HARLEJ - Zatím je to dobrý

Když jsme si s Tondou Rauerem v rámci rozhovoru do minulého čísla povídali o začátcích samotných HARLEJ, zjistili jsme, že to vlastně není až tak dávno, kdy začali sbírat první ostruhy, a přece tahle v Praze ukotvená banda vydala už čtrnácté album. Jedna ze štik českých rockových vod má totiž ve svém organismu zakódovanou důležitou vlastnost, která zdobí každou profesi na světě. Jistě, pracovitost je matkou úspěchu a vrátným k rozletu. HARLEJ v tomto módu neúnavně objíždí republiku z jednoho konce na druhý a co tři roky sází další nové album. Jaké je to nové? Parafrází z titulu desky, je to pořád dobrý. A možná ještě lepší než někteří její kulatí předchůdci se zvukovou stopou. Deset čerstvých příběhů reflektuje tok času i přibývající věk muzikantů, kteří už pustili z hlavy nereálné sny a rozehnali vzdušné zámky. Přesto dokážou přijít se silnými skladbami, kterým bude najisto brzy vévodit (a možná i při samotných obřadech) balada „Svatební košile“, jejíž chytlavost dopomohl citlivě vyšperkovat smyčcový orchestr. Nechybí melodické háčky, které HARLEJ prostě umí, ale také fofrovačky („Osm statečných“) či metalovější odpal („Pořád stojím na nohou“). Tohle dílo bylo jednoduše namícháno s rozmyslem a zkušenostmi, i jistou dávkou skromnosti, a to je v dnešní době fakt dobrý. Zdeněk Pospíšil