Honza „Vegy“ Táborský je hodně vytížený člověk. Moderuje videoblog o muzice Rockcast, dělá dramaturgii pořadu Drive na Óčku, hraje na kytaru nebo na basu hned v několika kapelách různého zaměření a přibírá a zakládá další... S námi si popovídal o tom, jak to všechno zvládá.
Jak vzpomínáš na své naprosté hudební začátky? Táhlo tě to k muzice už od mala?
Když mi bylo deset, rodiče mě přihlásili do kroužku na akustickou kytaru, takové ty táborovky „Já písnička 1-3“... Ale jelikož mě to sralo, chodil jsem místo toho koukat ke kámošovi do bytu, jak jeho táta hraje Commandos na kompu. Po půl roce mi na to přišli, dostal jsem na prdel a tím jsem přišel o možnost dostat se k hudbě v dětství. Zvrat přišel v roce 2003, když jsem poprvé viděl klip „Feeling This“ od BLINK 182. Okamžitě jsem vytáhl z půdy starou španělku a dřel tak dlouho, dokud mi to nezačalo jít.
Vsadím se, že sis prošel hromadou dalších kapel, než jsi zakotvil v těch nynějších... Jestli nejsem na omylu, popsal bys, jaké kapely to byly a jak ses ve své hudební cestě dostal tam, kde jsi teď? Jaké hudbě ses věnoval třeba před pěti, deseti lety?
Jelikož mi to na tu španělku zas tak moc nešlo, rozhodl jsem se, že budu hrát na basu, protože má jenom čtyři struny. Na Vánoce 2003 jsem dostal od táty starou basu po basákovi ze zábavové kapely LAHVÁTOR. Aniž bych cokoliv uměl, tak jsem se svým spolužákem a kamarádem Tomášem, který hrál na bicí (asi tak kvalitně jako já na basu), založil ORANGECAP. Přes net jsme našli Kanyho, se kterým doteď dělám videoblog Rockcast. Pak bylo nějaké neúspěšné zkoušení až do doby, kdy jsem potkal Igora Brusova (v součastnosti DEATHS), se kterým jsme dali dohromady BLACK REPORTER, což byl takový bordel-punk/HC a kde jsem se konečně jakžtakž naučil na kytaru. I když na tu jsem se samozřejmě učil i sám doma v průběhu těch let.
Hraješ surf punk s WILD TIDES, folk s BLACK LION, indie rock s BIRDS & WOLVES, moderuješ pořad Rockcast... Jak to všechno zvládáš stíhat? Není to někdy na hlavu?
Vůbec ne. A to jsem ještě teď přidal novou kapelu MOŘE a dělám dramaturgii pořadu Drive na Óčku. Někdo prostě jde po práci do hospody, někdo hraje doma videohry, další zase sportuje. Já chodím na zkoušky, na koncerty, poslouchám tuny muziky a občas se u toho natočím na kameru.
Každý by měl mít nějakého koníčka a ještě líp takového, ve kterém se může určitým způsobem vyventilovat.
Co z toho všeho je pro tebe největší prioritou, kde se cítíš nejlíp?
Všechno a nic. Jak říkám, dělám to pro zábavu a taky proto, že je to nějakým způsobem něco fascinujícího, že bych za „hudbu“ položil i život. Je to celoživotní láska. Každá kapela nebo projekt, na kterých se podílím, je diametrálně odlišná. BIRDS AND WOLVES je bordel, rock'n'roll, ve kterém můžu lítat po pódiu a běsnit. Ve WILD TIDES mám takovou podivnou úlohu basy, v BLACK LION hraju naopak nadelayovaná "sólíčka”. A v MOŘI jsem se chopil po letech basy. Zárověň tam bude hodně synťáků, hudba ovlivněná New Romantic stylem 80. let. A Rockcast je zábava s kámošem, Drive je zas zákulisní práce, díky které můžu zařídit, aby tam aspoň tu hodinu týdně běželo něco, co je aktuální a kvalitní.
Prozradíš, co děláš v civilním životě? Pracuješ, studuješ? Plus možná trochu naivní otázka, ale - uživí tě to všechno, co děláš kolem muziky?
Tohle je bohužel veliké dogma a je potřeba říct, že v České republice je tak možná deset interpretů, kteří se uživí čistě muzikou. Já jsem třeba šťastný, že jsem se po nějakých 11-12 letech hraní dostal aspoň na úroveň, kdy člověk nemusí dotovat ze svého takový ty základní věci, jako jsou struny, zkušebna, kabely, benzín nebo bageta na pumpě po koncertě. Ale to je tak všechno.
8 let jsem dělal v IT, teď jsem zkoušel rok přežívat hudební a filmovou prací, ale moc to nešlo.
Aktuálně si dodělávám zvukařskou školu. Martin Přikryl z THE PROSTITUTES mě vzal k sobě do reklamky, kde nahrávám voiceovery a různou drobnější potřebnou práci s vizuály a videi, za což jsem mu neuvěřitelně vděčný.
Je na tobě vidět, že dost dáš na image... Myslíš, že image muzikanta je neoddělitelnou složkou jeho produkce, tvorby...?
Je to určitě další způsob vyjadřování a je jenom na umělci jako jedinci (popř. uskupení), jestli image zahrne do svého způsobu vyjadřování. Pro mne je hudba a vizuál ruku v ruce. Nebude mě bavit se dívat na kapelu, která vypadá jak průměrní občané v outdoorovém oblečení. Stejně tak mě nebude bavit poslouchat kapelu, která dobře vypadá, ale hraje na p*ču. Je to určitě důležitý faktor, a pokud na něj někdo nezapomíná, je to dobře. Stejně tak jako např. na osvětlení pódia, popř. projekci. Pokud máš dobrou vizi a dokážeš ji smysluplně využít tak proč ne. Ale hudba je samozřejmě v první řadě o písničkách.
A na konec – proč vlastně „Vegy“?
To je tak nudný příběh, že si ho radši nechám pro sebe. Tím to bude aspoň o kousíček zajímavější.
