LATE - The One And I

Tak tohle bude zase tancování o architektuře…, slovenští progresivci LATE, kteří začínali před osmi lety jako instrumentálně progresivní projekt, vydali své debutové album „The One And I“, které patří do kategorie velmi obtížně popsatelných desek, protože přehršel nápadů je nepřeberný, proměnlivost skladeb nekonečná a děj velmi bohatý. Tím, co za téhle konstelace mluví ve prospěch kapely, je jejich velmi jemný přístup k progresivitě, díky kterému je album nevtíravé, snadno přístupné a neubije vás žádnou přehnanou komplikovaností. Dokonce bych si zlehka dovolil úplně nesouhlasit s částí sebehodnocení, v němž LATE označují své album jako mírně chaotické (nicméně stále s důrazem na melodické a chytlavé refrény), jelikož kapela sice nestaví na nějaké pevné a zapamatovatelné struktuře skladeb, i přes to je její muzika poměrně skluzná a vstřebatelná.

Stejně tak ale nehrozí, že by LATE došli ve svých kompozicích do stavu snadné zapamatovatelnosti (ale to by u progresivního metalu neměl být až takový oříšek) a nejsilnější momenty se budou zřejmě měnit podle vašeho momentálního rozpoložení. Vezměme jako příklad (namátkou, byť v prvních poslechových kolech byla tou, na kterou bych vsadil jako na vrchol alba) třeba skladbu „Vessels“. Na ploše sedmi minut (v podstatě průměrná délka každé jednotlivé skladby) se od lehce tajemné kytarové rockovky přes vzdušnou melodickou linku přelévá do hutnějších, či přemýšlivějších kytarových momentů, aby po chvíli nabrala akčnější spád, větší důraz, vypjatou vokální pasáž i celkem přirozenou gradaci. Díky neutuchajícímu prolínání konceptů, změnám rytmu i nálad v rámci každé skladby si LATE snadno řeknou o pozornost, co je ovšem nejdůležitější, nezní přeplácaně a samoúčelně. Snad jen v nepříliš častých momentech, kdy pustí ke slovu i hrubější hlas, naznačí, že by se z jejich písní dala snadno vytěžit i větší porce agresivity, přece jen vysoký, čistý a občas lehounce afektovaný hlas Lukáše Mikulského táhne kapelu do zklidňujícího módu.

LATE se hrdě hlásí k tomu, že album nahrávali, stejně jako žánrově blízcí Riverside, v polském studiu Serakos z toho důvodu, že zvuk polských progresivců jim imponuje. Takže právě zde hledejte podobné nálady v celkovém vyznění u povedeného alba „The One And I“, u kterého – máte-li rádi přemýšlivou a variabilní muziku - můžete strávit pořádnou porci času.