Slovenský zpěvák ADAM ĎURICA vydal nedávno své nové album Spolu. Následuje předešlý počin Mandolína, ale hudebně, textově i producentsky se na něm posunul vpřed.
Minulá deska Mandolína byla velmi úspěšná. Novinka však nestojí na písních, které se podobají těm z ní. Jakým směrem se jako tvůrce, hudebník a zpěvák ubíráte?
Na začátku své kariéry jsem získal řadu mladých posluchačů, někdy i dětí, a jejich rodiče. Mým záměrem je teď oslovit i další lidi. Víte, bylo by jednoduché vydat album Mandolína 2, jenže mě by to nebavilo. Jsem muzikant a zajímá mě tvorba, vývoj v ní a nacházení nových možností. Nechci dělat hudbu pro sebe, chci ji dělat pro lidi. Současně si je chci tak trochu vychovávat. Budu rád, když mladí posluchači, kteří měli rádi písničky z alba Mandolína, se mnou zůstanou dál a za sedm osm let si v mé tvorbě budou stále nacházet písně, které je budou oslovovat, protože se vyvíjejí spolu s nimi.Rád bych se jednou v budoucnu podíval za sebe a řekl si, že jsem udělal hodně práce a jsem váženým umělcem. Kdybych zůstal při psaní písniček, které se podobají těm z alba Mandolína, tak by se nic takového nemohlo stát. Vývoj je důležitý. Dokázal byste napsat písně podobné těm na albu Mandolína?
Nebylo by to asi jednoduché, ale já bych se tím ani nechtěl zabývat. Nebavilo by mě to. Vzrušuje mě, když se v hudbě pouštím do něčeho, co jsem sám ještě neprobádal. To se stalo na albu Spolu. V čem například?
Oslovil jsem ke spolupráci v některých písničkách kanadskou producentskou skupinu The Glowsticks. Líbil se mi její kanadský pohled na věc. Ti kluci nevěděli, že nějaký Adam Ďurica existuje, ale napsali mi, že to zkusíme. Na diktafon jsem nahrál jakousi skicu písně, poslal jsem jim ji mailem a vrátila se mi téměř kompletně vyprodukovaná skladba. Jsou to profesionálové. Co je to ten kanadský pohled, který The Glowsticks vašemu albu přinesli?
Je v tom, že nejsou na slovenské a české scéně zainteresovaní a je jim jedno, co tady kdo dělá. Mají přehled, vědí, kdo je Michal David nebo Karel Gott, nejsou tím ale zatíženi. Znamená to, že je jim jedno, co má rád slovenský a český hudební trh, protože jejich pohled je osobitý. Vždy si pro závěrečnou podobu písně vybrali styl nebo vliv, který považovali za nejlepší. Dělají pop, mají znalosti z hip-hopu a dovedou dobře fúzovat styly. Řekli mi třeba, že nejlepší písnička na mém novém albu je Chcem. Mám ji rád, ale nikdo jiný mi to do té doby neřekl. Když jsem se jich zeptal, proč si to myslí, odpověděli, že je v ní velmi silná zpěvová linka. Je vaším zájmem více se prosadit i na české scéně?
Ano, a dělám v tom první kroky. Pro české posluchače jsem nový a musím je zaujmout. Jelikož nejsem typ, který se producíruje v bulvárních médiích, snažím se říct si o pozornost hudbou. Tato cesta je ale mnohem pomalejší. K novému albu Spolu tedy chystám v Čechách dva koncerty. 11. dubna v Lucerna Music Baru v Praze a 12. dubna ve Flédě v Brně. Věřím, že se dostanu i na nějaké české festivaly. První nabídky už mám.
