Chlumečtí vikingové VANAHEIM vypluli na svoji třetí válečnou výpravu pod názvem „Amulet“. Jak naznačilo již třískladbové avízo na desku „Křížem proti meči“, přes aktuální image a textovou náplň alba se jejich drakar hudebně daleko víc než u rozbouřených severských břehů a vesnic vikinských pohanů pohupuje na melodických vlnách tuzemských heavy metalových řek. VANAHEIM se částečně vymanili z vlivu Epitafu, potažmo Alžběty, byť ten na desce přítomen zůstává, nahradili jej heavíkovější příchutí třeba z dávné dílny BRILIEN. Jelikož však tyto zdroje k sobě nemají až tak daleko, žádný stylový převrat od VANAHEIM není třeba čekat. Podstatou hudby VANAHEIM jsou chytlavé melodie na první dobrou, trocha nezbytné pompy, vděčně zpěvné, snadno zapamatovatelné refrény a dostatek svižné energie. Na škodu jsou značně schematické vokální linky a frázování, které desku táhnou do zcela konstantní nálady, která by zřejmě oddaného fanouška kapely (potažmo žánru) měla vydatně nasytit, ale čekáte-li na to, že i v rámci tuzemského vodstva by mohli VANAHEIM vplout do náladově odlišnějšího meandru či komplikovanější peřeje, takový okamžik nepřichází, Vanaheim ze svého jasně daného kursu do přehledného heavy metalu neuhnou ani o píď. To je zjevné nejen z heroického „Zpěvu Valhally“ s klokotavou rytmikou a halekacím nápěvem, dokonale ušitým pro chorálovou spolupráci s posluchačstvem, či v robustnější riffovce „Ledové fjordy“, která si v refrénu bere hodně z výrazu EPITAFU, coby nejvýraznějších momentů, ale prakticky z každého tónu alba. Důležité je i to, že závěrečné dravé osvěžení „Uctívači zla“, vypůjčené od kolegů JODONAL, už z nahrávky kvalitativně nevyčnívá, jako tomu bylo na nedávném kraťasu.
Medovina teče plným proudem a do noci se nesou nápěvy heroicky oslavných písní. Jestli si příchuť obojího nenecháte kalit faktem, že důraznější produkce mohla zvukově poměrně staromilskému albu přidat bojovnější osten, či tím, že Vanaheim se pevně drží mustru tuzemského heavíku přelomu století bez špetičky překvapení (i přes změnu na postu frontmana), je tohle tuzemské uctívání vikinské historie docela příjemná záležitost.