FERAT - Vždy jsme se ctili jako rodina

FERAT byl původně ohlášen v sestavě Basinfirestu už před dvěma lety, letošní ročník se ideálně potkává s pětatřicátým výročím vašeho vzniku. Jak se zrodila myšlenka na tohle specifické vystoupení?
Požadavek na vystoupení na Basinu přišel už před třemi lety před coronou, ale festival se nakonec neuskutečnil. Letos nám pořadatelé znovu nabídli vystoupení a my jsme to vzali jako výzvu k pětatřicetiletému výročí kapely.

Na co se vaši fanoušci můžou ve Spáleném Poříčí těšit? Jaký časový prostor máte k dispozici?
Bude to ryzí český heavy FERAT Mk1 s Marcelem “Šamanem” Persym u mikrofonu, kytaristy Radkem Reddy Krocem a Danielem Krobem, basistou Romanem Velinovem a za bicími bude opět Alan Reisich. Fanoušci uslyší během padesáti minut největší fláky FERATU z doby 1987-1990.

Před pěti lety jste své kulaté jubileum oslavili koncertem v plzeňské Šeříkovce. Vnímáš nějaký rozdíl mezi tehdejším a aktuálním koncertem?
Rozdíl je v tom, že v Šeříkovce to byl průřez celou tvorbou FERATU. Zahráli si tam skoro všichni členové kapely. Na Basinu se představí "starej" heavy FERAT Mk1. Naše současná parta se tak vrátila o roky zpět s novými zkušenostmi a skvělou energií.

Fanoušci stále mají o FERAT zájem. Co říkáš na to, že se vám podařilo takhle intenzivně zapsat do vědomí příznivců?
Asi to bude tím, že jsme ve své době hráli to, co bylo žádané, moderní a naši fanoušci byli stejného věku jako my. Prostě jsme byli na stejné vlně...

Není to trochu impuls k tomu, aby se FERAT objevil na pódiích častěji?
Možná ano, ale každý z nás má jiné kapely a hudební aktivity a tak se koncerty s FERATEM plánují obtížněji. Uvidíme, jak se vše vyvine.

Je nějaké období v životě kapely, u kterého vnímáš, že ho fanoušci nyní vyžadují či oceňují nejvíc?
Zatím to vypadá tak, že lidi mají nejvíc rádi česky zpívaný FERAT. Vždyť i naše skladba "Metalová holka" se hraje na akcích, a řada kapel ji má ve svém repertoáru. A taky "Hamty hamty at´ mám víc než tamty" je pořád aktuální.

V čem se nejvíc liší atmosféra ve zkušebně u FERAT vzor 2022, oproti době, kdy jste si svoje jméno teprve budovali? Funguje tam stále ta stejná chemie?
Funguje to absolutně skvěle a máme v kapele skvělou atmosféru a pohodu. Naše sestava byla i v minulosti kompaktní a kamarádská. Vždy jsme se ctili jako rodina.

V době vašich začátků jste měli blíž k heavy metalu, postupně jste se profilovali jako thrashová kapela. Vzpomeneš si ještě na to, co bylo hlavním impulsem k tomuhle stylovému posunu?
Největší vliv na každou kapelu mají její muzikanti a skladatelé. U FERATU to nebylo jinak. Každým příchodem či odchodem člena se kapela pomalu utvářela a měnila styl. Také nás velmi ovlivňovala doba, ve které jsme žili a prožívali přerod ze socialismu na kapitalismus... (smích)

Jak velký význam pro vás mělo zařazení na kultovní album „Ultra Metal“, byl to hodně zásadní krok v životě kapely a impuls do další činnosti?
Zásadní krok jako všecko v životě to byl. Mělo to ale svoje plusy i mínusy. Kapelu to nabudilo a dostalo do povědomí, ale minus bylo to, že jsme byli ve velkém očekávání, které se bohužel nenaplnilo. Kapelu to tehdy dostalo do psychické nepohody.

Personální fluktuace byla v osmdesátých a devadesátých letech ve FERATU docela intenzivní. Poznamenal některý z odchodů činnost kapely víc než ty ostatní, bylo v té době složité odcházející muzikanty nahrazovat novými?
Každá změna člena kapelu nějak formovala. Nebudu říkat, že na rok, ale na čas to kapelu zastaví, sehrání trvá delší dobu a malinko to kapelu posune jinam. Naštěstí se noví členové vždy našli rychle a jelo se dál…

Debutové album „Rainhold“ jste vydali u Bontonu v roce 1992. Splnila deska tvoje představy, se kterými jsi do studia šel?
Dneska byla výborná a jako taková splnila moje představy. Jen přišla trochu pozdě.

Vydat album v devadesátých letech nebyla až tak běžná záležitost, bral jsi album „Rainhold“ jako váš tehdejší vrchol nebo jako nutnost pro to, aby Ferat neztratil krok s tehdejší konkurencí?
Některé písničky už byly hotové dva nebo i tři roky před nahráním desky a FERAT nikdy neztratil krok s konkurencí. (smích)

Přesto přišel o rok později první konec kapely. Co bylo důvodem tehdejšího rozpadu FERATU?
V té době měl každý muzikant kapele už trošku jiné zájmy a věnoval se jiným stylům hudby. Mělo to přirozený vývoj.

V roce 1996 Ferat znovu začal koncertovat. Co bylo hlavním impulsem k tehdejšímu obnovení kapely?
Asi jsme cítili, že v nás prostě ještě něco je. Chemie mezi námi stále nějakým způsobem fungovala. Pak jsme vyhráli první ročník soutěže Rock Made In Gambrinus a i to byl impuls pokračovat dál.

Na eponymním albu z roku 1998 dominovala angličtina a stylový posun ve stopách Maxe Cavalery. Co vedlo k tomuto kroku a jak na něj reagovali fanoušci, do té doby zvyklí na češtinu a ryzí thrash?
V tehdejší době jsme to takhle cítili. Na druhé desce jsme se cítili kompaktní jako kapela, každý tam měl kus svého já. Fanoušci to vzali jako vývoj, který nejde zastavit. Ale samozřejmě všem se zavděčit nelze.

Před pěti lety zaznělo, že koncert ke třiceti letům je posledním, neboť historie je uzavřená. Je FERAT skutečně už uzavřenou záležitostí, která se jen příležitostně objeví na pódiu?
FERAT se opět dostává do situace, že si někteří muzikanti zakládají vlastní projekty a kapely…, a jádro FERATU zůstává jádrem. V dnešní době je FERAT Mk 1 nejlepší variantou pro fanoušky. Já to cítím tak, že dnes už nepotřebujeme dělat novou, nebo nějak převratnou muziku. Jsme rádi, když se vidíme, máme všichni mraky zkušeností, jak hudebních, tak životních a taky životní nadhled. Jestli to bude stačit spolu s pětatřicet let starými songy na občasný koncert a setkání s fanoušky třeba na nějakém letním festivalu, se ukáže. My věříme, že ano…

Facebook FERAT