Stálice domácí extrémní scény, deathmetaloví drtiči z Rokycan FEEBLE MINDED jsou aktivní už od roku 1996. Někteří z členů jsou známí z kapel HEAVING EARTH (jeden z mých osobních favoritů na české death metalové scéně) a BRUTALLY DECEASED. Kapela debutovala albem „Meanwhile We're Alive“ v roce 1998, další studiovou desku "Pernicious Intergrowth" nahrála po dlouhých deseti letech. Od té doby je ale múza nepřestala provázet, následovalo album „The Perfect Suicidal Act“ (2015) a letos tu máme desku s apokalyptickým názvem „Collapsing Existence“, která vyšla v červnu u Bizarre Leprous Production.Stylově mají FEEBLE MINDED nejblíž k newyorským SUFFOCATION. Jejich hudba se vyznačuje brutalitou a groovem slavných deathmetalových inovátorů a riffy jsou (alespoň na poměry extrémního metalu) relativně květnaté. K brutal-deathovému ladění přispívají i kvílivý vokál, které zní jako by byl zpíván přes hlasový modulátor (zní vzdáleně a „zahuhlaně“, ne jako typický grindový „pig squeal“). Ve skladbách se střídají rychlé, grindové pasáže s pasážemi s technickými riffy, které je radost poslouchat.Dobrých riffů mají FEEBLE MINDED na rozdávání a z rychlého střídání frází jde hlava kolem. Jsou tu také sólové kytarové melodie a ponuré atmosférické breaky, které songům dodávají na hloubce. Skladby jsou zkrátka zajímavé svou techničností a rytmickými proměnami a album díky tomu celkově dobře plyne. Uprostřed alba je krátká atmosférická vsuvka, která dá posluchači trochu prostor k nadechnutí před další salvou blast beatů a zběsilého riffování. Dalším zpestřením je předposlení instrumentálka "The Extinction of the Soul", která má pomalejší tempo, hutnou atmosféru a výraznejší melodické linky. Je to menší zpomalení před posledním nájezdem v podobě „Suicidal Bohemia“. xannonce Na „Collapsing Existence“ najdeme řadu dobrých nápadů a díky výkonům všech členů se toto album dobře poslouchá. Zaručeně potěší všechny echt death metalové fanatiky. Jedinou výtkou je, že i přes nepochybnou kvalitu místy mlýnek FEEBLE MINDED drtí trochu naprázdno – není to nějakým defektem nebo nedostatkem, ale prostě jednotvárností hudby.