PLÁN TO KILL - Momentálně je vše nakloněné tomu začít makat na nových věcech

V devadesátkách jsme začínali všichni poslouchat metal. Modly jako SEPULTURA, SLAYER, ANTHRAX… A i my jsme chtěli hrát. Tak jsme si řekli s kamarádem Oldou Šiškou, že budeme mít taky kapelu (smích). Olda si sehnal kytaru a mikrofon, já jsem sehnal nějaké bicí. Každý buben byl jiný, ale rambajz to dělalo slušný, takže jsem byl spokojený. Udělali jsme nějaké nahrávky na kazeťák. Něco bylo dost šílené a docela k smíchu. Nic oficiálně v té době nevyšlo a asi je to i dobře (smích). Jedna skladba se možná v budoucnu někde objeví. Pár koncertů se odehrálo pouze mezi kamarády. Za tak krátkou dobu se toho ani víc stihnout nedalo. Zhruba po roce jsme to ukončili. Mě srdce táhlo k metalu a Olda byl velkej pankáč. Olda šel hrát punk a já jsem se k muzice vrátil až někdy v roce 2004. Ale byly to spíše jen bezvýznamné projekty pro potěšení.

On to nebyl ani žádný impuls. V roce 2014 jsem hrál v kapele THRUSH ICE, fajn kluci, ale bylo tam moc alkoholu a zodpovědnost také trochu kulhala. A já to chtěl dělat trochu jinak a někam posunout. V tu dobu jsem věděl o Štěpánovi a Mácovi z rozpadlé kapely CACOPHONIA, tak jsem je oslovil. Mladý kluci plní elánu s opravdu šikovnýma rukama. Dali jsme si jednu zkoušku a klaplo to. Ještě jsem oslovil basáka Aleše, taky dlouholetého kamaráda, skvělého frontmana Jouleho a vše do sebe zapadlo. Kluky jsem požádal, jestli můžu použít název kapely PLÁN TO KILL a oni s tím souhlasili. Pro mě to znamenalo opravdu hodně. A tím se to po dlouhých letech zase odstartovalo. Možná, kdyby v té době THRUSH ICE fungovali, tak by se PLÁN TO KILL nikdy nevzkřísil. V roce 1990 byly oproti dnešní době omezené možnosti, za to nadšení mnohým nechybělo.

Dřívější doba byla fakt super. Všechno bylo vzácné a člověk si vážil i malých věcí. Dnes už to je jinak. Co se týče nějaké vize, tak nějak zvláštní nebyla. Chtěli jsme udělat nějaké nahrávky, a hlavně si užívat živé hraní. Pro mě obecně platí nastavit v kapele dobrou partu a pozitivní náladu. Užít si zkoušku a živé hraní. Poznat na koncertech nové lidi a nová místa. Vše je tak napůl. Nějaké plány určitě máme, ale úplně to nešponujem (smích).


Na scéně jste se objevili v květnu a už za tři měsíce jste vypustili třípísňový singl společně s videoklipem "Do tmy". Na sehrání pětičlenné kapely poměrně krátký čas. Jak to vidíš ze zpětného pohledu dnes?

Potřebovali jsme nahrát nějaké skladby, abychom se mohli něčím prezentovat. Chtěli jsme co nejdříve koncertovat, takže práce bylo dost, zároveň bylo i dost nápadů a fakt se makalo. Bylo to zase něco nového a v nás byl elán i nadšení. Skladby "Do tmy" a "Falešnej" mám pořád moc rád.

Neskutečný. Zahrát si s takovou legendou asi ani nejde popsat. Při společném focení po koncertě mi tekly slzy dojetím. Krásná vzpomínka.

Určitě to bylo fajn pět let. Samozřejmě, že někteří fanoušci to odsoudili, ženská prý v takové kapele nemá co dělat. Jiní naopak byli nadšení. Po odchodu Jouleho byla možnost spolupráce s Martinou a my to brali. Nekoukali jsme, jestli je to kluk nebo holka. Určitě zase úplně jiná zkušenost, než když pracuješ jen s chlapama. Martina se po pěti letech rozhodla skončit. Určitě to není nic příjemného řešit personální změny, protože se pořád vracíš krok zpátky. Ale tak to je a musíš se s tím poprat, pokud chceš jít dál.

Byla to trochu náhoda i štěstí. O Javim jsem věděl. Hrál v jednom projektu našeho bývalého kytaristy, který pak skončil. Poté Javi hrál na kytaru v jedné kapele na Hradecku, ale nemělo to dlouhého trvání. Zrovna to bylo v tu dobu, co u nás končila Martina. Oslovil jsem ho a Javi byl z toho nadšený. Tak jsme to dali dohromady.

Staré texty jsou přeloženy a upraveny tak, aby se zpívaly Javimu dobře a sedělo to do aranží. Čeština je určitě skvělá, nicméně španělština v podání Javiho je perfektní a určitě převálcuje některé kapely, které se snaží o jakousi angličtinu. Co se týče našich fanoušků, možná, že někomu to nebude úplně sedět. Ale myslím, že pro většinu to bude určitě zajímavé a oslovíme tím i nové fanoušky. Javiho temperament a charizma opravdu nejde přehlédnout. Máme odehrané společně dva koncerty a ohlasy jsou skvělé. Moc se těšíme na spolupráci s Javim. Je to skvělý kluk. Určitě nám to otevře zase jiné obzory a místa kam se podívat, třeba i mimo Českou republiku.

Příští rok kapela slaví deset let a k tomuto výročí je správná příležitost něco vydat. Poslední deska vyšla v roce 2016 a to je už sakra dlouho. Bohužel nebylo tolik prostoru něco vydat dříve, jelikož jsme řešili časté personální změny. Pracovalo se spíše na sehrání než na tvorbě nového materiálu. Momentálně je vše nakloněné tomu začít makat na nových věcech. Co se týče nové desky prozradím jen, že bude obsahovat pět nových songů a tři staré, které dostanou úplně nový kabát. Nikdy nedostaly takovou péči, kterou by si zasloužily. Hlavně co se týče dobrého soundu. Jako bonus se na desce objeví tři skladby nahrané s Martinou, které nikdy na žádném albu nevyšly. Tento bonus je hlavně poděkování všem bývalým členům. Obal desky pro nás namaluje Javiho kamarád Giovanni Vargas žijící v Mexiku. A bude nádherný. Vydání by mohlo být únor až duben 2024. Přesné datum ještě není dané.

Určitě to bylo skvělých deset let. Někdy to nebylo úplně snadné, ale je třeba hledat spíše pozitiva než to špatné. Já osobně si tohoto období moc vážím, a to i všech lidí, kteří kapelou prošli. Nevím úplně co lze považovat za největší úspěch, ale hodně vysoko je zahrát si vedle velikánů jako jsou třeba MADBALL nebo PRO-PAIN. I když v dnešní době je někdy úspěch i to, že na koncert vůbec někdo přijde. Před námi je nové album, koncerty a pokud vše dopadne, i mimo Českou republiku. Určitě se chceme vrhnout na práci na novém materiálu a rádi bychom se probojovali na nějaký větší festival. Chceme fungovat dál v současném složení a užívat si muziky.

Facebook PLÁN TO KILL
Bandzone PLÁN TO KILL
Spotify PLÁN TO KILL
YouTube PLÁN TO KILL

Vznik: 2014
Místo: Pardubice
Styl: metal-hardcore

Diskografie:
2015 – 5 (EP)
2016 – Iluze

Sestava:
Javier Barrera – zpěv
Vojtěch Samko – kytara
Pavel Lopuchovský – baskytara
Patrik Pithart – bicí