REST IN HASTE - Dech pouště ze Šumavy

Jak se přihodí, že se z hudebního fanouška a později i hudebního redaktora, stane její aktivní tvůrce?
Odmalička jsem tíhnul k hudbě a hltal jsem všechny desky a pásky, co doma měli naši. Jen jsem se nikdy pořádně nenaučil hrát na žádný nástroj. Naopak jsem hodně psal a psaní pro mě bylo dlouho způsob, jak se muzice a muzikantům přiblížit. Změna přišla ve chvíli, kdy se můj mladší brácha Honza naučil hrát na kytaru a mohli jsme si doma hrát a skládat a pak i založit kapelu. Tímto mu děkuji!

Vím, že tě hudebně ovlivnila méně komerční stránka grunge, a i počáteční vlna stoner rocku. Bylo ještě něco dalšího, co tě hudebně přitahovalo?
Ten stoner a pouštní rock tam určitě je, ostatně jsme úplně na začátku pod názvem ARMY OF LUPINUS hrávali covery QUEENS OF THE STONE AGE. Ještě zásadnější ale byly SLEATER-KINNEY. Kapelu REST IN HASTE jsme s bráchou založili potom, co nás naprosto uhranula jejich deska „The Woods“ z roku 2005. Pořád vzpomínám, jak jsme tehdy jeli na koncert do Berlína a přespávali tam na nádraží. Kromě toho jsme taky hodně poslouchali post-hardcore jako THESE ARMS ARE SNAKES a CONVERGE. I když jsme sami o dost měkčí, myslím, že to je slyšet v některých našich disharmonických pasážích.

Jak jste se jako kapela dali dohromady a bylo od počátku jasné, kudy se vydáte?
Pár let jsme hráli na Šumavě s Milanem Reindlem (dnes přispěvatelem Sparku), ale opravdu ostrý začátek přišel zhruba před deseti lety, když jsme kapelu přesunuli do Prahy a přidali se k nám bubeník Kuba a potom basák Vojta.

Nějaký čas jsi pracovně pobýval v zahraničí, a tak by mě zajímalo, jak moc tě ovlivnila tamní scéna a jestli si vzpomeneš na nějaký přelomový hudební zážitek?
Hodně mě v tom ovlivnil můj dvouletý pobyt v USA, kam jsem sice oficiálně jel studovat, ale nejvíc jsem se těšil na to, že budu chodit na koncerty. Jeden takový přelomový zážitek byl koncert CONVERGE v jedné obskurní klubovně v Bostonu. Oni byli v podstatě místní, takže hráli „doma“, a ta atmosféra byla neuvěřitelná. Lidi lítali vzduchem od začátku do konce. V Bostonu jsem kromě toho hrál v občasné krautrockové kapele, kterou jsem pojmenoval HALUZE a taky podle toho zněla.

Od začátku jsi preferoval ve zpěvu angličtinu anebo byla ve hře i čeština?
Vyrostl jsem na hudbě v angličtině a český text jsem nikdy nenapsal. I v zaměstnání (jsem vědecký pracovník na vysoké škole) píšu 90 procent věcí v angličtině. Nejsem žádný velký extrovert a zpívání v angličtině mi dává možnost vyjádřit svoje emoce a názory otevřeněji a bez studu. Obdivuju ale lidi, kteří dokážou napsat a nazpívat dobré české texty – třeba Sisiho z ESGMEQ a POVODÍ OHŘE.

Je něco, co tě v hudební branži jako aktivního muzikanta překvapilo, o čem jsi měl coby hudební fanoušek či redaktor třeba i trochu romantické představy?
Je spousta věcí, které si člověk nedokáže představit, i když ta fakta zná. Třebaže život na turné se skládá z dlouhých hodin čekání vystřídaných krátkou chvílí intenzivního tělesného a emocionálního vypětí. Přecházet z jednoho do druhého je dost náročné a člověk musí být připravený hrát, i když pořádně nespal, jedl nějakou šlichtu na benzínce a je polámaný z dodávky. Opravdu se muzikantům nedivím, že si pomáhají různými substancemi. Taky už si líp dokážu představit, jak to musí být stresující, když tvoje živobytí závisí na tom, jestli se nějakým cizím lidem líbí tvoje písničky. I když nás v kapele všechny živí jiná práce.

Pracujete raději ve studiu, nebo vás spíš baví živá produkce, a z toho plynoucí možnost hrát věci trochu jinak než na desce?
Nejvíc času trávíme ve zkušebně, takže když jdeme do studia, máme už všechno do detailu složené a zaranžované. Neradi hrajeme staré písně pořád dokola, takže pokud mají zůstat v setlistu, různě je předěláváme, aby nás pořád bavily. Teď jsme měli teprve druhý koncert od vydání desky a už jsme přidali nové intro ke „Confirmation“.

Na novém albu „Hello Young Traveler“ jste velkou pozornost věnovali mixu, o který se postaral veterán punkových kapel z Washingtonu J Robbins (JAWBOX, GOVERNMENT ISSUE), mastering jste pak svěřili Edu Brooksovi ze Seattlu (AKIMBO, RUSSIAN CIRCLES, THESE ARMS ARE SNAKES či PELICAN). Splnili tihle borci vaše očekávání a jak se vůbec „malá“ kapela z Česka dostane k takovým jménům?
S oběma už jsme si spolupráci vyzkoušeli na předchozím EP „Fail to Retry“. V Česku není moc lidí, kteří by měli cit pro náš žánr, a tak jsme se logicky obrátili do USA. Bylo to vlastně strašně jednoduché – napsali jsme jim email, poslali jsme jim nějakou naši předchozí tvorbu a oni nám řekli, že do toho půjdou. Nemáme zas finance na to, abychom všichni odletěli do D.C. a desku tam nahráli od začátku do konce, takže jsme nahrávali v Praze, Robbinsovi jsme pak poslali tracky a on je mixoval ve svém studiu. Vždycky jsme se těšili, až pošle další píseň.

Jaké mají vlastně REST IN HASTE ambice, a co vás čeká v nejbližší době?
Kromě koncertů po ČR (nejdřív 18. 9. v klubu Black Pes) chystáme zahraniční turné, na kterém bychom se rádi vrátili do Německa, Francie a Švýcarska. Brzy by měl vyjít singl „Spontaneously Drown by Fire“, který je soundtrackem ke komiksu od našeho dvorního výtvarníka Luise Blackallera. Dlouhodobě chceme nahrávat desky, na které můžeme být pyšní, a zahrát si se SLEATER-KINNEY a QUEENS OF THE STONE AGE!

Diskografie:
2011 - For the Common Good
2015 - The Realistic Sounds of Rest In Haste
2017 - Fail to Retry (EP)
2021 - Hello Young Traveler

Sestava:
Electroslav Švelch – zpěv
Honza Švelch – kytara, zpěv
Vojta Tělupil – baskytara
Jakub Doubrava – bicí a perkuse

Facebook REST IN HASTE

Michal Jakubík