Koronavirová hudební krize zasáhla všechny větší akce v tuzemsku i za hranicemi. Většina festivalů byla nemilosrdně přesunuta o rok. Pekelný ostrov ovšem vybočil a změnil strategii. Namísto jednoho velkého festu, který by úřady nepovolily, rozdrobil line-up do průběhu celého léta, a tak pořadatelé mohli operovat s povolenou tisícovkou lidí. První večerem, který rockové léto odstartoval, bylo vystoupení pražských bukanýrů HARLEJ. A Spark dostal možnost prožít cestu na koncert společně s kapelou. Výprava byla o to pikantnější, že sami muzikanti mířili na hraní, které dělilo od posledního „kšeftu“ tři měsíce. Při srazu na odjezd, který vyšel na pátou odpolední, kapelník Tonda Rauer prohlásil, že takovou pauzu nezažil za desítky let svého rockového života ještě nikdy. Zároveň vznesl obavu, zda za rohem číhající pandemie s číslem dvě nezhatí harlejácké oslavy pětadvaceti let existence kapely, které jsou plánované na podzim. Obzvláště u velkého finále ve Foru Karlín krčil Rauer trochu nejistě čelo. Inu, věřme, že se počty fans nebudou krouhat, ale spíše přifukovat.
Během našeho rozjímání a trochu toho kouře přikvačila vínová kapelní dodávka, kterou jsme čile obsadili a jeli na Smíchov vyzvednout kytaristu Milana „Hofíka“ Hoffmanna. Po jeho naložení jsme nabrali směr D5 a spokojeně se vzdalovali hlavnímu městu. Navzdory prodlouženému víkendu nebyl s plynulostí cesty žádný problém, proto jsme si mohli dovolit komfortní stop u pumpy, kde byl dokoupen proviant. Ke cti mužů z HARLEJ nápoje tekly především nealkoholické. Diskuze ve voze se stáčela logicky především k muzice. Road manager Míra Dvořák probíral s Tondou plány dalších koncertů, Hofík v poklidu spal, prozatím žádná divočina.
Do areálu Pekelného ostrova jsme dorazili něco kolem sedmé. Svůj set akorát končili domažličtí zástupci ZASTODESET. Po aklimatizaci v backstage začalo obžerství, tedy gurmánství v podání muzikantů, kteří se vrhli na obložené mísy přesně tak, jak by člověk po tříměsíčním půstu čekal. Na zalití bylo k dispozici nepočítaně točeného budějovického ležáku či lahvového favorita z Plzně. S jednou kuželkou v drápech jsme se vydali před stage, kde zahájili svoji hodinku SEPTIC PEOPLE. Soudě dle reakcí jde o lokálně hvězdnou formaci, které vše pěkně šlapalo, i přes urputnou palbu slunce do tváří. V druhé půlce setu kapela vypustila do publika balónky, které pak poletovaly areálem Pekelného ostrova až do nočních hodin v rolích němých svědků rockového veselení. Ale nepředbíhejme, při korzování zámezím jsme narazili na jednoho z pořadatelů Honzu Holíka, který nám blíže přiblížil originální nápad západočeských promotérů. „Přišlo nám škoda nechat ten krásný areál ležet rok ladem. V podstatě motorem nápadu byl samotný limit tisíc lidí v publiku,“ uvádí Holík, a dodává: „Bylo by výhodnější udělat dvě tři akce většího typu, ale pokud se musíme vejít do povoleného počtu, logicky se nabízí rozdrobení na celé prázdniny. Proto také areál Pekelného ostrova bude stát až do konce srpna.“ Přiznávám upřímně, jsem zaražen. Takové řešení musí být strašně nákladné. „Překvapivě ne, doba je zlá, a všichni zainteresovaní si vycházíme vstříc, a tak nějak jednáme pospolitě. Totéž platí i o návštěvnících Pekelného ostrova. Drží s námi, vracené vstupenky na letošní ročník velkého festivalu počítáme v podstatě v jednotkách. Ostatní si ponechali lístky na příští rok, za což jim chceme strašně moc poděkovat,“ seká poklonu fanouškům Holík.
Sympatický vzkaz je i součástí našeho rozloučení, protože se mrštně vracíme do stanu s cedulkou HARLEJ, kde už vládne správný předkoncertní mumraj. Kluci se převlékají, hecují, poslední výměna strun a doladění, čas vystoupení se blíží. Ještě rychle doplnit tekutiny, čapnout litrovku tuzemského konzumního a šineme se ke stage, kterou doposud halí červená opona s podobiznami členů kapely. Pánové si ještě v rámci rituálu plesknou tlapami a je to tady. Již delší dobu skandující kotel se dočkává své oblíbené party. Předešleme, že HARLEJ se nikterak nešetřili, a na svůj západočeský gig si pro fanoušky přichystali astronomických třiadvacet skladeb. V playlistu nechybí všechny hity prověřené časem. „Zfetovanej“ či „Vylízaná, vyhulenej“ zabírají spolehlivě. Neméně dobře u skákajícího tisícihlavého chumlu bodují skladby z alba „Hodný holky zlý kluky chtěj“, jmenovitě titulní skladba, i singly „Možná“ a „Strážní andělé“. Novinku „Smutku dávám sbohem“ představili kluci v peckách „Nejsem zklamanej“, „Tráva“ a „Až tady jednou nebudu“. Je samozřejmé, ba jistojisté, že v posledním bloku přídavků nemohl chybět „Svařák“, který nejvíce rezonoval Pekelným ostrovem. Ač publikum lačnilo po dalších písničkách, nastal čas opustit stage a odfrknout. Koncert se vydařil, proto se ještě v Holýšově zůstalo a popařilo. Po druhé hodině ranní přišel čas odjezdu. Polovina kapely vyrazila směr penzion, druhá polovina se vracela do Prahy. V povznesené náladě jsme do centra matičky stověžaté dorazili, když telefon ukazoval 04:00. Byla chuť ještě pokračovat trochu pokecat, ale nakonec převážily zbytky bystrého rozumu a zvítězila postel. Vždyť HARLEJ čekal ten večer další zářez v Manětíně, a následující den v Olomouci. Inu, rocková mašina jede opět naplno.
Zdeněk Pospíšil