K fascinaci NIGHTWISH, EVANESCENCE, EPICOU a WITHIN TEMPTATION se zpěvačka Nikolette Olson bez rozpaků přiznává, a dodává, že hlavním důvodem je propojení metalových elementů a orchestru. Hlásí se i k inspiraci u herních a filmových soundtracků, a tím by mohlo být jasno, co v zásadě od druhého alba AFTER EVOLUTION čekat. A třebaže hudba zlínské čtveřice jede plně ve stopách žánrových ikon (byť zvukově výrazně skromněji), výhodou by mohla být určitá bezprostřednost a lehkost, s jakou AFTER EVOLUTION velmi obratně pracují s melodiemi, i citlivé zacházení s nepřeplácanými orchestracemi. A tím vzniká dilema, které koncepční album „War Of the Worlds“ vyvolá. AFTER EVOLUTION se po většinu hracího času snaží být potemnělí a silně pocitoví. Vychází jim to, jenže v momentech, kdy celkový výraz prosvětlí, jsou rázem v brázdách, vyrytých výše zmiňovaným kvartetem, osobitější. V úvodu sází na dramatičtější, masivnější a sevřenější titulní kompozici, které nechybí přístupná melodičnost a epičnost. Jelikož se však jedná o jednu z nejtemnějších položek, která kapela na desce přináší, navíc i díky určité zvukové nepřehlednosti, které dominuje vysoký (a přesvědčivý) zpěvaččin hlas, je vstup do alba docela obtížně prostupný. Robustnost trochu poleví v živější „The Path“, a přes rozjímavě klidnější „Cursed“ s příjemnou melodií a podmanivě civilním Nikolettiným zpěvem AFTER EVOLUTION odhodí úvodní okovy ve skočnější a velmi energické „Librum Fortitudinis“. V kontrastu tajemného úvodu a následného zvonivého pozitivismu, v celkové dynamice, a především faktu, že After Evolution při zachování dramatičnosti zní svěže a mladistvě, v „Liber Fortitudinis / The Book of Destiny“ rozkvétá nejpůsobivější tvář kapely, což podtrhne přímočará „Dark Side“ s poměrně agresivním riffem. Dalo se čekat i to, že AFTER EVOLUTION se nevyhnou střetu křehkého NIkolettina vokálu s growlem – to, že tahle kombinace docela intenzivně poboří počáteční zasněnou auru „Unce Upon A Time“ ani nevadí, i díky hrubým a útočným riffům tenhle tah funguje, stejně tak jako v „Infinity Flames“.
„A teď můžeš běžet, nenech se zastavit strachem…“, zpívá Nikolette v úvodní skladbě. AFTER EVOLUTION se zjevně nebojí. Žánrová pravidla mají v malíku, nápady jim neschází, emoce rozdávají plnými hrstmi, kontrasty umí účelně využít. Dovedu si představit, že s čistším a přehlednějším zvukem by tahle příjemná deska lezla pod kůži o něco intenzivněji, ale i tak fandové žánru se zálibou v jeho temnějších odstínech nemohou s AFTER EVOLUTION sáhnout vedle.