KOLOSS - Death thrashové riffy, technické kudrlinky i melodická sóla v našem podání zní asi docela originálně a lidé na to slyší

Na thrash metalu a death metalu jsem vyrůstal. POSTMORTEM z Ryžoviště (často si nás lidi pletli s POST MORTEM z Prahy), hrál old school thrash, a tak mi sedl hlavně stylově. Vždycky mě bavily více riffovačky než "onanie" po pražcích. Do POSTMORTEM jsem byl přijat až jako druhý kytarista. Kapelu založili bubeník Luboš Janoušek s kytaristou Milanem "Maxou" Jančíkem. Luboš byl doma na mateřské, já a Maxa jsme cestovali za prací po světě. O víkendu jsme se sešli na zkoušce. Vzhledem k tomu, že Luboše bavila i kytara, vymýšlel songy sám, ty pak naučil Maxu a Maxa je naučil mě. Muziku jsem tedy nevymýšlel já, takže můžu v klidu říct, aniž bych se čepýřil svým peřím, že jeho nápady byly parádní! Šest let jsme tak nějak hráli ve stejné sestavě a troufnu si říct, že po dalších cca deseti letech, co existuje KOLOSS, bychom jako old school thrash, byli "úplně někde jinde". Za odchodem jako u spousty kapel byl lidský faktor plus demotivace. Luboš sice chrlil jeden lepší song za druhým (za těch šest let jsme měli asi třicet skladeb), ale absolutně žádný výsledek. Žádný směr, žádný cíl. Žádné CD. Jen tři songy na kompilaci Prometalfest 2011. Jak sám řekl: "Stačilo by mi hrát pro pár kámošů ve zkušebně". Byť jsem skládal i texty, byl jsem taky kapelníkem. Všechno se řešilo se mnou. Nakonec to došlo do fáze, kdy už jsem ty klacky pod nohama nedokázal přecházet. Pak už stačila jen nějaká rozbuška a byl konec. Odešel jsem a kapela POSTMORTEM za pár měsíců skončila úplně. 

Zhruba rok na to jsi začal dávat dohromady sestavu KOLOSS. Jak těžké bylo sehnat spoluhráče a co všechno musí vhodný kandidát do kapely splňovat? 

Vhodný kandidát kromě nějakého muzikantského umu nesmí být úplný debil, musí ovládat své ego a mít vyřešený osobní život v rámci možností. Nic víc. Je důležité si sednout jak hudebně, tak lidsky. U toho hudebně jsem například tušil, že když do mých riffovaček hodí Petr svoje techno death kudrlinky, tak z toho vznikne něco zajímavého. Pak už stačilo zakomponovat melodické vyhrávky a dnes hrajeme stylově originální hudbu, kterou u nás v Čechách, dle slov fanoušků, se kterými se potkáme u baru, neuslyšíte (smích). Lidsky jsme každý trochu jiný, ale jeden druhého za ty roky známe. Zajímáme se o sebe, a když se sejdeme, tak je většinou sranda a máme si co říct. Třeba s Píďou jsme svého času chodili v devatenáct hodin na pivo a vraceli se ve tři hodiny odpoledne. To nedáš s někým, s kým si nerozumíš (smích). Když nad tím tak přemýšlím, tak jsme se vlastně nikdy nepohádali tak, aby někdo z nás "trucoval". První sestava se domluvila v pražském rockovém klubu Hells Bells. V jeden večer jsem potkal zpěváka, bubeníka i basáka. A tam to taky zůstalo. Sestava vydržela do zavíračky. Pak už jsme se nikdy neviděli (smích). Hells Bells hrálo velkou roli při zakládání kapely. Potkal jsem se tam hlavně se spoluzakládajícím členem Martinem Horáčkem (ex-HEMI HEAD). Bohužel naše hudební i osobní cesty se před lety rozešly a my už se nevídáme. Martin pak bubnoval v SECRET OF DARKNESS. Teď řeže do bicích v POPPY SEED GRINDER. Kapelou prošli ať už na kratší nebo na delší dobu muzikanti z kapel LAST MINUTE, SEPSIS, ISACAARUM nebo ANTIGOD. Sestava se mi před pár lety ustálila ve složení kytara Petr "Píďa" Mrkvička (ex-APOCRYPHAL DEATH), bicí Honza Richter (ex-DEATHSTAR) a zpěv Saša Sember (ex-UNBORN). Něco málo za sebou jsme všichni měli ještě před KOLOSS. Kluci jsou ze zajetých a známých kapel, já pořádal deset let fesťák a koncerty na Severní Moravě. Kontakty někam to posunout byly, ale bohužel jsme těchto možností nevyužili. Sice jsem si KOLOSS po deseti letech a s touhle sestavou představoval trochu jinde, ale pánové si svoje prý už odehráli. A já se při poměrně častém rozhodování o budoucnosti kapely nakonec vždycky rozhodl pro stávající členy a nastolený režim, namísto sestavy nové a té případné, pomyslné "díry do světa". Ještě by mi po nich bylo smutno. Nicméně teď už nejsme nejmladší a tah na branku se změnil spíš jen na "čutanou uprostřed hřiště"(smích).

První koncert KOLOSS jste si zařizovali sami a dorazilo okolo sto čtyřiceti lidí, což na premiéru není zrovna málo. Můžeš víc přiblížit tuhle akci a jak na ni dnes vzpomínáte? 
Mělo to více faktorů. FLESHLESS není třeba představovat. 7SINS OF SURVIVING měli svůj poslední koncert, a přece jen bylo i dost lidí, kteří chtěli vidět, co vyleze z nás (smích). S větší návštěvností bylo tak nějak počítáno, ale přiznám se, že si na koncert už moc nepamatuju. 

Kolosseance se stala každoročně pořádanou akcí. Jak se akce postupem let vyvíjela a jaký je její cíl? 

Pořádat koncerty tak, aby to mělo nějakou úroveň, není legrace. Řeším vše víceméně všechno já a neměl jsem čas ani energii to někam posouvat. Hodně práce a rodina stojí spoustu času i energie. Navíc po ukončení pořádání koncertů na Moravě jsem neměl ani tu správnou motivaci se do něčeho podobného opřít v Praze. Je ale pravda, že se mi v hlavě už nějaký pátek něco klube. Uvidím, co z toho bude. Nechám to osudu.

V roce 2019 jste vydali vaši zatím jedinou desku, koncepční dílo "Reborn". Co by mělo být hlavním poselstvím tohoto alba? 

Zpěvák Saša: Na tomto albu nenajdete vyloženě nějaké hluboké poselství. Je to sci-fi příběh, který se táhne napříč všemi skladbami. Těžko říct, kolik lidí si skutečně texty čte (myslím obecně), ale u tohoto alba bych řekl, že se to i celkem vyplatí. Možná ta přidaná hodnota příběhu dosud poněkud zapadla, a tak snad tento rozhovor i shrnutí děje níže přispěje k tomu, že se to trochu změní. Album je koncepční a vypráví sci-fi příběh o hrozícím celosvětovém válečném konfliktu. Hlavní myšlenkou je, že ústřední postava má v mozku čip (implantovaný tajně v průběhu dřívější vážné operace) se vzpomínkami mrtvého vojáka, který věděl více, než by si někteří přáli. Čip se musí nějakým způsobem v tom mozku uchytit a začít pracovat. To se ale zatím nestalo. Čip se projevuje jen tím, že se hrdinovi zdají noční můry (například cizí vzpomínky z válečné zóny), které ho nakonec dovedou v reálném světě do starého baráku. Tam je chycen neznámými lidmi. Je mu řečeno, že bude poslán zpět v čase zvrátit vývoj jistých událostí. Stane se – ocitá se v minulosti. Má svoji misi, nicméně nedokáže odolat pokušení využít opětovného prožívání událostí a v nich se pokoušet napravit své osobní chyby. Ve chvíli, kdy se začíná ztrácet v rozdílech mezi původní a alternativní realitou, setkává se se záhadnou osobou, která mu vysvětlí, že celá tato záležitost není návrat do minulosti, nýbrž fiktivní realita v hlubokém kómatu pod vlivem drog. Tato realita má fungovat jako restart onoho čipu. Drogy však jsou příliš silné, situace trvá už moc dlouho a náš hrdina má jedinou šanci, jak se vrátit zpět, než jeho tělo v reálném světě vydechne naposledy – musí zemřít specifickou smrtí. Ve chvíli, kdy se mu toto skutečně podaří, probouzí se v atomovém krytu. Válka skutečně začala. Čip je již restartovaný a on nyní přesně ví, co má udělat, aby se ještě pokusil vývoj událostí zvrátit.

Kdybychom vydali knížku, jak netočit CD, tak by to byl bestseller (smích). Nejdříve jsme rozeslali do různých studií jeden song. Vzhledem k tomu, že nám odjížděl Saša na půl roku do Brazílie a nám se nechtělo čekat, museli jsme natočit zpěvy jako první (!). Točili jsme je u nás ve zkušebně (v našem studiu). Tomáše Kašpara a jeho Kobdzey studio nám pak doporučil Dušan (basák) a my u něj strávili zhruba čtyři víkendy. Nakonec jsme u Tomáše nahráli pouze náběry kytar, basy a bicích. Nahrávání proběhlo tak nějak v rámci našich možností. Na první dobrou to nebylo, že (smích). Mix a mastering jsme si udělali sami. To jsme ovšem netušili, jaký bič si na sebe pleteme. Kytarista Petr sice má za sebou zkušenosti s nahráváním jiných kapel, nicméně vlastní kapelu tak nějak děláš jinak. Strávil na tom mládí. Dělal to po práci. Ne vždycky se ti chce. Takže se to protahovalo a protahovalo, až se to přetáhlo do stádia, kdy už jsme toho měli plné zuby všichni. Petr pak nemohl ty skladby už ani cítit (smích). CD jsme u nikoho nevydávali. Stálo nás to nějaký peníz a spoustu nervů. Nakonec jsme byli z nahrávání natolik unavení, že jsme ho radši na recenze nikam neposílali. Zpětně si myslím, že to bylo dobře, protože na případnou kritiku jsme už neměli kapacitu. Rozpad KOLOSS byl ve vzduchu.

 

Vzhledem k časté změně muzikantů se nahrávání alba neustále posouvalo. CD jsme sice vydali před pěti lety (letí to strašně), skladby ale pochází ze samého zrodu KOLOSS. Jakmile si někdo pustí naše album "Reborn", poslouchá nápady cca osm až deset let staré. Myslím si, že na těch skladbách jde docela dobře poznat skladatelský progres. První dvě třetiny jsou více riffové a přímočaré. Nejmladší skladby jsou poslední tři na albu. U těchto songů ("The Times Yet To Come" a "Awaken To The War") se podle mého názoru ustálil styl KOLOSS. Jsou tak nějak propracovanější. Tyto dvě pecky plus skladba "Nothing to Lose" jsou spolu s úvodním songem "Sentenced To Death" zbytkem našeho starého playlistu. V novém playlistu máme tři nové věci. Na dalších dvou se pracuje. Každá je jiná a každá je super! Často se nám stává, že někde hrajeme a fanoušci při pokecu u kávy a čaje sami od sebe nadhodí, že vlastně neznají kapelu nebo kapely hrající podobný styl tomu našemu. Ne, že bychom objevili Ameriku. Určitě se nějaká podobná parta u nás najde. Nicméně jak jsem už říkal – death thrashové riffy, technické kudrlinky i melodická sóla v našem podání zní asi docela originálně a lidé na to slyší. Za ty pozitivní reakce jim moc díky, vážíme si toho! Ke druhé části tvé otázky – v našem případě to asi nebude ani o kvalitě, ani o kvantitě. Anebo obě možnosti zároveň (smích). Hrajeme tak špatně nebo dobře, jak nám dovolí čas a chuť. A skládáme taky tak. Bez křečí, že něco musíme. Prostě žijeme naše osobní životy, ve kterých jsme za táty, partnery, sportovce nebo muzikanty, kteří když to jde, tak tvoří, když ne, tak prostě ne. Jsme už staří pardálové, máme všichni časově dost náročné zaměstnání a rodiny. A na tom to u nás vše stojí a padá. 

Winter Symbolic fest dělají lidi kolem Dejvyho Krédla. Je to takový "mladší bráška" jejich Symbolic festu, který pořádají v létě ve Třech Dvorech u Kolína. Winter má evokovat jakože letní akci.  Akce je dvoudenní a koná se v pražském klubu Hells Bells. Od odpoledních hodin se přes projekci pouští live koncerty různých kapel, pak následují tři živáky a pokračuje se zase v live koncertech na plátně. Nehraje se na pódiu, ale pod pódiem mezi návštěvníky. Málokde se tak hraje, což pro kapelu je docela zážitek. Aby letní atmosféra byla poctivá, nad kapelou je letní stan a vy můžete dorazit v letních hadrech (oblečení se dává do pytlů v "šatně"). Chcete-li se bavit a nostalgicky zavzpomínat na letní akce, přijďte do Hells. Stojí to za to.

 

Jedeme spolu s DYSANGELIUM, SOUL MASSACRE a FATALITY. Koncerty budou čtyři. Začínáme v pátek 23.února v Praze v klubu Modrá Vopice. V sobotu 24.února se přesouváme do Jablonce do klubu Woko. V pátek 8.března pak do Frýdku-Místku do klubu Zkušebna music art a 16.března do brněnské Melodky. Brno bude bohužel bez nás. Těšíme se moc. Poznáme nové lidi, potkáme staré známé a trochu vypneme. Ve Frýdku (respektive v Ostravě) navíc zůstáváme přes noc. A tam to bylo vždy výživné. Sestava je super, takže když bude i dobrá návštěvnost, mohlo by to být nezapomenutelné (smích). Všechny tímto srdečně zvu.

 

Co se nám podařilo? Máme aspoň jedno cédo, takže cajk (smích). Tento rok jsou nějaké plány. Novou desku chceme udělat cestou singlů. Natočit pár videoklipů a trochu více koncertovat. Když vidím, jak kapely ukončují činnost nebo pořád někdo přichází a odchází, tak hlavně zůstat spolu. 

Bandcamp KOLOSS
Facebook KOLOSS
Bandzone KOLOSS
YouTube KOLOSS

Vznik: 2013
Místo: Praha
Styl: thrash-death

Diskografie:
2019 - Reborn

Sestava:
Alexandr Sember - vocal
Petr Horčičák - kytara
Petr Mrkvička - kytara 
Jan Richter - bicí