Vzpomínka: Petr Skoumal - Hudebník český

Demobilizován a okysličen životem jsem slyšel a viděl poprvé Petra Skoumala v dresu Etc. v sálku Výstaviště v Holešovicích v roce 1987.  No, dres to právě nebyl. Za klávesami na levém křídle tehdejší variace Etc. Vladimíra Mišíka na stoličce poposedával důstojný hudebník s knírem ve flanelové košili, pleteném svetru a manšestrácích.

Byl jsem z něj tehdy mírně nesvůj. Nebyl vůbec podobný člověku, jehož „Kolej Yesterday“ jsme na 5. rotě 2. motostřeleckého praporu 49. motostřeleckém pluku VÚ 6983 Mariánské Lázně protáčeli na kazetě Emgeton každý večer i noc. Pan Skoumal vedle rozevlátého Olina Nejezchleby nebo sarkastického Kláska Kubeše vypadal až nepatřičně nerockově.

Hudba Petra Skoumala mne ( aniž bych tušil souvislosti a pídil se po podrobnostech) provázela čím dál tím víc. V KD Barikádníků hrával Luboš Pospíšil se svými 5P.  Album … a nestřílejte na milence“ mi dodnes chrastí v šuplíku. Líbila se mi na ní hlavně Skoumalova „Groteska“ – na autora večerníkové hudby to byl v té době pěkný šupec. A navíc – svébytná, uhrančivá, nezaměnitelná melodika pana Skoumala byla vždy umnožena silnými texty. Záviděl jsem Mišíkovi,Pospíšilovi i Prokopovi kapely, mikrofon, autora hudby i textaře.

Koncem osmdesátek a začátkem epochy budování kapitalismu jsem se promotal přesně v duchu dvou vinylů – sólových  projektů Petra Skoumala „Jen se nezblázni“ a „ Poločas rozpadu.“  A dnes se znovu a znovu vracím k tehdejší hudbě té šedivé doby. Pravda, mé dceři se zdá depresivní. Divná. Neveselá. Možná to tak i bylo a bude. Ale je krásná. Noblesní. Jasná jak facka. Žádné krabičky. Efekty. Ani příliš mnoho not.Tak snad nám naše děti odpustí.

Děkuji Vám, pane Skoumale

Gerd Muller