ROSA NOCTURNA má za sebou bohatou historii, ale také nejistá období. Můžeš nám přiblížit tok kapelních dějin tvýma očima?Kapela vznikla v roce 2007. Od té doby nás ale provázely permanentní personální problémy. Byli jsme průměrně vždy půl roku kompletní a rok někoho hledali. Zatímco jiné kapely, které vznikly později, byly dávno v povědomí, my jsme neustále začínali znovu a znovu. Asi v roce 2016 jsem si uvědomil, že mi to nestačí a že chci kapelu posunout dál. Navíc se to sešlo tak, že jsem v kapele zůstal sám. Měl jsem dvě možnosti. ROSU odpískat a skončit jako stovky dalších kapel, anebo vybudovat kapelu od začátku. Protože ode dna vede jen cesta vzhůru, rozhodl jsem se nevzdat. Za každým úspěchem je totiž mnoho neúspěchů, pádů, překážek, a já jsem se rozhodl si svůj sen vybojovat. Množstvím členů na pódiu, využíváním mnoha vokalistů a vlastně i tím, jak se hudebníci v kapele mění, mi připomínáte THERION. K té podobě přispívá i kostýmová prezentace, třeba i svým kloboukem evokuješ Christofera Johnssona. Jaké vzory máš jako hudebník a kapelník, z jakých vlivů čerpáš inspiraci?
Začnu od konce. Snažím se ničím existujícím neinspirovat. Snažím se nic nekopírovat, ale hledat v rámci stylu nové věci. Je to ovšem těžké, téměř nemožné. Každopádně jak hudebně, tak vizuálně dělám věci prostě tak, jak se mně samotnému líbí. Baví mě nosit kabát s cylindrem. Na pódiu se v něm cítím slavnostně. Baví mě měnit motivy a nástroje v písničce, protože tak to mám rád. Píšu příběhy, vyprávím pohádky. Písnička musí mít to, co si žádá text, ne co je nějaká zavedená konvence. Jako vzory bych snad mohl uvést Tuomase Holopainena a Tobiase Sammeta. Tuomas skládá neskutečné věci. Umí napsat ohromující orchestrace, vybudovat atmosféru. Prostě kouzlí světy. Tobias je pro mě mistr přímočarých a přitom neskutečně chytlavých melodií. Powermetalový král. Navíc co dokázal s AVANTASIÍ, spojit tolik světových muzikantů dohromady, je ohromující. Ne náhodou se můj nejstarší syn jmenuje Tobiáš. Minulé album „Za hradbami času“ vzbudilo na české scéně velký ohlas. V té době jsi zůstal sám a desku jsi vytvořil pomocí hostujících muzikantů a vokalistů. Vlastně to byla jakási folkmetalová opera, protože tvé písně jsou velmi často příběhy s pěveckými rolemi. Jak tehdejší éru ROSU NOCTURNY hodnotíš?
Vidím strašně moc práce, byla kolikrát úmorná, ale já si to vybral dobrovolně. Baví mě psát příběhy a tvořit hudbu, která vzbuzuje emoce. Naplňuje mě, když je deska hotová a lidi to ocení. Když se fanouškům naše hudba líbí. Ten pocit mě žene dál. Co se týká desky samotné, jako autor většiny hudby a textů jsem s ní pořád nadmíru spokojený. Stále se k ní vracím a poslouchám ji. Vím, že nešetříš pracemi pro kapelu, liješ do ní energii i finanční prostředky. Co ti na oplátku hudba dává?
Je prostředek pro moji seberealizaci. Spisovatel píše jen text. Není tam další rozměr. Hudební skladatel píše hudbu. Já dělám oboje. Vymýšlím příběhy a zhudebňuji je, protože hudba vyvolává největší emoce. Svoje vyprávění provázím díky hudbě přesně tou náladou, kterou chci, aby posluchači měli. Aby cítili a vnímali to, co jim chci předat. A na to pak ještě navazuje i třetí, vizuální rozměr. V kapele se prostě spojují všechny mé záliby, kterým se rád věnuji. Opravdu nelze přehlédnout, že s kapelou kladete velký důraz na vizuální stránku. To lze stručně charakterizovat třemi slovy: kostýmy – obaly – videa. Pojďme to vzít postupně. ROSA NOCTURNA je kostýmová kapela. Vidím tam směs gotiky a historických prvků. Evidentně nechceš působení na posluchače podcenit a i na koncertě mu poskytnout zážitek pro všechny smysly.
Přesně, je to doplnění textů a hudby. V dnešní době internetu, když mají lidé jedním kliknutím na dosah všechnu zábavu světa, je těžké zaujmout. Proč by měli jít na koncert, když si naši hudbu můžou pustit online? Chceme jim dát důvod přijít na naše vystoupení nejen kvůli hudbě, ale i kvůli vizuálu, kvůli energii a interakci s kapelou.
Obaly na desce jsou důležité, v době masivních downloadů možná ještě důležitější než předtím. Obal „Za hradbami času“ zpracovávalo věhlasné Darkgrove studio. Obal novinky od stejného studia mi přijde ještě působivější. Pochází jeho idea od tebe?
Když jsme dělali grafiku pro album „Za hradbami času“, dostal ode mě Jan z Darkgrove podrobné náčrtky toho, co tam má být. Prostě jsem si album nakreslil tužkou a po něm chtěl, aby to zpracoval umělecky ve svém stylu. Všechny hlavní motivy na coveru jsou, ale je to asi tak třicet procent toho, co jsem si představoval. Taky je temnější, můj návrh byl ve světlejších a pestřejších barvách. S albem „Andělé a bestie“ to bylo jinak. Už jsem věděl, že je celkem zbytečné něco podrobně plánovat, takže dostal volnou ruku udělat vše podle sebe. Dostal jedinou instrukci. Nakreslit dvě postavy. Lykantropa reprezentujícího tmavou stranu a vílu nebo anděla reprezentující světlou stranu. ROSA NOCTURNA má pravděpodobně nejumělečtější videa na scéně. Z minulosti připomenu příběhovou „Alegorii smrti“, animované „Krkavce“ nebo filmovou „O lásce, o válce a o krvi“. Z novinky tu máme „Světlonoše“, zpracovaného jako „sand art“. Jak vypadá ideová a tvůrčí cesta k obrazovému zpracování písně?
V kapele realizuji všechny svoje tvůrčí choutky. Nebo démony, protože mi nedají spát a nutí mě se jim stále věnovat. Psaní, skládání hudby a točení videí. Už na střední jsme, ještě na analogovou kameru, natáčeli amatérské filmy. Baví mě režisérská práce. Přemýšlet nad designem scény, nad pohybem kamery, nad trikovými záběry. Klipů se stojící kapelou, který začíná a končí v lese nebo na skále, jsou tucty. Nechci s kapelou zapadnout v šedi stokrát omílaného. Nechci tím říct, že by ty klipy byly špatné nebo že my podobný v nějaké formě neuděláme, ale vždycky musí mít něco navíc. Animované klipy jsou originální a hlavně nám kresba umožňuje ztvárnit to, co by stálo ohromné peníze, kdybychom to chtěli natočit.
Pojďme k novince, která je velmi pestrou hudební kolekcí. Hned na první poslech mě napadlo, že ROSA NOCTURNA na této desce není „symfonickou kapelou s folkovými prvky“, ale spíše folkmetalovou kapelou se symfonickými prvky a powermetalovým nádechem. Ty folkověji znějící pasáže navíc znějí v dobrém slova smyslu nejchytlavěji. Vnímáš sám určitý posun?Když to teď říkáš, tak asi ano. Je pravda, že na posledním albu je víc fidlátek než synťáku. Pro nás to ale nic nemění. Hrajeme hudbu, která se nám líbí. Symfonic metal nám zůstal tak nějak z historie. Možná o sobě začneme psát, že jsme symphonic-folk nebo folk-symphonic. Nám je to celkem jedno. Těžko nás zaškatulkovat pomocí pár slov. Proč vydáváte album nyní, kdy doba nepřeje ani koncertnímu promování alba, ani jeho prodejům? Nebylo by lepší počkat?
Promo dnes probíhá především v online prostoru, tam vůbec problém nevidím. A fanoušci, kteří budou chtít CD, si ho mohou koupit přes náš web. Na koncertech si ho koupí tak jako tak, jen o něco později. Já spíš vnímám takový flow, který je potřeba dodržet, aby kapela nestagnovala. Tvořit nové věci, posílat je mezi fanoušky, dělat klipy. Předchozí album jsme vydali v roce 2017, mezitím jsme udělali nějaká videa. Byl nejvyšší čas přijít v nové sestavě s novým albem. I kvůli tomu, aby „nováčci“ měli hmatatelný důkaz své práce, aby viděli výsledky. Co se od minulého alba nezměnilo, je využití většího množství hudebníků i vokalistů ze spřátelených kapel. Na desce slyšíme sedmnáct různých zpěváků a zpěvaček, a jak jsem vytušil, včetně tvých dvou dětí, které zřejmě mají na svědomí ten strašidelný úvod v písni „Strach“. Albu hlasová pestrost nepochybně prospívá! Otázkou je, jak je pak komplikované nahrávání desky a budoucí koncertní prezentace.
Co se nahrávání desky týká, je to jen otázka organizace. Poslat hostům materiály, projít je s nimi, pokud potřebují, a pak jen sladit jejich čas s termíny ve studiu. Naživo je to složitější. Zatím nekoncertujeme v podmínkách, kdy bychom si mohli dovolit hrát v takovém počtu. Ať už je to kvůli technickému vybavení klubu, velikosti pódia nebo i jen času na zvučení a stavbu stage. Buď tedy na live vybíráme písničky s méně „rolemi“, anebo je prostě zpívá jeden zpěvák nebo zpěvačka. ROSA NOCTURNA je už zase kompletní kapelou. K tvému autorství nyní přispěl svým dílem i kytarista Petr Vosynek. Zapojili se i další členové skupiny?
Petr je odchovaný tvrdší muzikou, takže do kapely přinesl ty pravé metalové hoblovačky, které jsem postrádal. Asi se shodneme, že tohle album je zase o něco tvrdší než desky předešlé. Velký kus práce pro kapelu dělá i náš basák David a bubeník Dan, ač benjamínek, se také snaží. Na desce jsou i dvě anglicky zpívané verze písní „Lykantropie“ a „Vetřelec“. Je to náznak tvých dalších plánů?
Přesně tak. Chceme se s kapelou pokusit oslovit více fanoušků i ze zahraničí. Už teď tam máme určitý dosah, ale poptávka po angličtině v zahraničí drsně převládá. Alespoň u nás to tak je. Jste nyní kapelou, v jejichž řadách figurují dvě zpěvačky. Nedělá takový stav zlou krev?
Spolupracuje s námi více zpěváků. Největší podíl má u nás stále Viktorie Surmová. Ta ale právě vydala se svojí kapelou SURMA nové album u Metal Blade Records a zpívá v mnoha dalších uskupeních. Je dost vytížená a ne vždy s námi může odehrát koncert. Hledali jsme dlouho zpěvačku na plný úvazek, ale do dnešního dne nenašli. Takže jsme přibrali druhou zpěvačku Anetu, která se ovšem aktuálně věnuje spíše mateřskému projektu. Trn z paty nám vytrhává jeden ze zpěváků, který s námi už delší dobu spolupracuje, a zaučujeme i jednu mladinkou aspirující zpěvačku. Má zatím vše před sebou a teprve se ukáže, kam bude ochotna se vypracovat. ROSA NOCTURNA má nyní silné album, chvíle živé prezentace jistě přijde, až se vymknutá doba vrátí do svých kloubů. Jak bys fanouškům a vlastně i promotérům prezentoval koncertní podobu kapely?
Jsme banda nadšenců, kteří se snaží stále posouvat a hudebně růst. Jak osobně, tak jako kapela. Na koncertech od nás dostanete nejen osobitou hudbu a kus energie, ale stále vylepšujeme i naši show. Chceme na koncertech předat víc než jen přehrané album. Vždycky jsem si přál, aby mě nějaká slavná kapela vytáhla na pódium Masters of Rock a já si s nimi mohl zahrát. Bohužel na to nejsem ani dost mladý, ani dost krásný. Proto pokaždé když stojím s kapelou na stagi, dáváme dobrovolníkům možnost přijít si s námi zahrát. Třeba tím jednou někomu splníme přání. Sestava:
Viktorie Surmová – zpěv
Tonda „Gabriel“ Buček – kytara
Petr Vosynek – kytara
David Koudela – baskytara
Dan Havránek – bicí
Mathias Novak – zpěv (host)
Aneta Zatočilová – zpěv (host) Diskografie:
2010 - V tmách
2016 - Zapomenuté příběhy
2017 - Za hradbami času
2020 - Andělé a bestie Facebook ROSA NOCTURNA
Robert Čapek