POTHEAD - The Secrets of Potštejn Castle

Gang původně žižkovských zkuřek POTHEAD, který ve své tvorbě zpracoval mnoho historek této nebezpečné pražské čtvrti, se s novým materiálem „The Secrets of Potštejn Castle“ obrací daleko do středověké historie. Jak již samotný název aktuální desky naznačuje, středobodem příběhu je tentokrát trochu netradičně hrad Potštejn a záhadná sekta renegátských husitů, která za vysokými kamennými zdmi pěstuje omamný zelený květ dle vlastních herbalistických postupů. Tajemné panství tyčící se nad klikatým údolím Divoké Orlice se stalo dějištěm již mnoha tajuplných zkazek v čele s románem Poklad národního obrozence Aloise Jiráska. Řád svatého bongu zde našel vlastní rostlinné bohatství v extra silné odrůdě konopí zvané Potštejn Golden Haze, která se pro své léčebné a blahodárné účinky stává vysoce vyhledávanou komoditou mezi poddanými a prostým lidem, což samozřejmě není zcela po chuti despotické lucemburské vrchnosti i mocichtivé církvi. Výměna kulis zaplivaných uliček soudobého žižkovského podsvětí za gotické portály a provlhlé hradní katakomby s sebou logicky přináší i subžánrový přerod POTHEAD, kteří kořen svého skočného grindcoru pohnojili hudebními substráty tolik typickými pro black metal. Drsné gangsta rapovaní týpků v dresech a skejťáckých kapsáčích nadměrných velikostí tak vystřídaly latinské liturgické žalmy mnichů zakuklených v černých splývavých hábitech. Pestrá vokální kreativita a různorodé střídání hlasů a intonací hlásí hrdou inspiraci v teatrálních kreacích démonického klerika MAYHEM Attily Csihara, takže rázem vzniká unikátní návyková směs temného jazykozpytectví a nadrceného grindového instrumentálního základu. Zčernalé hrdelní chroptění, mystické mručení a recitace, zkázonosný smích či sakrální ozvěny působí i jako skvělý scénografický nástroj, který posouvá děj nahrávky a vykresluje magické výjevy jednotlivých kapitol. Na scénu se opakovaně a pokradmu plíží také atmosférické ambientní vložky vysamplované ze soundtracku kultovní stealth akce Thief: The Dark Project, kterou na svých počítačích koncem devadesátek rozjížděla úzká komunita pařanů během probdělých nočních dýchánků. Košatost veskrze popisných názvů jednotlivých skladeb ostře kontrastuje s typickou grindovou úsečností, kdy se průměrná délka stopy točí kolem dvou minut, takže během čtvrthodinky basově nahutnělých riffů, dynamických bubenických poryvů a kostilamné zvukové intenzity máme rozuzlení celé zhulenecké fikce z dávných kronik na stole. Krátký, ovšem epický šluk z modelu POTHEAD 2024 s mocnými obrazotvornými účinky nelze než doporučit.

Ondrovik