„Bylo to nejlepší Bytové turné v historii,“ shodli se členové kapely Imodium a doprovodu v neděli večer, když v Praze skončilo její jedenácté Bytové turné. Trvalo od čtvrtečního večera, zastavilo se na čtrnácti místech a těmi překvapeními, o nichž v předešlých reportážích nemohla být řeč (aby zůstaly překvapeními), bylo zahrání coververze hitu Wabiho Daňka Rosa na kolejích a také reggae-taneční úpravy skladby Nad Berlínem, která má jinak ryze poprockový charakter.Nadšení z průběhu Bytového turné pramení z toho, že všechny zastávky byly pro kapelu zajímavé, skvělé a panovala na nich velmi přátelská atmosféra. Bylo to tak i v neděli v poledne, kdy poslední den letošního Bytového turné začal v Děčíně, konkrétně v klubu E Base, kam si skupinu pozval Tomáš. Přítomno bylo asi dvacet lidí a Thom z Imodia si užíval mimo jiné ochozu, na kterém se během vystoupení leckdy proháněl jako vítr, sem a tam.
Rozhodl se totiž již v první den turné, že bude při koncertech stát a mnohdy sliboval i to, že skočí mezi fanoušky stage diving. Na to ale nebyl nikdo z nich ochoten přistoupit, protože bylo vždy zřejmé, že z přítomných diváků trefí Thom svým tělem jen jednoho, v lepším případě dva. Pokud pak člověk vzal v potaz fyzikální zákony, bylo jasné, že by na trefeného dopadlo o několik kilogramů víc, než by byl schopen a ochoten unést či akceptovat.
Na zastávce Horní Libchava u České Lípy, kam si Imodium pozval Tomáš, čekal na muzikanty další dort s nápisem názvu formace. A zatímco do té doby někteří členové výpravy nezvládali ostych a svých hostitelů se skoro až stranili, právě na druhé nedělní zastávce se brzy vmísili do davu a povídali si s nimi tak zaujatě, že málem nestihli odjezd na další zastávku.Tou byl Liberec, konkrétně Union Bar And Grill, kam si je pozval Andrej. Vzhledem k poměrně vysokému počtu malých dětí tam byl věkový průměr diváků jasně nejnižší, byť jedno velmi malé dítko se ihned po prvních akordech zahajující skladby rozplakalo a jeho matka měla plné ruce práce, aby ho v ústraní zklidnila.
V Liberci se poprvé na celém Bytovém turné stalo, že kytaristovi Danielovi praskla struna. Chvíle čekání na to, až na nástroj natáhne náhradní, přítomným zpříjemnila dvojice hostujících hráčů na chrastící vajíčka, která zachrastila sólovou skladbu „Nemáme nic proti větrům zdola“, jež na místě vznikla z čiré improvizace. Byl to jeden ze zajímavých momentů, které letošní Bytové turné přineslo, a nutno podotknout, že byl neopakovaný a vlastně i do znančé míry naprosto neopakovatelný.
Končilo se v Praze. Na zahradu k Danielovi a jeho přátelům přijela kapela s třičtvrtěhodinovým zpožděním, tedy největším, jaké během čtyř dnů nabrala. Poslední koncert série byl nicméně skvostným finále, neboť každičký tón seděl a každičký úder v podání Imodia a jejích hudebních hostů byl přesný. Daniel Franc odehrál znamenitá sóla, pro malou Valerii zazněla písnička Valerie, a když ani hořící krb za zády muzikantů jejich bedra nespálil, bylo patrné, že jedenácté Bytové turné se zapíše do historie formace jako vskutku nejpovedenější.
Je třeba také sdělit, že v sobotu v noci, po uzávěrce reportáže ze třetího dne, nakonec členové Imodia do bazénu v domě ve Vršovicích, kde se konal ten den poslední koncert, naskákali, jeden dokonce zcela nahý. Hodnocení svých křivek, která sklidil od přítomných dívek, byla veskrze pozitivní.(POZNÁMKA: I tato reportáž je psaná s nadhledem, proto jsou některé situace z turné popsány mnohem dramatičtěji, než jak by si zasloužily)