V pátek 26. září se podzemí holešovského zámku naplnilo namodralým světlem. A hudebně ozáření diváci budou modře plápolat ještě minimálně den, dva.
Místní New drive club hostil BLUE EFFECT, který si kolegiálně pódium podělil s dalšími dvěma kapelami.
První z nich, IMAGINE & WNW, naprášila do diváků cover verze z top setlistu Radia Beat.
Překvapením je výkon zpěvačky paní Míši, která rockování pro radost svým vokálem pozvedla na vyšší level a sklepní klub se zateplil. Brian Johnson, Jimy Hednrix, Sting i Robert Plant asi netuší, že jejich repertoár drhne v tomto souboru na basu exposlanec za ODS a ex-expert na školství pan Walter Bartoš.
Holešovští matadoři STAŘÍ PSI hrají svou směs elektrického blues a rocku tak autenticky, s přehledem a výborně, že snad jen odlehlost jejich malebného městečka od labelů, médií a masovější fanouškovské základny je ponechala v polostínu. V takové Praze, Brně i Plzni by byli vyhledávanou hudební lahůdkou. Skvěle ten večer zahrála celá kapela, výtečný byl kytarista Miroslav Sova se svým Stratocasterem. Žádná rutina, jen pěkná jízda. Radost se mu dívat na ruce a na prsty. A pod nohy na práci s efekty. Nutno podotknout, že STAŘÍ PSI mají za mikrofonem dalšího exposlance a aktuálně holešovského starostu pana Pavla Svobodu. Bodejť by se bigbítu na zámku a kultuře v podzámčí nedařilo.
(ilustrační video)
BLUE EFFECT ten večer zahrál ve skvělé formě, s nadhledem, svěže a s chutí. Je to neuvěřitelné, že kapela s tak bohatou historií a fascinujícím seznamem vystoupení kolem sebe šíří takovou pozitivní energii a – což je mezi rockery často tabu – i smysl pro humor a sebeironii. Kouzlo modrého efektu. Žádné pidlikání zasloužilých umělců z Prahy. Jak by řekl Winston Churchill s doutníkem a sklenkou v tučných prstících – slíbím vám jen decibely, testosteron, noty a radost.
Co může ještě fanoušek BLUE EFFECTU očekávat od koncertního setu? Radim Hladík hraje již jedenapadesátou sezonu. Bylo by pošetilé chtít po leaderovi a jeho o tři dekády mladších partnerech nový repertoár, změnu soundu nebo aktuální trendy. A stejně jako na scéně Metropolitní opery si posluchač jde pro zážitek z interpretace repertoáru, který má roky v hlavě i uších. Síla, poselství a význam BLUE EFFECTU je v živém hraní, které dokáže znovu a znovu dát fanouškovi pocit hudební euforie bez ohledu na to, že melodie, riffy a harmonie má už v sobě geneticky roky zabořeny. A navíc si dovede získat i nové posluchače. Kdybych to neviděl na vlastní oči, neuvěřil bych. Metr dva od Honzy Křížka celý set odehrál na air guitar a odzpíval asi třináctiletý chlapec v tričku BLUE EFFECT s brejličkami na nose. A dal do toho všechno. Nejlépe mu šly „Rajky“ a „Stále dál“.
Pro toho chlapce to byl možná první životní hudební live zážitek. Viděl jsem tento rok v klubech, na festivalech a pódiích snad stovku kapel. A BLUE EFFECT mi tento večer dal fantastický uvolněný vjem ze živého hraní, sdíleného s posluchači v klubu, kde vidíte hudebníkům do očí, jste od Hladíkova Gibsonu tři stony nebo ještě méně a kde první řadu ohrožuje Honza Křížek svým Ibanezem. Krásný Hladíkův kytarový tón, jeho frázování, bleskurychlé běhy po hmatníku – co bych si mohl více přát. Skvělá dynamika kapely, precizní rytmika, pestrá klokotavá basa hraná prsty, sezpívané vokály, Křížkovo showmanství – chválím. Tleskám. Aplauduji. A děkuji. A ještě něco vám řeknu. Pokud někdo z vás zná osobně Tarantina, doporučte Quentinovi pro jeho další pekelnou střílečku pecku BLUE EFFECTU I Like The World z roku 1969. Úspěch garantuji.
Není to poprvé, kdy si říkám – kolik ještě bylo neobjeveno z nenápadné krásy českých a moravských městeček. A kolik příjemných překvapení dá posluchači živý koncert mistrů v jejich sálcích a klubech. Ne vše výtečné se peče výhradně ve Wembley, Friedrichstadt-Palastu nebo Madison Square Garden. A pokud už jen stahujete, sdílíte a pálíte – zajděte si také někdy na koncert mezi živé lidi. Budete hledět a zírat. Jako já. Jako ten kluk v brejličkách. Bigbítu zdar.
(ilustrační video)
BLUE EFFECT preludoval ve složení: pánové Hladík, Křížek, Zima , Říha.
A setlist namodralého koncertu ist hier (pokud jsem nějaký hudební kousek neopominul, na pořadí však nehleďte):
Ej padá, padá
Rajky
Personal Jesus / Depešáci
Čajovna
Stále dál
Sluneční hrob
I Like The World
Litlle wing / Hendrix
Je třeba obout boty a dlouho jít
Má hra