EPILOG - Švédská spojka lví smečky

Michale, jak ses k Robovi dostal, kdo se poprvé ozval komu? Byl to kontakt na první dobrou, nebo sis musel tvorbu kapely chvilku oťukat?
Michal: Bylo by pěkný, kdyby si zahraniční zpěváci vybírali EPILOG a ne naopak, ale obávám se, že v téhle situaci zatím úplně nejsme. (smích) Po určitých námluvách s Charlesem Rytkönenem z MORGANA LEFAY, které nakonec skončily u dvou demonahrávek (já ho ale jednou stejně k něčemu dokopu), jsem dostal tip na Roba od jednoho kamaráda. Jeho věci, které dělá, se mi líbily. Hlavně jeho první sólová deska s vlastním autorským materiálem je vynikající. Ty covery, které jede na YouTube, mě tolik neberou. Ale chtěl jsem, jestli by mohl přitlačit, poslal mu jednu věc, a druhý den přišla zpátky se zpěvem, který mě dostal. Hotovo.

Rob: Hned první věc se mi líbila, byla to „Apocalypse Now“, čekal jsem Coppolu a dostal jsem peklo, no neber to. Mám rád výzvy.

Říká se, že hudba spojuje a překonává nejen jazykové bariéry. Platí to i ve vztahu Lundgren – EPILOG?
Michal: S jazykem už dneska není problém, ve světě jedou angličtinu všichni běžně, a i my už nejsme úplná paka jako dřív, takže se domluvíme relativně v pohodě. Důležitá je ale především naladěnost na hudební vlnu. A tu jsme našli od prvního dne. Ten kluk je profík, má to v sobě, a ví dobře co a jak. Je radost dostávat hotový materiál a vědět, že to bude na 99% dobře.

Rob: Jasně, byl jsem v Čechách na dovolené, ale česky se bohužel nedomluvím. (smích)

Sociální sítě nejsou Robovi vůbec cizí, ale vzhledem k tomu, že s EPILOG funguje na dálku, nechybí mu okamžiky ve zkušebně, ve studiu, kde se právě v metalové hudbě může udát ten zázrak, že dříve běžný motiv se při kolektivní spolupráci přerodí v něco mimořádného?
Michal: Jemu asi ne, to spíš mně. Rob je mazák, má zvládnuté nahrávání, rychle pochopí, co skladba potřebuje, udělá si vokály a pošle finální produkt. Myslím, že při kvantu kapel, pro které zpívá, nejnověji má hlavní projekt MENTALIST, rodině a všemu kolem, by mu stejně nezbyl žádný čas. Takže my se holt vždycky po nějaké době sejdeme ve zkušce sami, sakra už si ani nevzpomínám, kdy to bylo naposledy, a zpěvy si představujeme. Když se o ně totiž pokouším já, tak kluci smíchy nezvládají hrát. Kostry skladeb stejně vypadnou ze mě a kluci si pak poskládají svoje party.

Rob: Mám čerstvě druhé malé dítě, přestěhovali jsme se, chodím do dvou zaměstnání, s MENTALIST v září shodou okolností též vydáváme desku, jsem opravdu zasekaný, jak to jen jde.

Co vnesl Rob do EPILOGU nového a svěžího? V čem tkví jeho jedinečnost, žes nevzal pod svá křídla českého zpěváka?
Michal: Co přinesl nového? Naše hudba dostala ksicht, který já v hlavě slyším od začátku, ale jsem tak nějak sám. Kolikrát je písnička hotová, ale klukům nedává smysl, až když to pak slyší v kompletu, vše je rázem srozumitelné a jednoduché. A hlavně Robovo přemýšlení coby zpěváka je prostě jinde než to moje. Prakticky můžu napsat co chci, a vždycky najdeme správnou cestu. A proč ne nikoho z Čech? Sem s ním! Jestli tohle čte někdo, kdo to nastřelí podobným způsobem, beru všema deseti. Prostě jsem zatím nenarazil na nikoho správného.

Rob přišel do kapely před třemi deskami při realizaci „Whispers in the Darkness“, kam toto album posunul oproti předchozímu?
Michal: Nechci, aby to vyznělo blbě, ale první dvě desky byla spíš taková dema. Zkoušeli jsme co a jak, učil jsem se jak nahrávat, a hlavně s námi zpívala moje kámoška Tina Bush, takže tam je rozdíl dost markantní. Ženský a chlapský zpěv, to jsou dva odlišné světy. Bylo to super, zažili jsme spoustu legrace, ale já vždycky věděl, že chci na desky chlapa. Sakra, snad mě za to nějaká fajn „moderní klaka“ nebude chtít upalovat, co? Jakmile jsem se rozhodl jít cestou, která mě lákala, musel jsem udělat změnu. Byl to pro mě obrat o sto procent. Vlastně nás nový zpěv donutil dělat všechno mnohem víc doopravdy. Nechceš být za úplného trotla a hrát blbosti pod výborný vokál.

Jak probíhá spolupráce mezi Čechem a Švédem? Je náročné se dohodnout na konečné podobě vokálů?
Michal: Není. Aby to probíhalo co nejvíce hladce, tak většinou pošlu nabékané zpěvové linky, jak si je představuju já, ale protože intonace je pro můj hlas asi sprosté slovo nebo co, tak stejně je výsledkem takový mišmaš. A když to Rob cítí jinak, tak má volné ruce a může tam fláknout cokoliv ho napadne. Je to vždycky dobrodružství, co z toho nakonec vyleze. A pro mě osobně úplně nejlepší část tvorby a nahrávání, když čekám na nazpívanou věc a vlastně nevím, co dostanu. Jen opravdu hodně zřídka se mi třeba něco nezdá, a Rob zpěvovou linku předělává.

Rob: Majk je ke mně dost tolerantní. Líbí se mi volnost, jakou mi dává, na druhou stranu je to už třetí deska, takže docela víme, co můžeme jeden od druhého očekávat.

Píšeš Robovi texty přímo na tělo, nebo si slovíčka upravuje?
Michal: Ne, nepíšu. První je vždycky hudba, pak do toho svahila mojí mongolštinou, na níž se roubuje lyrika. Dost často text vznikne třeba z úryvků, které tam předzpívám, něco se chytne a zbytek se vystaví kolem. Nobelovku za literaturu asi nedostanu, ale stejně texty nikoho moc nezajímají, konečně ani mě vlastně ne. Tedy pokud nejsou v češtině, to mě pak hrozně dráždí, jaké často slýcháme kraviny. Stejné blbosti v angličtině mě bůhvíproč nechávají v klidu, takže trochu pokrytectví, uznávám. Na druhou stranu nechci, aby si fanoušci mysleli, že si na textech nedávám záležet nebo je snad dokonce flákám, to zase ne, snažím se. Hlas je pro mě ale spíš další nástroj. Všichni jsme přece jako mladí a jazyka neznalí poslouchali zahraniční kapely a bylo nám šumafuk, jestli nám nadávají do pytlů nebo řeší existenciální vesmírné pravdy. No ne? Ale jinak texty Rob ctí, nic nepřepisuje. Pokud mu to nejde „do huby“ raději překope frázování a změní melodii, aby tam původní text dostal.

Říkáš mu, jak má melodická linka vypadat, nebo je čistě v jeho režii?
Michal: Tak o tom jsme vlastně už mluvili. Instrukce dostává, a většinou se v rámci slušného chování přibližuje mému obrazu. Akorát jeho výsledek je asi tak třikrát lepší, protože moje linky bys slyšet fakt nechtěl. Je nespravedlivé, že kdejaký Pepa nebo Karel zpívají jak z partesu, a ze mě nevyleze kloudný tón. (smích)

Rob: Když mám pocit, že můžu něco vylepšit, tak se vynasnažím, jak to jen jde. Majk mi většinou všechno schválí. Je skvělý šéf!

V čem všem ho vlastně vedeš?
Michal: Vlastně v ničem. Stejně jako ostatní. Dělej si, co chceš, pokud se mi to nelíbí, ozvu se a změníme to. Každý se může svobodně vyjádřit a já to pak buď schválím nebo ne. Demokracie, ne? Ne, zním jako děsný diktátor, ale opak je pravdou. Pokud do muziky každý dá maximum a neodflákne práci, pak většinou není důvod ke změnám. Dokonce jsem tentokrát na celé desce Karlovi nepřipomínkoval jediné sólo. Jsem prostě dobrák. (smích)

Rob je aktivní i v dalších kapelách, REVEAL, MENTALIST, kolik času mu zbývá na EPILOG? Jinými slovy, jak velké časové okno měl na „Providence Asylum“?
Michal: Málo? Jasné jak facka. Z mého pohledu málo. Rob to asi vidí jinak, co?

Rob: Nojo, bohužel ani můj den není natahovací, a víc prostě nedávám. Musím dělit priority, jak to jde. Hlavní kapela jsou právě teď MENTALIST, a na ostatní bohužel přijde řad, až když je volno.

Viděli jste se někdy naživo, nebo jen po internetu?
Michal: Jasně že na živo – po Skypu live. Oby jsme byli jakž takž živí, takže asi jo. Ale chystám se snad brzy na výzvědy do Švédska, tak uvidíme, co upečeme. Jinak fungujeme momentálně takhle, nápady zatím padají, a uvidíme, jak se bude líbit nová deska.

Diskografie:
2011 - New Beginning
2012 - Danger Zone
2017 - Whispers in the Darkness
2019 - Ancient Ritual
2021 - Providence Asylum

Sestava:
Rob Lundgren – zpěv
Michal Zeman – kytara, klávesy
Radek Ciprys – baskytara
Karel Fejtl – sólová kytara
Martin Nohava – bicí

Facebook EPILOG

Jan Kozák