Brněnští loupežníci nabrousili tesáky, vyčistili bambitky a tasí se s novou koncepční kolekcí válů o své milované metropoli. S klidem naývejme "Brno Robstars" metalovou poctou druhému největšímu městu naší země a jedinému vtipu, ve kterém se dá bydlet. Ale vážně, borci z YBCA hrají sranda hard´n ´heavy s tisíckrát slyšenými postupy, avšak fortelně zahraný a vyprodukovaný. Z původně sranda kapely je nyní regulérní soubor s kvalitní produkcí, osobitými kostýmy a specifickým esprit de corps. Lásku k Brnisku manifestuje nejen intro namluvené Jurou Valterem, ale i ohlašovaná zastávka před každou písničkou. Posluchač se tak veze šalinou č. YBCA na projíždce po pamětihodnostech a významných milnících brněnského místopisu a historie. Kupříkladu narážka na na brněnské časové pásmo ve věci "Švédi" staví na hrdinné obraně Brňanů svého města před švédskou přesilou v polovině 17. století. Až budete u brněnského orloje, přečtěte si, proč má jihomoravská metropole svůj čas. Podobně se dostává do hledáčku místní památka UNESCO - vila Tugendhat, kterou lotrandos samozřejmě vybílí, i když Mečiara asi ani oni nechtějí. A lehkým dloubákem do místního politického koloritu budiž zavírák "Mě100 Ro(c)ku", kdy YBCAŘI litují nebohou lokální političku, které odkudsi z nebe padl zcela smolně bílý prášek přímo na mobil...Důraz na vtipné lyrics, ve kterých defilují brněnské postavičky, místa a historky tvoří hlavní pilíř sebranky Dona Paramboneho. Ano, tento odchovanec místní metalové líhně a baskytarista je je hybnou silou nejen YBCA, ale i svého obnoveného zinu Parambuchazine, ale o tom někdy jindy. Druhou stojnou nohou budiž přímočarý a zapamatovatelný heavík s čitelným zvukem vedený triem zpěváků Horejsek-Jurka-Petkovič. Produkce hudební sestavy YBCA má jasný cíl, a pokud na jejich hru přistoupíte, budete se s přáteli a pár škopky náramně bavit.
Tomáš Vítek