Ostravští THE NEUNIKNEŠ jsou na scéně bezmála už třicet let, a přesto se zdá, že nejlepší časy jim nastaly právě teď, minimálně od roku 2015 a desky "Konfrontace". Novinka "Bez kontaktu" se s tím rozhodně nemaže a napálí to do vás zblízka rovnou ze všech hlavní. THE NEUNIKNEŠ hrnou plnokrevný a přímočarý punk s hutným zvukem a angažovanými texty, které však nejsou nijak otravně mravokárné a často se s nimi dá i souhlasit. Trochu mi hudebně připomínají ZEMĚŽLUČ a Hrabošův chlapácký chraplák frázováním zase "starýho" Štěpána z H.N.F. - samozřejmě ještě před tím, než mu "hráblo", a kdy byli nejlepší tuzemskou punkovou sebrankou široko daleko. Za největší devízu THE NEUNIKNEŠ však považuji trombonistu Marcela, který to celé zvedá ještě o level výše. Ne že by to byl takovej borec, ale trombon je prostě bomba nástroj sám o sobě a do punku je podle mě jako stvořený. Jeho trochu vyšinutý a lehce hysterický zvuk to celé ještě víc odbržďuje a dodává tomu příchuť něčeho fakt divokýho a totálně urvanýho. Současně je to i takovým milým způsobem poťouchle praštěný, takže jsem výsledkem naprosto okuzlen, Možná je v tom i trocha nostalgie, protože mi to připomnělo newyorské pobudy ALICE DONUT anebo ty šílence COWS, kteří tenhle nástroj občas také s gustem používali, a taky ty mexický dechovky, který často mají punkovej nátisk jako prase. "Bez kontaktu" je fakt slušná jízda, a pokud vám tenhle žánr aspoň trochu něco říká, tuhle desku si rozhodně NEnechte UNIKNOUT. Michal Jakubík