FLASH THE READIES
„In Belvedere“ 2013
Vydal: Full Moon, březen 2013
Stopáž: 56:11
Alternativa / post-rock
V hotelu Belveder dnes nebude tanec. Spíše snové matiné pro posluchače
s představivostí. A chutí proposlouchat soustředěně hodinu záznamu alba.
Co za to? Budete odměněni.
Olomoucké trio FLASH THE READIES se mi zamlouvá od prvého náslechu. Snad to
nebude jen tím, že se mi jejich druhé album „In Belvedere“ dostalo do uší
z Bandzone snad jen dvě desítky kilometrů od hranice se Saudskou Arábií.
Svítilo sluníčko, na moři se proháněli surfaři, muezzini svolávali na čaj o
páté a moje vnímání slyšeného se lišilo výrazně od toho, jak bych ochutnávku
prožil v šedivém podzimním podvečeru ve svém podkroví někde
v zapadlém moravském městečku. A to jsem do té chvíle o FLASH THE READIES
absolutně nic netušil. Žijí a tvoří pár kilometrů ode mne a já jouda jsem úplně
mimo záznam. A album „In Belvedere“ z března 2013 si klidně objevuji až na
podzim roku následujícího, abych si ho na svém žebříčku tuzemských hudebních
hodnot postavil na místo nejvyšší za rok předcházející. Ovšem popořádku.
Čím se kapele odměním já?
Netrápím ji škatulkami, nehledám souvislosti v nabídnutém konceptuálním vyznění. Neznám údajně šikovný grafický koncept s komiksem. Nemnu mezi prsty digipack. Nepřemýšlím o možných vzorech a vlivech. Kdo je bez vlivu, ať hodí kamenem. Nechám se unášet jen a jen hudbou. Snad jen ti, kterým jsou obzvláště blízcí PINK FLOYD, MUSE nebo RADIOHEAD, si mohou ad libitum najít shodný názvuk v prapaměti, připodobnit propojovací monolog mezi songy nebo oživit snovou barvu melodie. Ale proč exhibovat a hledat za každou cenu vynucené souvislosti, když „In Belvedere“ samo o sobě nabízí skutečný a popravdě nečekaný zážitek?
Chcete ochutnávku? Návyková je „Burden (We Share)“. Jednoduchý motiv na klávesy. Gilmourovská kytara. Civilní, leč zcela uvěřitelný zpěv. A dětský sbor – přirozený, klidný, opakující klíčovou frázi. Na „Burden“ navazuje následující „Elevace“ a hned po ní jdoucí „Lost in Vera“. Výrazná melodická linka v „Elevace“ je absolutně hitová. Proč už není na vlnách nekomerčních rádií? Nebo vůbec rádií? Asi proto, že o FLASH THE READIES sice vědí už i v Kanadě, ale ne v českých médiích. Jsme okradeni. I hudebníci, i posluchači. Po „Lost in Vera“ si vás podá „Void“. Jsem okouzlen. Kytarové sólo jak z pravěkých „Echoes“ v Pompejích. „Escapist“ – výtečná píseň, stupňující se napětí, vyhrávky proti klávesám. Nemohu si odpustit – někdy se mi stýská po elektrickém pianu SUPERTRAMP. A tady je jeho deja vu. Jen berte.
Kapele se mohu odvděčit jen tím, že ji budu prostě naslouchat. Šířit. Kolportovat. A poslechnout si koncertní FLASH THE READIES v Brně na začátku prosince. A možná dojde i na ten tanec.
Hodnocení: 5/6
Sestava:
Tomáš Valent
Petr Mlynář
Roman Mlynář
FLASH THE READIES
„Submarine Sky“ 2014
Vydal: Xproduction, listopad 2014
Stopáž: 39:02
Proti svému předchůdci „In Belveder“ se jeví čerstvé album olomouckých FLASH THE READIES „Submarine Sky“ výrazně zralejší, málomluvné a celistvější. A to je pouze o rok starší. Nabízí u nás nevídanou neslýchanou paletu obrazů, nálad a imprese. Pokud si najde posluchače vnímavého a se smyslem pro fantazii a hledačství, nabídne překvapivý zážitek.
Jednoznačně je album „Submarine Sky“ velmi ambiciózní a přesahuje skromné rozměry našich státních hranic. Určitě se může z pozice outsidera dostat i s pomocí šíření napříč sociálními sítěmi do globálnějšího povědomí. Navíc v žánru, který je výrazně globální a neomezený slepou mapou kontinentů. Pomůžete mu?
Přestože barevná škála se při poslechu odvíjí mezi mechově zelenou až sosnově jehličnatou a zemitě sytou a horizont či jiné záchytné body opravdu nevidět, nabízí posluchači „Submarine Sky“ velký prostor pro vnímání prostoru, kyberprostoru i mimoprostorů.
Úvodní „Caledonia“ se ze střídmých tónu kláves vrství, kupí a množí do rozpínavých tvarů. S dalším a dalším vrstvením navozuje pocit pohybu v prostoru 4D tak, aby po utnutí přešla ihned do rytmického vzorce následující a nejdelší skladby alba – „D for Donut“. Pokud jste viděli Cuarónovu „Gravitaci“, mohla by tato píseň uvádět beztížový prequel. Nebo sequel. „A.H.B“ – miniaturka pro přechod ke klipové „You Are the Food“.
V den, kdy jsem psal tuto recenzi, shlédlo oranžové a zelenkavé nebe
na YouTube 156 hledačů. A na další tisíce doufám dojde. Ta nenápadně gradující
krásná píseň za to stojí. „Deer in Gear“ – elektronické frekvence ze světa, kde
pod námi je nebe a nad hlavou hlína. A tíže nebe a lehkost prsti je značná.
Včetně finální vlnové morseovky. Závěrečná „Mary Had a Little Lamb“ má hitové
ambice v rámci svého žánru i mimo něj. Jestliže by se odehrála live
v šapitó na Brutal Assault 2015, budu se těšit. Velmi.
Pokud je výsledný tvar třetího alba FLASH THE READIES byť jen v detailu ovlivněn jesenickými hvozdy, tak bych doporučil všem zájemcům z řad českých rockových ansámblů o inspiraci vykašlat se na Wacken, Londýn nebo Tibet. Ušetříte za bratwurst, studio a šerpy. Zajeďte si do Šumperka nebo Salisova. Nebo do Zlatých hor. A snad to kouzlo přejde i na vás.
Hodnocení: 6/6
Sestava:
Tomáš Valent: guitar / voc
Petr Mlynář: keys
Roman Mlynář: drums
Robin Lefner: bass
Co mne zaujalo: bourání hranic a převracení horizontů
