KRYPTOR pod septickou anestezií!

Kde vznikl prvotní impulz k tomu, aby po dlouhých létech vyšel debut KRYPTOR v reedici?
Filip: Asi před čtyřmi roky jsem náhodou v centru Prahy potkal Vláďu Kočandrleho. Poznali jsme se navzájem, zastavili se a pokecali. On za těch pár desítek let prošel několika vydavatelstvími. Zavzpomínali jsme na naši spolupráci v devadesátkách a on se vyjádřil ve smyslu, že má zájem vydat naše staré věci. Pak jsme se ještě párkrát viděli a dolaďovali detaily. A teď zřejmě nastala ta správná chvíle.
Pípa: Já se o ní dozvěděl až nedávno. Podle mě je to asi součást vinyl-boomu. Navíc nás staré páky teď objevuje mladá generace. Vnímá totiž, že muselo existovat víc než jen plytké a veskrze vykalkulované parodie na metal. Nekompromisní ocel, co posluchači ohrne předkožku. Žádné infantilní masky, trapní Vikingové nebo operní juchajdy!

Považujete album „Septical Anaesthesia“ za zdařilé best of z prvních dvou demáčů „Neřest a ctnost“ a „Zvratky a krev“?
Filip: Vůbec ne. Původně to bylo zamýšleno jako naše třetí demo. Nikdo z nás netušil. že se tady politická situace otočí a metalovým kapelám začnou vycházet regulérní elpíčka. Je pravda, že šance vydat desku nás zastihla v raných přípravách třetího demosnímku, a tak jsme tam dali i klasický materiál z již vydaných starších nahrávek. Navíc tou dobou jsme byli minimálně tři týdny v měsíci stále na turné.
Pípa: Ano, najdeš zde i matroš z chystaného dalšího dema. Pak se otočilo kormidlo dějin a rovnou jsme nahrávali asfalt.

Obě demokazety jsem tehdy rozesílal poštou do světa po desítkách kusů. Dostala se i k vám nějaká zpětná vazba ze zahraničí?
Filip: Samozřejmě. Pípa občas nosil na koncerty nebo do zkušebny nějaké dopisy zvenku. Vyřizoval celou korespondenci a vzpomínám, že tam byly ohlasy i z daleké Asie či Jižní Ameriky.
Pípa: Jo, byly recenze ve fanzinech a díky nim také žádosti o demo třeba z Anglie a USA. Co si matně vybavuji, asi padesát kusů vzal nějaký rockshop v Německu.

Co přesvědčilo mistra basů Karla Vágnera z firmy Multisonic, aby podepsal kapelu ražení KRYPTOR?
Filip: On ve své stáji založil s Radimem Pařízkem edici Direkt, která byla určená speciálně pro metalové a punkové kapely. Když Radim ze spolupráce pak vycouval, smlouvy podepsali až následně nějací nastrčení ředitelé, co se tam střídali skoro každé tři měsíce.
Pípa: V období po zvonění klíčů vydával kdekdo kdeco. Zájem měl Monitor, ale nejlepší podmínky nabídl Multisonic. K dispozici bylo Pařezovo studio, slušná suma peněz předem a procenta z každého prodaného nosiče. Firma zaplatila klip, měla pod palcem TV a celostátní distribuci. Přidala taky finanční injekci na šňůru. Určitou roli sehrála i manželka Miroslava Donutila. Seděla v kanclu a nějak jí do oka padl náš mistr basů.

KREATOR, KRABATOR, KRYPTOR. Jaké rozdíly jste tehdy vnímali mezi těmito kapelami?
Filip: To je zapeklitá otázka. Němci, kde byl hlavni personou Makarón, potom Moraváci s bubeníkem ze Slovenska a my z Dejvic s Makedoncem a navrátivším se skopčákem. Z žádného jiného úhlu jsme uvedené kapely neporovnávali. Hudebně každý hrál to své a navzájem se to dost stylově odlišovalo.
Pípa: Němci byli kravál a Bruna jsem ještě neznal. My si hleděli svého a vycházeli z klasického hevíku. Trendy tě samozřejmě ovlivňovaly, přesto jsme se snažili držet původní filozofie.

Jeden z nejlepších koncertů vůbec jsem zažil v onom dávnověku v Kulturním domě Odra v Ostravě-Výškovicích. Vryl se vám tento vskutku maniakální masakr taktéž do paměti?
Filip: Mně určitě, protože jsem už tenkrát zařizoval pro KRYPTOR booking koncertů, cest a ubytování. S tímto kšeftem byl mega-opruz ze strany pořadatele. Vzpomínám, jak po mně tenkrát pořád chtěli nějaká potvrzení a povolení, a já jim stále odpovídal, že už se časy změnily a že nic není potřeba. Nakonec to někdo pochopil, nebo risknul, a uspořádal ho. Měl být někde úplně jinde a neustále s tím šibovali. Koncert naštěstí proběhl a mám i pikantní vzpomínku. Několik fandů se tam chytlo kolem ramen a proběhli sklem do předsálí, protože už nebyly vstupenky. Oklepali střepy a hurá do kotle! To jsem nikde jinde nezažil. Ostrava prostě RULES!
Pípa: Nejde si pamatovat každou show, ale atmosféru v Odře si vybavím. Narvaný sál, ožralí synci ze šachty, nadržení na metal. Agresivita úplně hmatatelná, vzduch šlo krájet. Náš divoký pohyb ještě partyju vybičoval. Jako první jsme používali vysílačky, brzo i já dostal bezdrátový mikrofon. To umožňovalo větší hecování. Mosh pity jako tenhle byly voda na náš mlýn. Na konci pecky „Rychlost…“ vždy zaznělo, že dané město vítězí. Ostrava vítězila na kvadrát!

Jak se dejvičtí řezníci dívali na smutný fakt, že vynikající ústřední motiv „Septical Anaesthesia“ nezdobilo logo KRYPTOR, naproti tomu ho hyzdila loga Direct Edition a Multisonic?
Filip: Firmy si dávají loga na své výrobky, to je v pořádku. Byl tam název kapely a název desky, takže za mě ok. Nezapomeň, ze nás by v životě nenapadlo, že doma někdy vydáme desku s naší nezávislou a svobodnou tvorbou. Navíc včetně obalu, který nám nikdo necenzuroval. Prostě bomba!
Pípa: Mám jiný názor. Absence loga skupiny a vlastně její obchodní značky je chyba. Podle mě hořel termín v tiskárně. Tak ho sakra měli posunout!

Henych, Hereš, Háva, Hitler, Stalin, Lenin, Marx, Engels, Biľak, Fantomas, Chaplin, Seržant D z S. O. D., souložící nestydy – jaké měl kreslíř instrukce pro vytvoření hlavní obálky?
Filip: Kámoš výtvarník Finito tam namaloval všechny postavy, na které jsme si v danou chvíli vzpomněli, které nás obklopovaly a někdy i směrovaly naše hudební kroky a životní osudy. Tenkrát jsme žili jako metalová komunita, přátelili jsme se a pomáhali si navzájem.
Pípa: Předlohou byl náš let na kšefty po Slovensku. Logicky jde o nadsázku, ale třeba Filipův bedňák Hopík nebo šejk s rodinou opravdu seděli přes chodbičku. TÖRR jsme na vrcholu jejich slávy předskakovali, takže jsme je zvěčnili na našem díle. Držíme si nos, poněvadž někomu děsně netěsnil výfuk. Žumpa, kde všichni padají do mdlob.

Šavlemi na mixpultu hýbal producent Dodo, ovšem v rychlých pasážích byly kytary úplně utopené. Co tam proboha vyváděl?
Pípa: Netuším, album jsem od té doby neslyšel. Ale jestli máš pravdu, tak pevně doufám, že to kompletně remixovali a ty kytary vytáhli.

Dostali jste od nebožtíka Pařeza nějaké cenné rady při natáčení ve studiu Citron?
Filip: Celé nahrávání měl na hrbu Dodo, Pařez mu stoprocentně důvěřoval. Dodo seděl ve studiu už nějaký rok dva nonstop a produkoval jak profíky, tak i amatérské sebranky z metalu a punku. Tím myslím včetně KRYPTOR. Za tu dobu přesně věděl, kde nás bota tlačí, a byl na to důkladně připraven a vycvičen. Svoji práci zvládl perfektně a vyprodukoval nám skvělou desku, která přesně ukázala, jak na tom jsme. Navíc z téhle spolupráce jsme se hodně poučili, co a jak máme zlepšovat, aby to znělo tak, jak má. Mnoho cenných rad k nezaplacení jsme si odnesli.
Pípa: Pařez někdy proběhl režií a jednou jsem s ním a Tanjou seděl na zahradě. Často ale odjížděl pryč a ranči vládla panímáma Pařízková. Jinak Dodo hlídal naši herní stránku a ždímal nás, co to šlo. Trval i na tom, ať řvu spisovně, ne jako pražský Pepík.

Výborný otvírák „Neznámý vojín“ i další šlágr „Krysy útočí“ byly opatřeny poněkud upravenými texty českého básníka Jiřího Žáčka. Věděl o tom vůbec tento zasloužilý umělec?
Filip: Nikoliv. Dozvěděl se to asi o deset let později. Když jsem se doslechl, že tyto texty jsou jeho dílem, tak jsem mu zavolal a zašel k němu. Omluvil jsem se a poprosil o dodatečný souhlas. On se jen smál a říkal, že nejsme první ani poslední, kdo použil jeho básničky, které se tak skvěle rýmují, že fungují v každé muzice. Navíc se ukázalo, že on i jeho žena se znali s mým otcem z fakulty. Zjistili jsme, že máme plno společných známých. Takže jsem to zase za Pípu dokonale vyžehlil, ač bych raději zažíval veselejší příhody a trampoty. Ale to asi k metalu patří, že se člověk učí celý život.
Pípa: Je fakt, že nám fans posílali svoje texty celkem pravidelně. Bohužel vesměs typu „Satan masakruje“. Pokud se však daly použít, využíval jsem je. Části jsem kvůli frázování měnil a nenapadlo mě, co odkud může pocházet.

Další dvě skladby „Padesátý v řadě (Genocida I)“ a „Genocida II“ pro změnu obsahovaly zvěrstva z pera chorvatského básníka Ivana Gorana Kovačiće. Kde jste ho vyhrabali?
Pípa: Vážně? Slyším poprvé. Zřejmě totéž co předcházející případy. Ale fungovaly výborně.

Je pravda, že text „Klášterní tajemství“ byl inspirován skladbou „Nuns Have No Fun“ z debutového EP dánských klasiků MERCYFUL FATE?
Pípa: Kdepak! Spíše inspirace pornem, kde jeptiška zvedne róbu a vespod má bordel prádlo. Takové normální klišé. Krom době poplatným metalovým tématům jsem se snažil také o nadhled a humor. Černý, oplzlý. Nehrát si jen a pouze na bubáky.

Proč má píseň „Marquis De Sade“ na desce anglický název, když je celá v češtině a vždy byla uváděna jako „Markýz de Sade“?
Pípa: Opravdu? Jsme to narafičili, aby mělo Cyklo v roce 2024 důvod k otázce na téma pravěk. Beze srandy: Sejde na tom? Výslovnost se neliší.
Filip: U KRYPTOR se některé věci tenkrát stále vyvíjely anebo i měnily za pochodu. Naše tvorba byla jako živy organismus, který reagoval na naše pocity, zážitky i vlivy okolí. Včetně umělecké nadsázky a parafrázování.

V prostřední pasáži songu „Lepra“ dochází k dramatickému zpomalení díky riffu, jenž vypadl přesně z dílny BLACK SABBATH. Jak to tenkrát bylo?
Pípa: Cool vsuvka, Filipův nápad. Tvrdost nespočívá v rychlopalbě, heavy feeling naopak vzniká právě v pomalých částech. V kontrastu k těm zběsilým. Stěžejní je ovšem dobrý riff.
Filip: Ano, z dílny mnoha kapel na nás vypadlo mnoho riffů. Před některými jsme uhnuli, ale některé nás silně zasáhly. To je pravda a tisíceré díky za to!

V roce 1986 měli američtí thrasheři DARK ANGEL na své dvojce „Darkness Descends“ pecku nazvanou „Death Is Certain (Life Is Not)“. KRYPTOR pak přišli se skladbou „Smrt je samozřejmost (život nikoliv)“. Náhoda?
Pípa: Samozřejmě že nikoli. Text se ovšem liší.

Hit „Rychlost vítězí“ je paradoxně na desce téměř nejpomalejší věc. Slušely by jí divočejší bicí jako třeba v případě „Speed of Light“ nebo „Bullets“ od německých ASSASSIN. Neuvažovali jste nikdy o tom takto?
Filip: Popravdě řečeno, neuvažovali. Tento song patří k jednomu z našich vůbec nejstarších. Tenkrát nám připadal superrychlý, ale za ty dva tři roky se rychlost metalu značně posunula. Navíc je tam optimální tempo, aby bylo rozumět textu. Ale jo, dneska už to hrajeme mnohem rychleji, takže žádný strach.
Pípa: Živě to ale mělo úplně jiné grády. Kolikrát to bicmen odpálil stylem, že kapela sotva stíhala!

Motiv slavné sovětské „Kaťuše“ jste zakomponovali do konce „Genocidy II“. Nemyslíte, že kytary měly melodii rozvinout ještě obšírněji?
Filip: To je takový ten moment, kdy se ve studiu vznášíš a vymýšlíš blbosti a všem se to momentálně moc a moc líbí. Tak to tam nahraješ a hotovo. Nic víc, nic míň. Prostě akorát.
Pípa: Text pasuje na hromadné popravy obecně. Japonská zvěrstva v Číně, Osvětim, Rudí Khmerové. My se ovšem usnesli, že bude o katyňském masakru, tj. Stalinovy čistky. Tou „Kaťuší“ je to adresné. Na bolševiky.

Jaký jste měli vztah k Chucku Schuldinerovi z amerických DEATH, jemuž osobně děkuje Pípa na obalu alba?
Pípa: Každý si dopisoval s některými smečkami. Já se STEELER, RUNNING WILD a zřejmě i DEATH. Zmínit Chucka se tehdy zdálo cool.

Na fotografii kapely je Pípa nasoukán do trička NAPALM DEATH „From Enslavement to Obliteration“. Hudba těchto grinderů se vám vážně líbila?
Pípa: Podle mě je to bordel. Když si song nezapískám, schází mu melodie či jiný záchytný bod, jde mimo mne. Triko už nevím, často nám je dávali. Potisk nezájem, zkrátka hadry na sebe. Na tour jsi v nich přes den chodil, večer po koncertě zpocené zahodil a ze štosu vzal čisté. Firma zařídila.

Čemu byste v oněch památných časech dali přednost – LP „Reign in Blood“ nebo LP „Pleasure to Kill“?
Filip: Já osobně SLAYER. Teď jsem si koupil staré elpíčko a nemůžu se toho nabažit. Hlavně toho zvuku. Vřele doporučuji všem!
Pípa: Bez přemýšlení jsem pro Zabijáky. Bylo evidentní, že se je rozhodl vydavatel tzv. udělat. Naučili se již hrát, dostali zdatného producenta, zvuk na „Reign in Blood“ je profi. Na rozdíl od „Pleasure to Kill“.

Kdybyste si měli vybrat jen jeden tip, co byste naopak volili dnes – LYNYRD SKYNYRD nebo ROSE TATTOO?
Pípa: Za mě obojí. A tuny jiných, patřících do malé násobilky rockera. Fakt ale je, že můj život změnila jednička ROSE TATTOO!

Aktuální reedici jsem ještě neviděl ani neslyšel. Co mohu očekávat krom sadistic thrashe?
Pípa: Tak to jsme tři! Lepší sound, nezveřejněné fotky, textovou přílohu? Napadá mě, zda vyžehlili tu botu s naším logem. Nemíním spekulovat a sám se nechám překvapit. Vždy jde o to, kolik se do projektu investuje. Peněz, ale i „lásky“. Roli hraje i rozsah nabytých práv. Zda musí firma dodržet vše 1:1, nebo smí něco měnit. Člověče, já si nás snad po tomhle interview a třiatřiceti letech pustím!

Cyklo