Od svých počátků, kdy se zpěvačka Barbora Koláriková a hudební všeuměl Peter Kravec rozhodli jít společnou hudební cestou, byli nazýváni jedinečnými, neopakovatelnými, zvláštními. V současnosti je doplňuje ještě bicman Ľubomír Pavelka. Hudba na novém albu, vydaném po desetileté pauze, zní jako něco, po čem by měly skočit všechny nezávislé labely – včetně takových 4AD. Nu, když mohli vydávat HIS NAME IS ALIVE nebo RED HOUSE PAINTERS, já tvrdím, že FAIRY TALE jsou ještě zajímavější. Kdybych měl kolekci charakterizovat třemi slovy, vybral bych: zajímavá, chytrá a příjemná. Zajímavá pro mé uši pestrostí a změnami nálad, chytrá působivým minimalismem, kdy často jen několik tichých nástrojů a jemných zvuků velmi silně zaplní prostor, a příjemný je nejen vokál Barbory, ale i celková nálada alba. Podobné kapely mají někdy až příliš drásavé rejstříky a libují si v podivných kakofoniích, aby zvýraznily svoji experimentálnost. FAIRY TALE tohle nemají zapotřebí. Není tu všechno učesané a vypiplané, ale ani na chvíli vás neopustí vědomí, že vše vychází ze skvělého muzikantství a snahy navázat s posluchačem pozitivní pouto. Na první poslech asi nejvíce zaujme „Girl of the Opera“, ale pokud si album oblíbíte (což není vůbec těžké), splynou vám písně do působivé mozaiky a bez kterékoliv z nich byste se cítili ochuzeni. Nejdelší skladba na albu, jedenáctiminutová „Sophie“, vám na úplném konci předá jakýsi hudební koncentrát slovenské kapely a mocný dojem z celé desky se ještě znásobí. Album je nazpíváno anglicky a bezesporu má přesah za hranice našich dvou státečků. To potvrzuje nejen obal (legendární Hugha Syme) ale i mastering Simona Heywortha (M. Oldfield, MARILLION).
Robert Čapek
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.
