HOLDEN: Na české kapely zpívající anglicky venku nikdo moc nečeká

HOLDEN byli před časem Holden Caulfield. Pražská indierocková kapela vydala pod původním názvem dvě minialba a album Hopetown. Novinku Střepy v postelích už ovšem vydává se zkráceným jménem a hudbu opatřila českými texty. Momentálně je na turné v roli předskupiny plzeňských Mandrage. Na otázky odpovídá zpěvák a kytaristy Martyn Starý. Proč k uvedeným změnám v kapele došlo?
Trochu jsme přebudovali kapelu a vzali jsme to z gruntu. Netýká se to obsazení ani hudebního směřování. Když ale padlo rozhodnutí, že budeme psát texty v mateřštině, přestal nám původní název dávat smysl. Tím spíš, když ho pořadatelé koncertů stejně někdy komolili a na plakáty psali špatně. Zároveň tím rozdělujeme naši existenci na to, co bylo před změnou názvu, a co bude po něm.

Zříkáte se své minulosti?
Vůbec ne, všechno, co jsme dělali, je naše minulosti a stojíme si za tím. Změna názvu a jazyka v textech je předěl, vstup do nové etapy.

Dávali vám lidé na koncertech najevo, že by si přáli, abyste zpívali česky?
To je problém všech našich anglicky zpívajících kapel. Za všemi lidé chodí a říkají jim, že by bylo lepší, kdyby zpívaly česky. Dělo se to samozřejmě i nám. Potom se kluci v kapele začali tím tématem zabývat také a už při nahrávání desky Hopetown navrhovali, abychom ji zkusili nazpívat v češtině. Já se k nim s tím názorem ale přidal jako poslední, protože jsem si dlouho myslel, že angličtina je cool a máme šanci se prosadit ve světě. Dnes si ale myslím, že tam na české kapely zpívající anglicky až tak nikdo nečeká.

Holden Caulfield je postava z knihy J. D. Salingera Kdo chytá v žitě. Má teď po zkrácení název vaší kapely jiný význam?
Nikoli. Pořád je to odkaz na Holdena Caulfielda z té knihy. Na kluka, jenž dělá věci, z nichž jeho okolí není nadšeno, nicméně má dobré srdce. Mám tu postavu rád.

Jsou literární příběhy obecně pro kapelu inspirací?
Hezké literární příběhy inspirující jsou, to v hudbě platí od nepaměti. Pro nás jsou příběhy také inspirací, ale nemusí být nutně literární. Písničky na novém albu ovlivnily především ty, které jsem zažil já nebo lidé z mého okolí. Některé úryvky z textů jsem napsal například v noční tramvaji, když jsem v dění kolem sebe vystopoval určitý mikropříběh. Často jsem si ale třeba jenom zapsal, jaká byla má role v něm. Zda jsem byl pozorovatel, anebo účastník.

Poznamenáváš si tyto postřehy do mobilu?
I do mobilu, ale obvykle s sebou nosím speciální notýsek a tužku. Lépe se mi v tom pak listuje a lépe se mi s těmi poznámkami pracuje. Nejsem staromilec, rád a hojně využívám vymoženosti moderního světa a nebráním se jim. Současně si však myslím, že tužku a papír žádné nové technologie nepřekonaly.

Změnila čeština v textech váš přístup ke skládání?
Nezměnila. Pořád platí, že nejdřív vznikne hudba a pak text. Napsat český text je ale těžké, a tak to déle trvá. Největší problém pro mě znamenalo přijmout české frázování, které je úplně jiné než v angličtině. Musel jsem de facto začít zpívat úplně jinak, a pořád se to učím.

Jaké mají Holden po té změně ambice?
Náš baskytarista má dítě a všichni jsme zaměstnaní, protože nás hudba neživí. Takže při naplňování ambicí bereme ohled na tyto věci. Přestože by se to asi nikdy nestalo, nicméně jakékoli půlroční turné po Evropě je pro nás v tuto chvíli nereálné. Také s oblibou říkám, že dokud na mě nepřijde tři sta lidí v Plzni, proč by mělo přijít tři sta lidí v Berlíně. Chceme se tedy zkusit prosadit především doma. Když to vyjde, můžeme se posunout o level dál.

Jste na turné se skupinou Mandrage. Jaké máte ohlasy?
Musím říct, že jsem mile překvapen. Až na pár trochu chladných výjimek nás lidé přijali vlídně až nadšeně. Někteří za námi po koncertě přišli a řekli, že vůbec netušili, že Mandrage budou mít předkapelu, ale že jsou rádi, že nás viděli. Jsme spokojeni, to turné nám dost pomáhá.

Holden - Majáky