SILENCE BEFORE DECAY – Muzika a práce kolem kapely je mozaika ze spousty střípků

Když si v roce 2017 dala kapela SKLEPMASTER pauzu, dal sis od muziky na nějaký čas pokoj. V roce 2019 jsi přijal pozvání bubeníka Čerta z končících FIREZONE na zkoušku a pár dní na to figurovalo tvé jméno v sestavě SILENCE BEFORE DECAY. Co bylo důvodem, že jsi se po více než dvou letech začal zase aktivně věnovat muzice? A čím tě lidé a muzika SBD zaujala nejvíc?
Nazval bych to klasicky syndromem vyhoření a ztráty motivace. Pořád dokola hledat a učit nové muzikanty ty samé songy... neměl jsem už vnitřní sílu. Jenže pořád tvrdím: "Jednou muzikant, navždy muzikant." Po dvouleté pauze byla chuť dělat muziku zase nějakým způsobem zpět. Ona tu byla pořád, ale převažovala ji pachuť neustálého začínání od píky. Když jsem se mohl přidat k fungující kapele, jejíž členy jsem znal osobně několik let, nebylo o čem. Dorazil jsem se podívat na zkoušku, probrali jsme společné vize, jak by to mohlo znít, já něco předvedl, a tak jsme si plácli. A jsem za to strašně rád. Muzika mě zaujala tím, čím zaujala i naše fanoušky a recenzenty, kteří (prozatím) nešetří hezkými slovy. A když ti lidi řeknou, že po poslechu desky nevěřili, že vznikla v Česku, to potěší tuplem.

Něco mi říká, že jsi to byl ty, kdo do sestavy SILENCE BEFORE DECAY doporučil  baskytaristu Vojtu, když SKLEPMASTER prožívali stagnaci. Vojta na nabídku kývl okamžitě?
Tehdejší basák Humpolec se rozhodl kapelu opustit. Jeho argumentem bylo, že už se v SILENCE BEFORE DECAY nemá umělecky kam dále posouvat, a tak odešel. Krátce na to zakotvil u našich kamarádů APATHY AGAIN a hraje tam dodnes. Tím se otevřela pozice v basové sekci a řešilo se, koho oslovit. Já klukům navrhl, že můžeme zkusit oslovit Vojtu, který se mnou hrál v poslední sestavě SKLEPMASTER, zda bude mít čas, prostor a chuť. Protože vedle toho ještě basuje v POMLETÝCH KOSTECH. Vojtu jsem oslovil, čas, prostor a chuť měl, a tak bylo napůl vyhráno. Vojta kdysi navíc hrál v kapele i s Adamem a Jimmym, takže se taky znali, a tak po první zkoušce nebylo co řešit a bylo vyhráno zcela. Všechno si sedlo jako prdel na hrnec, takzvaně na první dobrou.

To, že sis dal od muziky pauzu, byla dána přemírou aktivit, kterým jsi se věnoval (práce, studium, rádio, kapela…). Letos kromě SILENCE BEFORE DECAY rozšiřuješ sestavu u kapely TRANSLUNARIA, která je po deseti letech opět aktivní. Nehrozí něco podobného? Jak lépe organizovat svůj volný a pracovní čas?
Ona to byla kombinace všeho, jak říkáš. Takový zajímavý koktejl. Fakt toho bylo hodně, ale já to tak prostě mám. Musím mít hodně aktivit. Takže to nebyl primární důvod. Tím byla skutečně ztráta motivace skrze začínání pořád odznova, hledání nových lidí a jejich učení, které pak přišlo v niveč. Nerad věnuju energii aktivitám, kde nevidím světlo na konci tunelu. Občas tím světlem bývá sice plamen a já se o něj spálím, ale právě to světlo, to je něco, co mě žene dál. U SKLEPMASTER to světlo prostě zhaslo. Jiskry sice pořád doutnají, takže nevylučuju, že jakmile zavane čerstvý svěží vítr, že to neblafne pořádným plamenem a já mu půjdu vstříc, ale teď to světlo vidím v obou kapelách, kde jsem aktivní. U obou máme krátkodobější i dlouhodobější cíle, nejsem už ten, kdo musí v kapele obstarávat první poslední a bez koho by to nešlo, mám svou úlohu a na tu se soustředím. Takhle mi to vyhovuje. Můžu se víc soustředit na svůj výkon a po pravdě si to teď víc užívám. Do toho mám ještě one man pornofolk projekt, takže spokojenost. A jak lépe organizovat svůj čas? To ti povím, až bude povoleno klonovat lidi (smích).

Pro SILENCE BEFORE DECAY píšeš texty. Jak to bude u TRANSLUNARIA, tam se budeš rovněž zapojovat do tvorby?
Dle mě je psaní textů osobou, která je interpretuje, jakousi samozřejmostí. V SILENCE BEFORE DECAY jsou komplet texty z mé hlavy a všechny vokály na desce z mého hrdla. U TRANSLUNARIA je situace trochu jiná. Určitá část textů již byla hotová. U jedné věci jsem měl i referenční nahrávku s frázováním z živáku, u dalších pak bylo mým úkolem zakomponovat a nafrázovat již složené texty do hudby. A pak byly další skladby bez textů. Takže lyricky jsem se podílel prozatím na jedné skladbě, ale počítám, že na dalších textech budeme pracovat společně s Lukášem. Mít sofistikovaný text a nafrázovat ho do technicky složitých kompozic TRANSLUNARIA byla pro mě výzva, ale popral jsem se s tím. Osobně si skládám texty tzv. "do huby", aby mi sedělo frázování a text měl hlavu a patu.

Zmiňuješ one man pornofolk projekt. O co jde?
Pokud znáš muzikanty jako jsou Záviš, nebo Hustej Wimpy, tak v podstatě jde o dost podobnou tvorbu té jejich. Hudebně pouze akustická kytara, folkové melodie a textový obsah co jedny pobouří svou lascivností, jedny znechutí svou obrazotvrorností, další chytnou melancholickou depku, jiní se budou červenat až za ušima, ale cílem je jedno. Pobavit posluchače a popustit uzdu fantazii. Tak to je můj pornofolk projekt s názvem ZAMINDRÁKOVANÝ GEJ. Myslím, že už to jméno mluví samo o sobě (smích). Pokud se k tomu dokopu, tak bych v následujících měsících konečně rád natočil materiál, který jsem v průběhu posledních deseti let pro tenhle projekt složil.

Deska SILENCE BEFORE DECAY "Translunar" vyšla ve spolupráci s časopisem Pařát. Věděli jste, že půjde o předposlední číslo časopisu? Jak bys hodnotil tuhle spolupráci?
Že půjde o předposlední číslo Pařátu jsme absolutně netušili. Když Pařát číslem 105 skončil, mě osobně to překvapilo a neskutečně zamrzelo. Byla to záruka jistoty a kvality na naší hudební scéně. Ale Petra naprosto chápu, rozumím mu a v tomhle kroku mu fandím. Někdy člověk musí některé činnosti obětovat na úkor jiných, pro něj důležitějších. Věřím, že to rozhodování pro něj nebylo lehké, ale na jeho místě bych asi udělal to samé. Byť měl k ruce spolehlivé lidi, kteří mu pomáhali, troufnu si říct, že 85% práce bylo čistě na něm a když se řekne Pařát, já si vybavím Herdrona. Petr je za ty roky, byť pořád nadšenec a srdcař, tak hlavně naprostý profesionál, a tak naše spolupráce byla na jedničku. Minimálně z jeho strany. Stejně jako cca deset let zpět, kdy nám vydal desku SKLEPMASTER. Největší přínos vidím v tom, že se naše jméno a hudba dostala k uším nějakých dvou tisíc odběratelů, což by se nám při vydání samonákladem nepodařilo ani na 10 %. A když se k nám tu a tam dostanou ohlasy, které srší superlativy, což nás neskutečně těší, když slyšíme, že po prvním poslechu známí muzikanti nevěřili, že jde o českou kapelu, když ti renomovaný recenzent napíše, že tohle je pro něj objev a metalový debut letošního roku, to se čte a poslouchá strašně hezky.

Nemůžu opomenout tvůj poměrně oblíbený metalový pořad Reactor. I ten je už minulostí. Jak dlouho trvala cesta od myšlenky k realizaci prvního dílu, kolik lidí čítal krom tebe realizační tým a proč projekt po pár letech skončil?
Ta cesta od myšlenky k činu byla strašně rychlá. Bylo to někdy v létě 2011. Říkal jsem si, že u nás po ukončení pořadů jako Pomeranč, nebo Madhouse na Óčku něco takového chybí. Youtube se pomalu rozjížděl, já v té době točil s kámošem svatební videa (z dnešního pohledu zadarmo), a tak jsem si nějak usmyslel, že zkusím natočit na vlastní pěst i nějaký videoblog o muzice s povídáním s kapelami. První díl z července 2011 jsem točil komplet sám. Pomohl mi ještě náš kytarista Vader s recenzemi. Ale pouze v prvním dílu. Krátce nato mě kontaktoval Štěpán z AbyssZine, že by chtěl udělat nějakou spolupráci. Dojel do Opavy, pokecali jsme a domluvili jsme se, že dodá grafiku, pomůže s obsahem a Reactor bude pod hlavičkou Abyssu. Postupně mi přes Láďu Olivu sehnali parťáka, aby to bylo rozmanitější - Renhuli. Za což jsem byl strašně rád, protože mi odpadla část příprav. Ale pořád kamera, střih, produkce, to vše bylo na mě. Občas jsem dotáhl ke kameře kamaráda Vojtu, co jsem s ním točil svatby, ale po čase, kdy jsem mu sebral jednu, nebo dvě komplet soboty s rodinou a nemohl mu za to víc než poděkovat, mi to bylo samotnému blbé. Takže hlavní sestava byla Renhule, já a na natáčení Vojta.

Kolik času zabraly přípravy jednotlivých dílů?
Výroba každého dílu mi měsíčně sebrala čtyčicet hodin čistého času. Natočit rozhovor s kapelou bylo to nejmenší. Dost sehnala příprava podkladů, střih, produkce... Když jsem k tomu viděl klesající sledovanost, kdy po měsíci od vydání pořad vidělo možná jen 50-100 unikátních sledujících, tak jsem si říkal, že těch čtyřicet hodin měsíčně umím využít smysluplněji. Dneska po osmi letech jsem zkontroloval počet zhlédnutí u všech dílů a průměr je mezi 1200-3000 kliknutími, přičemž vyčnívá díl s BigBossem, ten má 38000. Po nějakém roce přišla Renhule s tím, že zkusí Reactor oživit v trochu modernější podobě. Sehnala dva lidi za kameru a střih s tím, že na mě zbyla pouze role moderátora. Tak jsem si řekl oukej, tohle mi vyhovuje, zkusíme to. Ale po pár dílech to dopadlo stejně jako v roce 2014. Z prvotního nadšení po vystřízlivění, kolik času to v nadšeneckých podmínkách sežere a jak malá je finální odezva, to usnulo.

Takže je Reactor už navěky mrtvým projektem?
Sranda je, že jsme si s Renčou psali asi dva týdny zpátky, že by bylo fajn Reactor oživit. Ta myšlenka je lákavá, občas si s ní hrajeme, ale pořád je tady otázka: Budeme na to mít čas? Jsme o deset let starší, jsou tady rodiny, povinnosti… Za mě osobně už nějakou dobu zvažuju možnost Reactoru jako audio podcastu, kde bych v cca 15-25 minutách udělal rozhovor s kapelami. Ten je na výrobu jednodušší a rozhovory se dají udělat i online, takže nemusíš tahat kapely přes půl republiky. Sice to není tak živé jako rozhovor naživo, ale cesta to je.  

Podobných seriálů dnes mnoho není, zaujal tě v poslední době nějaký?
Z aktuálních počinů mě rok zpátky nadchl Fred, když se pustil do pořadu Noir Talk. Dokonce na jeho produkci vybral na Hithitu přes šedesát tisíc. Zatím za rok natočil čtyři díly se zabijáckou stopáží přes 2,5 hodiny na díl, ale posledního půl roku ticho po pěšině. Jeho sledovanost od 330 do 1500 kliknutí na díl mluví taky za vše. Reálně tak desetina unikátních sledovatelů a zajímalo by mě, kdo to zkoukl kromě něj a nejbližších přátel a rodiny účinkujících až do konce. Z dalších počinů se mi líbí Majkláčova pitevna. Ta je super.

Kolik bylo natočeno dílů Reactoru a existuje nějaký archiv, kde lze jednotlivé díly shlédnout?
Bylo jich myslím dvacet sedm, které jsou na Youtube kanálu kapely SKLEPMASTER. Pak ještě jde na Youtube kanálu ReactorTV najít sedm dílů z doby, kdy se opratí ujala Renhule.

Šlo by shrnout zásadní cíle, které jste si v SILENCE BEFORE DECAY vytvořili?
Ono to je asi stejné, jako u všech ostatních kapel. Mezi krátkodobější cíle spadají věci jako udělat nový merch, natočit reprezentativní klip, podpořit desku jak koncertně, tak skrze recenze, nebo rozhovory, jaký teď vedeme spolu … Mezi dlouhodobější patří dopilování pódiové prezentace a image, postupné skládání nového materiálu na druhou desku, její natočení ve studiu a posunutí se o další krok dál. Rádi bychom obrazili i nějaké větší fesťáky, protože si myslím, že potenciál máme. Muzika a práce kolem kapely je prostě mozaika ze spousty střípků a abys mohl vidět celý obraz v jeho plné kráse, musíš střípky postupně skládat jeden vedle druhého a nesmíš nic vynechat.

Bandzone SILENCE BEFORE DECAY
Facebook SILENCE BEFORE DECAY
Instagram SILENCE BEFORE DECAY