Posuzovat hudbu tuzemské party SALIERI bylo doposud velmi zábavnou činností. Nápaditý power metal plný rychlosti a kytarovo / klávesových ornamentů, s českým zpěvem navrch jako bonusem, to vše vyšvihlo kapelu mezi přední žánrové interprety domácí scény. Říká se ale, že každá sranda musí jednou skončit. V případě Salieri tato situace nastala 16. listopadu, kdy vyšlo jejich nové album s titulem "Memento". Že se miska kvality začíná převažovat na zápornou stranu, indikovaly už předem vypuštěné singly. Píseň "Za okny je vrah" v podstatě okamžitě odrazuje nevábnými popěvky, a zbytek skladby na tom není - vyjma sólové části - o moc lépe (o hrůzostrašném videoklipu nemluvě). "Úděl pěšců" vyrazil dech refrénem, který je bezostyšnou vykrádačkou slokových melodií songu "Svařák". Vzhledem k tomu, že jde o veleznámý hit hraný na každé vesnické (i městské) zábavě, nemohli autoři ze SALIERI doufat v beztrestnost svého lupu. Tato skutečnost je natolik rušivá, že skladbě "Úděl pěšců", která shodou okolností nové album startuje, odnímá právo na svobodný život, přestože zbytek písně není úplně k zahození.
Daleko horší je zjištění, že podobných ploch bude na albu mnohem víc. "Noe" dráždí afektovaně protahovanou linkou v refrénu. V "Letáku" hudebníci sami sebe znásilní přepálenou repeticí pauzírovaného rytmického marše, což je dvojnásobná škoda s ohledem na značně chytlavý chorus. Další přestupky jsou méně závažné, jejich dopad je ale ve výsledku takřka shodný. Když už se povede nahodit tažné melodické tempo, dostaví se nezábavný předěl, mezihra nebo rovnou sáhodlouze rozvleklá pasáž, které působí jako biolit na komáry ("Bylo září", "Mocipáni"). Délka skladeb na albu běžně přesahuje šestiminutovou hranici, argumenty obhajující podobnou stopáž jsou ale mizivé, pakliže vůbec existují.
Do výčtu písní zbývá uvést baladu "Malá mořská víla", která je tuctová jako epizoda libovolné telenovely, závěrečnou "Prší, prší (česká lihová)", jež je v souladu s názvem stravitelná pouze v nestřízlivém stavu, a nakonec kousek "Jen mrtví tančí", který konečně nenarušují žádné negativní elementy (krom obecně slabšího zvuku) a skladba tak alespoň na chvíli připomene, čím si SALIERI v předešlých letech zasloužili pozornost. Ve skutečnosti je podobných okamžiků na albu víc, jsou ale rozmělněny špatnými kompozičně / produkčními rozhodnutími. Nezbývá než doufat v brzký návrat formy a opětovného nastolení dřívějších powermetalových pořádků.
Autor: Petr Štěpnička
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN