Nějaký čas se šuškalo, že hlas DYMYTRY kutí cosi vlastního, a loni tyhle klevety utnula první Prothova sólová deska "Závislosti". K ní se právě jede turné a proto je namístě se podívat, co že to vlastně Honza Macků spáchal ve jménu svém. V první řadě je záhodno uvést, že materiál, který album nabízí, se až na výjimky zcela vymyká tvorbě Prothovy mateřské kapely. Aby nedošlo k mýlce, stále jde o kytarovou, poctivou rockovou muziku, která ovšem obsahuje i prvky country, blues nebo třebas i popu. Příchuť jedotlivých skladeb výrazně určuje lyrická náplň, kterou Protheus ze sebe vytřepal, namíchal a rovnou raději nazpíval. V textech nezřídka burcuje "Bude nás slyšet", "Jsme pořád tady", jindy jde na dřeň "Závislosti", "Ruda se mění ve zlato" nebo bilancuje "Poločas". Aby se samotné album nebralo příliš vážně, obsahuje i odlehčenější kousky "Koukám jako blázen" nebo "Malej kluk". Hudebně jsou "Závislosti" precizní, čemuž napomáhá nadstandardní produkce i hostující muzikanti. Nad vším uvedeným létá pocit z celé desky. Kdo Protha zná, identifikuje ho v každé z nabízených skladeb. A teď samozřejmě nemám na mysli vokálně, ale spíše příběhově. Na druhou stranu se možná nejeden z vás ve verších i notách najde. Celé "Závislosti" jsou jedna velká story, kterou napsal sám život.Zdeněk Pospíšil