ASPERRA - Vše je iluze, kterou lidé berou smrtelně vážně

Pojďme nejprve trochu do historie, k předchůdci kapely ASPERRA, kde působili hned tři členové současné sestavy. O co šlo, proč došlo k rozpadu a zanechala tato skupina po sobě nějaký materiál?
Vše začalo v létě roku 2014, kdy jsem se já a Tomáš domluvili na založení kapely. Já kytara, on kytara a bylo jasné, že potřebujeme ještě dva členy, kteří by ovládli umění bubnů a baskytary. Po různých dotazech, sháněních a zkouškách potencionálních kolegů hráčů k nám kolem Vánoc přibyl Míra, hrající na bicí nástroje. Z jara 2015 se nám na inzerát ozval Csaba ovládající baskytaru. Zpěv se k nám přidal v půlce dubna, kdy se nám na inzerát ozvala zpěvačka Míša. Kapela byla kompletní, nicméně kolem poloviny srpna 2015 proběhla ještě výměna zpěvaček, kdy od nás odešla Míša a přišla Míša (jiná, ne ta samá).
Tomášovi se během několika měsíců naskytla pracovní příležitost v zahraničí, kterou přijal. Míša se poté rozhodla též odejít z kapely, proto jsme v prosinci 2017 po delší úvaze oznámili ukončení činnosti skupiny a zároveň vznik nové s úplně jiným hudebním stylem, což je nynější ASPERRA. Co se týká materiálu předchozího uskupení, byla použita jedna skladba s názvem "Sen", která však byla kompletně přepracována a dnes ji hrajeme pod názvem "Dream Away". Zbytek skladeb nebyl nikdy použit.

Pro další směrování kapely bylo důležité setkání s vaším nynějším zpěvákem a kytaristou Janisem. Čím vás nejvíce zaujal, že byl přijat do sestavy skupiny?
Janise jsem potkal v nemocnici Beroun, kam jsem docházel na rehabilitaci se zády. Sedím v čekárně, přes rameno tašku s vyobrazenými lebkami a pentagramem. Náhle mě osloví zaměstnanec nemocnice takovou zvláštní, ale srozumitelnou češtinou ve smyslu, zda poslouchám metal. Asi podle tašky. Proběhl rozhovor ve smyslu, že shání kapelu, protože by hrozně rád hrál a my jsme zrovna v tu dobu sháněli kytaristu a zpěváka. Janis byl vlastně takový "dva v jednom". Pozval jsem ho tedy na zkoušku, ať si nás poslechne, a ať se vyjádří Csaba i Míra. Na zkoušce jsme mu zahráli pár rozdělaných skladeb a nastínili hudební styl, kterým jsme se chtěli vydat. Jinými slovy jsme mu popsali to, co by chtěl hrát i on. Slovo dalo slovo a plnohodnotná ASPERRA byla na světě. Toto se odehrálo v únoru 2018.

Jak jste si po příchodu Janise rozdělili úkoly v kapele, co se týče tvorby textů a muziky? Stojí za vším jediný člověk nebo jsou skladby kapely kolektivním dílem?
V kapele to funguje tak, že každý přispívá svými nápady do kolektivní práce a ke každému nápadu se zbytek kapely vždy vyjadřuje. To znamená, že pokud se někomu z nás v nápadu nelíbil i kdyby jen jeden tón, není nápad zahozen, ale pracuje se na něm tak dlouho, dokud není spokojenost na všech stranách. Nikdo vlastně nepřinese hotovou skladbu. Vždy se celá kapela podílí na všech písních.
O texty se dělím já s Janisem. Opět ale probíhá odsouhlasení zbytkem kapely. Pokud přinese text Csaba nebo Míra, probíhá znovu spolupráce. Zkrátka jak hudba, tak texty jsou kapelní dílo. Dnes už zpíváme všichni, takže i z tohoto důvodu je potřeba spolupracovat. Nicméně napasování textu na hudbu si provádí Janis jako hlavní zpěvák sám.

Výsledkem této spolupráce je čtyřpísňové EP "The Way" z roku 2019. Jaké je hlavní poselství desky a jak bychom ji představili těm, kteří ji ještě neměli možnost slyšet?
Skladby na EP se zabývají nekonečným bojem ega a duše v každém z nás. Zajímavou lidskou vlastností je vidět a popisovat problémy druhých lidí a rovněž svalovat vlastní vinu na druhé. Jde o zbavování se zodpovědnosti za svůj život a přesouvání této odpovědnosti na ostatní. Toto je problém naší "moderní" civilizace. Jsme totiž od útlého věku tak vychováváni. Když jsme děti, mají za nás odpovědnost rodiče, škola, trenér na kroužku, vedoucí na táboře, družinářka v družině. Jak můžeme být za sebe zodpovědní v dospělosti, když nás to nikdo neučil a museli jsme se spoléhat, a taky spoléhali na druhé? Takže hledáme opět nějakou autoritu, která za nás vyřeší náš život a tou je politik, úředník, lékař, policista atd. Jak název EP napovídá, každý máme svoji cestu (The Way) předem vybranou, jen jí musíme v tomto životě projít. Nejprve žijeme v krásném snu, ze kterého se probudíme (Dream Away). Přichází Život v kruhu (Life In A Circle) – boj ega a duše, načež musí jedno zhynout (Till They Perish), bohužel většinou to je duše, a tak válka pokračuje (War Is On) v boji s jinými egy, kteří zvolili cestu materialismu.

V podobném tématu se pohybuje i loni zveřejněný klip "Own Prisoner". Skladba, alespoň tak jak ji chápu já, pojednává o tom, že sice máme ve spoustě věcí možnost výběru, ale v závěru vždycky skončíme na tomtéž. Zkrátka taková psychologická hra, aby nás dostali tam, kde nás chtějí mít. Dá se to tak říci?
Ano, opět je to pořád ten samý boj uvnitř každého z nás. Ne však boj od slova bojovat, ale od slova bát se. Protože ten, kdo se nebojí, nebojuje v sobě ani s nikým jiným. Jestliže jsou lidé nastaveni způsobem vnitřního boje a zároveň odevzdávají svoji odpovědnost, protože to spolu úzce souvisí, tak kdo jsou ti "ONI", o kterých říkáme, že nás chtějí dostat tam, kde nás chtějí mít? V případě, že ti "ONI" jsou bojovníci (bojí se), tak rovněž svalují vinu na ty "ONI", kteří je ovládají. A v případě že ti "ONI" jsou ti, co se už nebojí, tak nemají potřebu bojovat se sebou a ovládat druhé, takže to vlastně ti "ONI" nemůžou být. Z toho tedy logicky vyplývá, že ti, co nás ovládají, existují jen v hlavách těch, co se bojí, protože odpovědnost za náš život musí mít někdo jiný, když my se bojíme a jsou to přesně ti, co nás dostali tam, kde nás chtějí mít – my sami. Proto jsou to ti "ONI". My je neznáme, ale víme že existují a mají nás přesně tam, kde nás chtějí mít. Takže jsme všichni svým vlastním vězněm ve svých vlastních hlavách – "Own Prisoner" a záleží jen na nás, jestli tu hru s námi samými budeme hrát.

Proto taky zřejmě spousta lidí hledá viníky za svůj nepovedený život, který nedovedou žít. Bude tohle i stěžejním tématem chystaného alba nebo půjde o úplně jiný koncept?
Nedovedou a ani neumí, protože návod na život jsme nikdy nikdo nedostal. Nehledě na to, že univerzální návod neexistuje a ani nemůže existovat, vzhledem k rozličnému světu kolem nás. Proto napodobujeme druhé, ať už to jsou rodiče, sousedi, celebrity, politiky atd. a snažíme se žít podobný život jako vidíme u nich, ale ono to jaksi nefunguje. Lidé se snaží stále někoho napodobovat, někomu sloužit, aniž by si to uvědomovali. Jeden slouží manželce, protože si myslí, že se tak projevuje láska, druhý slouží šéfovi, protože si myslí, že se tak udržují dobré vztahy na pracovišti, třetí slouží svým dětem pod záminkou toho, aby se měly lépe, než se měl on atd. A najednou ti lidé mají pocit, že je někdo ovládá, a že si nemohou koupit tuto věc, že nemají volno v práci, že nemohou jít s kámošem na pivo. Ale on je nikdo neovládá, oni jen sami dobrovolně slouží… V tomto nastavení pokračujeme i chystaným albem. A není to o tom, že bychom se chtěli plánovitě vydat touto cestou napořád, ale momentálně to tak cítíme a tímto způsobem vyjadřujeme náš pohled na svět kolem nás.

Novou desku natáčíte jako zmíněný singl ve vašem domácím studiu? Pro mix a reamping opět využijete Made In Hell studio v Athénách?
Singl "The Way" byl natáčen komplet v našem domácím studiu. Služby Made In Hell studia, jsme využili až u klipu "Life In A Circle" a "Own Prisoner".  Nová deska už bude také reampingovaná a mixovaná v Made In Hell Studiu v Athénách.

Jak to s připravovaným albem vypadá?  Co všechno již máte hotovo a na kdy se plánuje vydání?
Vše je nahráno, zmixováno, zmasterováno. Nyní probíhá grafický design, zbývá doladit pár drobností a co nevidět by mělo být album na světě.

Má podle vás ještě smysl oslovovat nějaká vydavatelství nebo se při dnešních možnostech dovede o vše kapela postarat vlastní cestou?
Záleží, jaké ambice ta konkrétní kapela má. Pokud si hraje pro radost a nahrává své skladby pro přátele a známé, nemá potřebu zviditelňovat skladby úplně na všech možných online platformách, v pohodě si vystačí sami. Pokud vše, co kapela nahraje, musí bezpodmínečně hrát na všech online streamech, tam jim asi dojde dech, a bez vydavatele se neobejdou. Ale to je řečeno velmi zhruba. Může nastat situace, kdy je kapela originální a její skladby se šíří nekontrolovaně éterem bez pomoci vydavatele. Je spoustu možností, kdy vydavatele ANO a kdy naopak NE.

Pojďme shrnout ambice kapely ASPERRA. Kde byste se rádi viděli za pár let?
Ambice kapely ASPERRA jsou asi stejné jako každé jiné kapely, kterou baví hrát pro lidi, pro sebe, pro radost ze hry. Baví nás experimentovat s hudbou, s hlasy, s melodiemi. Nikdy není jasné, co se z konkrétního nápadu vyvine. A stejné je to s ambicemi kapely. Protože těžko říct, kde bychom se chtěli vidět za pár let. Každý člen má jinou představu o budoucnosti kapely. A to je dobře, protože to není potřeba řešit a ani to neřešíme. Plánujeme koncerty, nahrávání songů, zkoušky, to je samozřejmě potřeba, ale zda vydáme tři desky nebo třicet, jestli se vidíme na turné po Japonsku nebo natočíme biografii o kapele, to skutečně neřešíme. Krátkodobé cíle je dobré si dávat, kapela se tím udržuje v přirozené činnosti, ale přemýšlet o tom co bude za deset let nemá smysl.