ČERNÁ DESKA – studio / STARÁ VLNA S NOVÝM OBSAHEM – live
Část první - ČERNÁ DESKA
Málo co mohlo být zároveň tak nečekaně složité. To když jsem si s černým albem nevěděl celé dva týdny rady. Přitom dietní seznam pouhých osmi písní by byl i na elpíčko málo. To by ještě zůstalo ve vinylu místa pro drážky.
Vo co tady de a co tohle znamená?
Pánové Ambrož, Koller, Váša, Zatloukal, Minárik, Jelínek a dámy Krištofeková a Studená si na nás nachystali ve studiovém albu hudební a dramaturgický rébus. Očekáváte strohé zachování tradic vyžadovaných ortodoxními fans? Postupů? Námětů? Zvuků? Zapomeňte. Nechte se překvapit.
Sám jsem byl po prvních posleších zmaten. Dezorientován. Zdálo se mi, že to album nedrží pohromadě. Že je to sbírka silných písní, ale chybí ten provázek v klubíčku. Přetržená niť. Dnes už si to nemyslím. Naopak – po překvapivém úvodu (to když se tradicionalista otřepe a začne vnímat hlavou a ušima) album graduje a otevírá se.
Úvodní „Blondýna“
„Krosnička“ je klenot. Sžíravý text J.H. Krchovského. Vzdušné, ale zneklidňující aranžmá. Naléhavá kytara. Tikající bicí a vrrrrrzgajúca uhrančivá basa. Autorský Kollerův zpěv. Pro mne píseň, která by mohla být ozdobou i komerčních rádií a barometrem tolerance. Tento song se nepřejí, naopak. Vyvolává závislost a tiky palce na ovladači. Z dvojky zase na dvojku. Pro milovníky tradic to ovšem bude nadčasový Koller. Ale kde je ta sakra ta naše klasická JASNÁ PÁKA, že? Rosteme, zrajeme, stárneme. A ne vše hezké musí být právě takové, na čem bychom tak rádi lpěli.
A přesouváme se k trojce – „Konec nočních toulek“ je další výmyk tradicím a relikviím. Krásné, čisté hudební téma Radovana Jelínka s textem nehrajícího člena souboru – kmenového autora kapelních přebalů a plakátů Karla Halouna. Přátelé, vřele doporučuji. Pravda, dramaturgicky se toto dílko vyčleňuje z představy o tom, jak by mohl a měl vypadat hudební dres JASNÉ PÁKY. Ale po x-tém poslechu si říkám – proboha, proč do toho hudebníkům pořád kecám? Prostě to tak je. Vymysleli to. Nahráli to. Vydali to. Aleluja. Pokud chcete slyšet hit tohoto jara, léta i podzimu – naslouchejte. A pokud si chcete letošní nepředvídatelnou zimu zkrášlit surrealistickým klipem – nazízejte a sdílejte.
Důrazná a bigbítově řežavá „Svlíkni si bundu“ nás vrací k tomu očekávanému hudebnímu vzorci
kapely. Těžkopádný riff, slogan a odpovídačky. „To je vono! To je všechno! A
nebo ne.“ Lví muž
„No sex. No drugs.“ A opět Váša – fyzický pěvec, autor hudby a textu. A opět hitůvka. Je lehce předvídatelné, co se z takového kousku vyklube na koncertech. Dialog Kollera a Váši nad návykovou rytmikou, fanfarónskými klávesami a těžce nakažlivým sloganem, kterého zbaviti se nelze. „Co tady vyvádíš, co tady šílíš. Co tady tancuješ na žhavých uhlících, nechápeš o co tu jde.“ A barevné z chuti nevysychající kytarové sólo. Jen pár taktů. Ale jakých. Je to paradoxní vzpomínka, ale podobně ozdravně na mne účinkoval snad jen poslech alba FOREIGNER „4“. Svět je tak malý, leč nádherný. No sex. No drugs. Just worcohol.
Šestý kousek. „Výlet.“ Řachtavá kytarová nakládačka Michala Ambrože.Vizionářská vzpomínka na minulost. „Budapešť, Bukurešť. Sofie a zpět.“ Mladické nasazení kapely. Zarputilá, avšak přesná Vášova dikce. Dámy se nenechají prosit a přítulnými vokály halekají na druhou stranu hřiště. Nebo nádraží. Nebo letiště. Výlet padesátníků do osmdesátek se vydařil. „Jsme tu všichni mladí. Hrozně nás to baví. Hozně fakt.“ A opět tutové možnosti tohoto kousku při živém hraní.
„Kde jsi.“ V nakřáplém středočeském reagge si podávají a předávají pánové i dámy sloky od jedněch k druhým. Vracíme se k tradičnímu kapelnímu soundu, nikdo nevyčnívá. Ale nikdo není při zdi. Ideálně sladěno, rovnoměrně vyváženo. Je to hutné a nohy si rytmus najdou samy. „Jsi tu? Jsi tu. Opravdu už jsi tu!“
Na rozloučenou - „Hele hele.“ Úvodní hrábnutí do kláves. Zvuk jak z Rockfestu 87. Hybná rytmika, dunivá basa, holčičí mňoukání, radost z hudební radosti. Bombardovací kytarové sólo. Tak takhle hraje JASNÁ HUDBA a PÁKA PRAHA. Vypečený kousek, který jsem při prvních násleších nedoposlouchával. Leč prozření přichází s časem. Díky bohu za něj.
Část druhá - / STARÁ VLNA S NOVÝM OBSAHEM – live
Záznam části turné z dubna 2013 dává přesnou představu, v jaké skvělé koncertní formě se aktuální sestava JANÉ PÁKY právě nachází. Dramaturgicky se setlist částečně doplňuje s … ALL THE BEST 1983-2013 HUDBY PRAHA. Celkem osmnáct live písní je naopak ve srovnání s asketickou osmičkou ze studiového alba luxusní nabídka. Čtyři z nich – „Výlet“, „Krosnička“, „Blondýna“ a „No sex, no drugs“ si posluchač dopřeje i ve studiové verzi. A jak to živě (byť ze záznamu) vlastně zní? Kapela hraje kompaktně, svižně, zčerstva, s chutí. A bez ohledu na mou vlastní notorickou znalost tradičních hudebních kusů si to užívám. Žádná staroba, žádní zasloužilí umělci. A pokud mohu porovnat namátkou jen jeden hudební zážitek – zkuste si objevit ve skělé „Sedí, pije“ Minárikovu basu. Podobně klokotal McCartney v „ I want you/ She´s so heavy“.
Nevěříte? Nesouhlasíte? Tak si to poslechněte. Zajděte si na koncert. A můžete mne roznést na hadry. Ta kapela i její písně si to zaslouží. A nejen kvůli tradicím a historii. JASNÁ PÁKA je společnost silných osobností, silných autorů a interpretů. Třígenerační kapela. Takže – těším se na BÍLÉ dvojALBUM. Černá už je za námi.
7. října odstartovalo turné JASNÉ PÁKY "No Sex No Drugs Tour 2014"!
JASNÁ PÁKA:
MICHAL AMBROŽ: kytara, zpěv
DAVID KOLLER: bicí, zpěv
PETR VÁŠA: zpěv
VLADIMÍR ZATLOUKAL: kytara, zpěv
MAREK MINÁRIK: basová kytara
RADOVAN JELÍNEK: kytara, housle, klávesy
PETRA STUDENÁ: zpěv – studiová nahrávka
MAGADLENA KRIŠTOFEKOVÁ: zpěv
PÁJA TÁBOŘÍKOVÁ: zpěv – živá nahrávka