HENTAI CORPORATION: „Někdo mě považuje za negativistu. Jmenuji se Škarohlíd.“

Svůj styl pražská pětice definuje jakožto thrash/rock’n’roll, ovšem v její muzice by se dalo shledat daleko více odnoží jako například psychedelický rock, klasický hard rock, metal a v neposlední řadě i jazz, jímž do svých skladeb vnáší kontrast působící ve výsledku dojmem, jakoby se tyto žánry rozhodly spojit a společně rozbít nos všem dosavadním hudebním klišé. Sám zpěvák Radek Škarohlíd tvorbu HENTAI CORPORATION charakterizuje takto: „Myslím si, že ve slovech thrash/rock’n‘roll je to obsažené asi nejvýstižněji, jak mě napadá. Z naší muziky cítím silný vliv rock’n’rollu  a tvrdších žánrů právě jako je - pro nás absolutně stěžejní - thrash metal…“ V líčení toho, kde skupina získává inspiraci, ale později dodává: „… Každý z nás vyznává absolutně něco jiného. Nedá se říct, že bychom přímo chtěli znít jako někdo. Spíš nás fascinují kapely, co si jedou vlastní diskotéku. To jsou ty, které budou v kulturních análech staletí: od BLACK SABBATH přes PRAŽSKÝ VÝBĚR až třeba po SYSTEM OF A DOWN …“ Je nutno dodat, že ačkoliv skupinu ovlivňují převážně zahraniční interpreti, jsou zde znát kořeny českého undergroundu, pro nějž je naše hlavní město kolébkou. Nejednomu posluchači se při poslechu virtuózních kláves v podání zručného Františka Kouckého perfektně korespondujících s kytarou Petra Škarohlída a extravagantním pěveckým projevem Radka Škarohlída vybaví již zmíněný PRAŽSKÝ VÝBĚR a to v přirozeně padnoucí kombinaci s metalovými žánry podporovanou především hutnou basou Matouše Duraje, jemuž neřekne nikdo jinak než Durex, a zběsilými bicími Zdeňka Šťávy.

Každý člen kapely je osobnost. Nejvýraznějším elementem je ovšem Radek se svým pěveckým rozsahem zahrnujícím jak ječák ve stylu Iana Gillana, tak například i čistý zpěv projevující se především v klidnějších pasážích skladeb nebo čitelný growling. Ačkoliv jeho projev patří k nejoriginálnějším v našich luzích a hájích, vyjadřuje se o něm frontman velmi skromně: „…Co se týče hlasového umění, jsem jako pipinka s blánou - absolutně netknutý čímkoliv okolo techniky zpěvu. Doma si řvu, nahrávám to a pak se rozhoduji, jak budu zpívat…“ Celá koncepce Škarohlídova vystupování obsahuje i koňskou dávku show, hlášek a vylomenin, mezi nimiž nechybí slintání si na bradavky nebo monology zesměšňující nejčastěji Richarda Krajča, Michala Davida a v neposlední řadě i Petra Jandu, kterému je věnována česká věta zasazená do anglického textu písně „Dokktor Zaius“: „…Jando, ty stará kurvo!“ Sám zpěvák o svém vystupování říká: „…Showmanství jsem takhle dělal vždycky. Na podiu jsem v transu a takhle to dopadá. Hlavní je hudbu neracionalizovat. Musí mít minimum společného s nějakými matematickými, či jinými konstrukty. (…) Řeknu to takhle: snažím se pojmenovávat podle mě největší anti-estetické programové zrůdnosti, co jsou zbytečné jak krvavé hovno z jezevčíka...“

K tomu, aby se dostali mezi nejnadějnější tuzemské kapely současnosti, vedla dlouhá cesta. Ovšem jejich vznik líčí Radek jako tradiční události vedoucí k založení hudebního uskupení: „Já s bráchou (Petrem Škarohlídem – pozn. autora) jsme mastili bradavky ve zkušebně, posléze se přidal bubeník Zdeňa. Fanda se začal učit na klávesy nějak kolem sedmnácti a za rok přibyl Durex, kterého jsme donutili hrát na basu poté, co k nám chodil chlastat jak bestie do zkušebny…“ Kapela ještě tenkrát netušila, že se postupně propracuje až k vystupování na festivalech jako například Okoř se šťávou, Masters of Rock či Basinfirefest.  Ještě před tím se ale dala dohromady s nemálo známým producentem Jean - Pierrem Mathieu (podíl na deskách KILLING JOKE nebo MINISTRY), který v posledních letech začal výrazně pomáhat českým mladým kapelám (LUNO, GOODFELLAS, CHARLIE STRAIGHT, …). Podepsal se pod hentaiovským EP „Dr. Zaius“, jež dostalo skupinu do povědomí mnoha posluchačů, a pod jejím posledním singlem „Neurol Machine“. Na obou nahrávkách je znát obrovský pokrok oproti předchozím demům („Fuck You Like A Chameleon“, „Mufta“) a to z hlediska jak stránky zvukové dávající vyniknout syrovosti a propracovanosti skladeb, tak i obsahové.

Zaius je výsledkem tvrdé práce, jakou kapela s Jean-Pierrem odvádí. Radek popisuje nahrávání s Mathieu více než jasně: „Je to náročné - vyždímá z tebe absolutně všechno -, ale prospěšné pro takové buzny jako jsme my. Naše ega nám nedají spát. Myslíme si, že jsme mistři světa, jenže pak přijde ‚žánpik‘, zkrotí nás a my začneme mezi sebou krásně spolupracovat. Dbá na vnímání tužeb všech členů skupiny i na dynamiku ve skladbách. Ostatní poté přichází samo.“ Na EP se navíc nachází asi zatím nejznámější hentaiovský singl nahraný ve spolupráci se spřátelenou crossoverovou skupinou ATARI TERROR (s níž v současnosti kapela absolvuje turné) jménem „No More Love“, jež nabízí chytlavý zpěvný refrén a hardcorové sloky, ve kterých exceluje Škarohlídův ječák v kombinaci s growlingem hostujících zpěváků. Ze slov frontmana toto ovšem nebude poslední spolupráce s jiným interpretem a vypadá to, že příští bude velmi zajímavá: „ATARI jsou miláčkové. Tímto jim posílám pusinky na koule. Možná přijde i další song, ale nejdřív dokončíme smradlodesku, po čemž plánujeme udělat ještě společnou věc s ŘEZNÍKEM (velice známá postava undergroundového rapu – pozn. autora).“

Dlouhohrající album, o kterém se Radek zmiňuje, začala kapela nahrávat pod nátlakem fanoušků. Zpěvák se o ní vyjadřuje negativně: „Bude horší než dosavadní věci, protože jsme už nějací unavení.“ K tomu je ovšem potřeba říci, že skupina je ve svém tvůrčím rozkvětu, jak ostatně dokazuje poslední singl „Neurol Machine“. Radkův postoj k připravované nahrávce navíc zčásti objasňuje jeho výrok: „Někdo mě považuje za negativistu. Odpovídám: Jmenuji se Škarohlíd.“ Vypadá to, že česká scéna konečně našla ony rebely, provokatéry a tvůrce chaosu, co tu tak dlouho chyběli. 

Jirka Štraub