Kapela HLAHOL, ve které dnes opět působíš, nahrála skladbu "Lemmy", jako poctu Lemmymu Kilmisterovi. Máš dojem, že se ta klasická rocková a metalová scéna rozpadá, když odcházejí takoví velikáni? Víš že možná trochu jo? Jedná se samozřejmě o živé hraní a novou tvorbu, i když ty největší pecky už asi nikdo z nich nepřekoná. Muzika, nevyjímaje rockovou a metalovou, se neustále vyvíjí a s přibývajícími talenty se mění, ale i zůstává. Pořád se dělají nějaké nové covery, vznikají různé revivaly, takže ono to s tím rozpadem nebude zas tak zlý.
O HLAHOLU se mluvilo jako o líhni muzikantů, která zásobila v podstatě i KABÁT. Zastáváš tentýž názor?
Vzhledem k tomu, že Hlaholem prošel Milan Špalek, Pepe Vojtek a Ota Váňa, tak asi ano.
HLAHOLmá na kontě tři řadová alba, včetně stále ještě aktuální „Buď zdráv a pozdravuj se!“. Je podle tebe kapela v současné době v dobré kondici?
Myslím, že ano . Trénujeme, děláme nový pecky, snažíme se být v pohybu
Myslíš, že už je konec věčným personálním změnám v kapele?
Na sto dvanáct procent ano...
Nedávno se k vám přidal tvůj dávný spoluhráč z MOTORBANDU Tomáš Jarolím. Jaký je to pocit znovu hrát s člověkem, který s tebou byl u toho, když MOTORBAND zažil raketový start?
Pocit je to skvělej. Čím dál víc si hudebně rozumíme a taky hodně vzpomínáme.
HLAHOL dnes představují především hardrockovou tvář hudby. Je podle tebe konec thrashovým či speedmetalovým experimentům z minulosti?
Jako první mě teď napadlo, že jo. Ale vlastně proč? Vždyť jsme na tom vyrůstali, takže nikdy neříkej nikdy.
Ve své době jsi byl velice vytíženým bubeníkem. Uživí tě dnes hudba, například studiové hraní nebo musíš normálně chodit do práce?
Hudba mě bohužel momentálně neuživí, ale co není může být.
Teď bych se rád vrátil do tvé pestré minulosti, protože jsi toho na tuzemské scéně zažil skutečně mnoho. Jak dnes vzpomínáš na vzestup a následný tvrdý pád MOTORBANDU?
Bylo to jako krásný sen, ale najednou se probudíš…
Byl na začátku devadesátých let zapříčiněn konec jen odchodem zpěváka Kamila Střihavky nebo v kapele nevládla, jak mluví historky z té doby, dobrá atmosféra?
Především nás v té době (ale myslím, že nechtěně) opustil i manažer kapely. A to rozhodně nebylo dobře.
Angažmá v KREYSONU pro tebe znamenalo vstup do první ligy. Přišel jsi však v době, kdy měla kapela na kontě megaúspěšný debut „Anděl na útěku“ a Ladislav Křížek se rozhodl další desku („Zlatýho chlapce“) vydat pod svým jménem, Jevil se ti takový krok logický?
Tenkrát jsem to neřešil. Byl jsem rád, že hraju v parádní kapele. S odstupem času to byla právě z hlediska kapely bohužel totální blbost.
Na albu „Křižáci“ s KREYSONEM hrál i tvůj někdejší spoluhráč z MOTORBAND Libor Matejčik. Křížek to tehdy okomentoval stroze, že „odešli dva hráči z ARAKAINU a přišli dva z MOTORBANDU, protože byli schopnější“. Bylo to tak jednoduché?
V podstatě jo. Bylo to tak.
Kreyson se ale po „Křižácích“ de facto rozpadl a o něco později vás Křížek nahradil jinými muzikanty. Jak jsi tehdejší situaci vnímal?
Tehdy jsme s Máčou, Milanem Daimem, René Shíggou Schildhauerem a Jakubem Fojtíkem obnovili Motorband, takže jsem se soustředil na nové věci a nový začátek. Podle mě Kreyson v té době ztratil sílu, kterou měl.
Zúčastnil ses projektu Fanny s bývalými členy Citronu. Deska ale sklidila docela kritiku a zapadla. Nebyla to podle tebe docela škoda?
Škoda to určitě byla, navíc jsme si při natáčení užili spoustu legrace. Bohužel, projekt Fanny nebyl dost finančně ani manažersky podpořen a proto zanikl.
Proč podle tebe nefungoval obnovený MOTORBAND, když jste v roce 1994 vydali album „Rock N Roll“?
To bylo vlastně stejné jako s Funny. Problém byl management a peníze.
Od Křížka k Brichtovi. Takový byl tvůj přestup v polovině devadesátých let, kterého se s tebou účastnil i tvůj tehdy nerozlučný parťák, basista Karel Adam. Opět jsi zažil narvané sály. Mohl bys porovnat v čem bylo účinkování u Brichty jiné než u Křížka?
U Brichty jsme možná trochu víc pařili, ale kvalita muziky byla rovnocenná. Navíc Aleš neuvěřitelně rychle sype z rukávu dobré texty. Šlo to dobře, bylo to fajn...
S Karlem Adamem ses pustil i do Milošem Doležalem obnovovaného VITACITU. I ten ale brzy skončil. Bylo to kvůli nezájmu fanoušků o modernější tvář kapely?
Je fakt, že jsme s VITACITEM natočili dost tvrdá metalová alba. Od hymny „Já chci se ptát těch králů“ to byl trošku jiný směr, což se mohlo podepsat na zájmu fanoušků.
Devadesátá léta jsi cestoval od desky k desce. Vypíchl bych z toho ještě dvě, a sice „Survive The Night“ od dnes už bohužel zesnulého někdejšího člena TUBLATANKY Doda Dubána a „Karambol“ Leška Semelky. Jak se ti pracovalo s těmito dvěma naprosto odlišnými muzikanty?
Dodo Dubán byl moc prima kluk a výbornej muzikant, toho je škoda. Tenkrát jsem mu nenávratně půjčil své sluneční brýle. Vzpomínám na něj moc rád. Lešek Semelka je dobrej chlap. Natáčení s ním byla pro mě velká pohoda a výborná zkušenost.
Kromě sólovek Aleše Brichty jsi se zúčastnil i projektu HATTRICK, kde jsi nahradil (podobně jako v roce 1991 v KREYSONU) Boba Vondrovice. Byla to shoda náhod?
Náhoda? Spíše více než méně...
U Brichty jsi ale skončil s albem „Nech si to projít hlavou“ a v kapele ses tak minul s Liborem Matejčikem. Proč jsi v ABBandu už nepokračoval dál a po pár letech se definitivně připojil k HLAHOLU?
V té době jsme jeli s kapelou MEWA jako předskokani KABÁTU, vsadil jsem všechno na jednu kartu. Mysleli jsme, že nás to vynese do závratných výšin, ale hned po turné jsme se rozpadli a Aleš už měl za mě pochopitelně náhradu, skvělého Lukáše Pavlíka. Dveře se zavřely. Dal jsem si chvíli pauzu, začal jsem experimentálně zpívat v kapele PopMaster, což dělám dodnes, protože zpěv mě moc baví. Bubny jsou však přece jenom srdcová záležitost a proto jsem nabídku Hlaholu opět přijal velmi rád.
Pořád tě to táhne k MOTORBANDU, když sis zahostoval i na poslední desce „V“?
MOTORBANDje kapela, která mě dostala do první ligy a to jí nikdy nezapomenu.
A co říkáš na projekt bývalých členů KREYSONU, který se se starým logem prezentuje jako KREYSON MEMORIAL?
Originál je originál A tahanice o staré logo se mě naštěstí netýkají.
S KABÁTEM byl MOTORBAND i HLAHOL vždy spojen pupeční šňůrou. Dovedeš si představit, že bys byl někdy členem podobného podniku nebo čistě hypoteticky někdy vzal lano od Kabátu?
Ano, dovedu... Facebook HLAHOL Autor: Pepsi Stone
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN