Petr Gratias - Cesty do rockového nebe

Petra Gratiase jsem poznal jako rádiového kolegu a člověka s nezaměnitelnou barvou hlasu. Taky jako chodící encyklopedii (nejen) BEATLES, bigbíťáka staré školy a brněnského patriota. To vše se odráží v tématech, o nichž píše, i v tom, jak o nich píše. Po historii „brněnských PINK FLOYD“ V erbu Progres (2014) a profilovém projektu Decibely nad Brnem (2015) mu u vydavatelství Jota vychází další přehledový počin Cesty do rockového nebe s všeříkajícím podtitulem Jedenatřicet portrétů československých rockerů. Cesty knižním formátem a pojetím navazují na Decibely a mají podobné klady i zápory. Mladším čtenářům asi nemusí sednout Petrův místy strohý až akademický styl, ale říkám si, že knihu obecně ocení asi spíš starší publikum. Už jen kvůli výběru obsažených muzikantů. Vedle zřejmých voleb, jako jsou Radim Hladík, Petr Novák či Jiří Schelinger, autor vzpomíná i na ty, jejichž jména si dají do souvislostí jen skuteční znalci a pamětníci (Jiří Kameš, Jan Millonig, Jan Sochor ad.). Právě prostřednictvím profilů méně známých osobností nejvíc vynikají přednosti knihy. Zatímco kariéry prvních zmíněných byly už mnohokrát popsané a jsou dobře známé, už v Decibelech Petr Gratias projevil vzácnou erudici a schopnost seznámit čtenáře s fakty, na něž je i strýček Google krátký. Ta navíc kombinuje s vlastními postřehy a zkušenostmi, kterých bych osobně přivítal klidně mnohem víc. Ať už po Cestách sáhne čtenář jakékoliv generace, dostane se mu více či méně vyvážených obrazů nejen muzikantů, ale také pro jejich vášeň ne zrovna příznivé doby. A zejména mladší ročníky mohou být překvapeny, že i domácí rocková scéna byla protkána životními příběhy jak pozoruhodnými, tak divokými a často vyloženě tragickými, které si mnohdy nezadají s osudy světově známých jmen. Václav Tesař