Toto léto bylo hudebně neuvěřitelně vypečené. Různorodé a
úrodné. A zvláštní. Výbušní TRIVIUM ve Spáleném Poříčí. Neskutečný PLANT ve
Starých Vítkovicích. A v uších mi drnčí DOWN. Způsob, jak se vyrovnat
s tím, že další BRUTAL ASSAULT začne až za rok. Splnilo se mi vše, co jsem
si přál. A pokud chci přát i já – myslím na Michala Hrůzu. Zotavuje se z nesmyslného napadení ve
Stodolní ulici. Nikdo mi nebyl z české scény více protivný, než nějací READY
KIRKEN v autorádiu kolegů z práce. ČERNÝ BREJLE a Hrůzova mastná
vlasová klapka na pravém oku se nedala neutralizovat. Ani tehdejšími KORN
s volume hodně doprava. Celé se to změnilo albem KRASOHLED. Nechtěný
poslech v prodejně hudebnin v brněnské Olympii a následná cesta
s ním po trase Brno – Essen a zpět to vyřešilo. Album vyšlo už v roce
2004, ale za uplynulou dekádu je jedním z nejlepších z českého rocku
vůbec. Je to album nenápadné. Vyzrálé. Vyrovnané. Nedoceněné. Pravda, není
mišíkovsky hluboké. Ani kollerovsky muzikantské. Ale ta doba snad už ani to
prvé, ani to druhé nepotřebovala. Na Hrůzovi mne fascinuje jeho skvělé
frázování. Umění vystavět song. Nikomu ty refrény nevystřelí z nenápadna
tak, jako jemu. Poslechněte si na youtube akustickou verzi písně WINSTON
SMITH z Óčko TV. Tam to všechno je.
KRASOHLED je album silných písní. Velmi silných písní. A nic se nevyrovná
uhrančivé T
