RED BARON BAND - Hudba, kterou děláme, je hodně o individualitách

Od vydání alba „Last Chance“ uplynuly tři roky a v řadách RED BARON BAND nastal docela důkladný průvan. Můžeš přiblížit, co se v kapele za tuhle poměrně krátkou dobu odehrálo?
No, řekl bych, že došlo k únavě materiálu. Baskytarista Jirka G. Rubeš se po letech rozhodl odejít a už nějaký čas vysílal signály, že by některé věci dělal jinak. Musím říct, že rozchod byl poklidný. Jirka nabídl, že bude hrát, dokud si někoho nenajdeme. A Marika čekala narození prvního potomka, a vznikly s tím spojené komplikace. 

Bylo složité přesvědčit k návratu Moniku Infernalis? A spolupráce s Marikou Postlerovou je definitivně uzavřená kapitola nebo si dovedeš představit, že by se v rámci RED BARON BAND někdy objevily obě dvě dámy?
Monika se ozvala sama a nabídla, že pokud budeme chtít, zaskočí za Mariku, se kterou byla v kontaktu přes sociální sítě. Marika s tím původně souhlasila, ale později, asi po dvou měsících mi řekla, že to nikdy neschválila. My jsme mezitím začali s Monikou hrát a fungovalo to. V tu chvíli už byl v kapele nový basák, který Mariku neznal a tlačil na to, aby v kapele zůstala Monika. Jenže já s Radkem jsme dali Marice slib, že na ni počkáme, ale Marika nakonec napsala, že s námi končí. Bylo to turbulentní období, které z lidské stránky neproběhlo podle mých představ. Dvě zpěvačky nebo dva sólové zpěváky si představit sice umím, ale podle mě by to nefungovalo. Sólový zpěvák ze své podstaty musí být trochu egoista, aby ten tlak ustál. A právě střet ega by byl hlavní problém. To je obecně v kapelách častý jev, a to nemusí jít hned o zpěváky. Někdy ego zvítězí nad vším ostatním. Podívej se třeba na PINK FLOYD.

Do sestavy se znovu vrátil i původní basista Mechy, který v kapele skončil v roce 2007. Jak k vám zase našel cestu a co pro Tebe jeho návrat znamená?
Po tom, co odešel Jirka, jsme vzali do kapely jiného basáka a ten s námi byl asi půl roku. Muzikantsky byl dobrý, ale bohužel měl velmi komplikovanou povahu. Nakonec se sám „vyhodil“, což vlastně bylo dobře. Zkrátka nemůžeš jet rychle dopředu, když máš zataženou ruční brzdu. Po odchodu nám ve zkušebně zanechal na dveřích plakát. Je to koláž, kde jsou fotky nás a bývalých členů RED BARON BAND, a k nim jsou připsaná různá hesla. Někteří bývalí členové mají hlavy nabodnuté na kůlech. Musel si s tím dát docela práci, přitom taková blbost. Ten plakát jsme s pobavením nechali na dveřích dodnes. S Mechym jsem byl v občasném telefonním kontaktu a věděl jsem, že odešel z kapely, ve které hrál dlouhá léta. Takže jsem mu zavolal, že hledáme basáka, a jestli nemá chuť to s námi zkusit. Mechy souhlasil a začali jsme zkoušet. Rychle jsme pochopili, že jsme se vrátili do starých dobrých dob. Najednou začalo všechno zapadat, rytmika šlapala, byla sranda, začali jsme dávat dohromady aranže nových skladeb. A taky jsme si spoustu věcí nemuseli vysvětlovat. Například finanční stránku věci. Je rozdíl, jestli jsi v kapele proto, že chceš dělat a tvořit hudbu, nebo jen proto, abys vydělával peníze a o nic jiného ti nejde. Finance jsou pro kapelu důležité, ale hudba musí být na prvním místě.

Chystané šesté album ponese název „Walking Danger“. Byť hudebně nic takového nehrozí, čím to, že deska nese tak výhružný název?
Album se původně mělo jmenovat „Crash Landing In Utopia“. Ten název měl vyjadřovat můj pocit ze současného stavu světa. Máš dojem, že se všechno posouvá do fáze, o které bych si před pár lety řekl, že není možná. Všechno zhrublo, svět je hodně agresivní. Jako by ses ocitl na nereálné planetě. Každopádně se nám nedařilo ten název propojit s dobrým vizuálem alba, a ne všichni v kapele ho úplně chápali. Takže jsme začali hledat nový název a Radek navrhl „Walking Danger“ podle jedné z našich nových skladeb. To se nám líbilo všem a najednou to začalo fungovat i po vizuální stránce.

V kontrastu k názvu alba je možná trochu paradoxní, že mi „Walking Danger“ celkově přijde jednak jako nejklidnější a zároveň jako nejpestřejší deska RED BARON BAND. Vnímáš to podobně?
Pestrá rozhodně je, a to byl i záměr. Snažíme se neopakovat, psát písně, které jsme předtím neudělali. Pořád ji ale vnímám jako hodně rockovou, i když jsou tam i některé akustické skladby. Nepřemýšleli jsme nad tím, jestli je deska nejklidnější, z mého pohledu je tam dost písní, které mají odpich a zachycují to, jací jsme naživo.

Když ses pouštěl do psaní nových písní, měl jsi nějakou konkrétní představu o tom, kam bude náladově deska směřovat?
V podstatě to vzniká asi takto: neustále si nahrávám do telefonu nebo počítače různé nápady a dema. Pak je nechám uležet, poslouchám je zpětně a vybírám to, co je silné a nějakým způsobem zajímavé. To pak s kapelou ve zkušebně dáváme dohromady a společně vymýšlíme aranže. Snažím se tedy vybrat kolekci písní, které se nějak doplňují. Někdy takto vytáhnu i hodně staré nápady. Například píseň „Mary“, která vznikla v roce 1994. V trochu jiné podobě a s jiným textem jsme ji s Radkem a Mechym nahráli na červenou demo kazetu v roce 1995. A jako pravý opak jsou „Walking Danger“ a „Come On, Come On“, které vznikly krátce před samotným nahráváním.

Jak jsi chtěl, aby album znělo po zvukové stránce, je jedním z Tvých hlavních cílů snaha zachytit dávnou hard rockovou atmosféru a přiblížit se zvuku starých kapel? Vyžaduje dosažení téhle atmosféry nějaké speciální postupy při nahrávání?
Chceme, aby nahrávka zněla přirozeně, podobně jako ty staré desky ze sedmdesátých let. Nejde ani tak o to, aby to znělo „staře“, ale aby měl zvuk stejné barvy, jako když stojíš před kytarovým aparátem nebo bicí soupravou v reálu. Nechceme měnit zvuky bubnů jen proto, že se to pak lépe mixuje. Při mixu je to vždy boj, aby to znělo tak, jak chceme. Základ proto nahráváme společně, bez kliku, aby hudba dýchala. Je to i za cenu toho, že nás v dnešní přeprodukované době může někdo kritizovat. Ale právě tam často vzniká nepochopení. Hudba, kterou děláme, je hodně o individualitách. Je prostě slyšet, že to hrají lidi, ne stroje. Nesmí to znít jako něco, co někdo srovnal podle metronomu tak přesně, až je to sterilní. Záleží na žánru, ale u toho, co děláme my, je přílišná dokonalost spíš na škodu. Nesmí to požrat emoce, opravdovost a živočišnost. Ostatně drobné nedokonalosti najdeš i na deskách LED ZEPPELIN, QUEEN a dalších velikánů a nikomu to nevadí.

Není fakt, že pro váš sound velmi důležité Hammondy má na desce na starosti hostující Martin Rufer, trochu limitující?
Není, naživo už klávesy nepoužíváme. Výjimkou bude křest desky 10. 10. 2026 v Malostranské Besedě, kde Martin bude hrát. Umíme to udělat zajímavé a jiné i bez kláves. Ve studiu jsme je naopak chtěli zhruba v polovině skladeb a Martin je fantastický muzikant, vnesl tam přesně to, co jsem si přál. Hraje tam taky na piano, Rhodes i Mellotron. Já jsem do dvou skladeb nahrál party na Clavinet a analogové syntezátory. Je to takové pěkné koření, které dává nahrávce další rozměr.

Pro mě se nejzásadnějším sdělením desky stala píseň „Love, Peace and Harmony“. Myslíš si, že tahle kombinace je pro dnešní dobu hodně potřebná?
„Love, Peace and Harmony“ a „Longing For Love“ jsou protiválečné písně a korespondují s tím, co jsem říkal o původním názvu desky. Současné napětí ve světě se promítá i do našich textů. „River of Whiskey“, „Take Me Higher“ a „Walking Danger“ jsou zase o závislostech, ztrátě kontroly a volání o pomoc. A „Song For Tom“ i „Mary“ jsou o smrti a odcházení blízkých. „You're Gone Again“ a „Come On, Come On“ jsou o složitosti lidských vztahů a hledání lásky. „As Time Goes By“ je v podstatě o tom, že to člověk ještě nechce vzdát. Z toho je vidět, že je to emočně silná deska, ve které se odráží současný svět a na něj navazující lidské vztahy i uvědomění si pomíjivosti našeho bytí.

V jaké skladbě vidíš vrchol „Walking Danger“?
Je pro mě těžké říct, kde vidím vrchol. Harmonicky nejpropracovanější jsou „Love, Peace and Harmony“, „Take Me Higher“ a „You're Gone Again“. Takže chápu, že Tě oslovila právě „Love, Peace and Harmony“. Jsem ale pyšný i na „Longing For Love“, která pochází z mé demokazety z roku 1996, původně jsem ji složil na mandolínu. Není zas tak jednoduché složit dobrou písničku na tři akordy a tady se to povedlo. Asi nejvíc citový vztah mám k „Song For Tom“, je věnovaná mému bratranci Tomášovi Poláčkovi, který zemřel moc mladý. Byl to takový můj parťák, a tak jsem měl pocit, že mu musím vzdát hold. Když jsme píseň nahrávali, tak v ten den umřel Radkovi táta. Takže v závěrečném refrénu se vedle textu „Goodbye Tom, there are battles that can't be won“ ozve jednou také „Goodbye John“ což původně v textu nebylo. Od té doby je to vzpomínka na blízké, které jsme měli rádi. Bylo to prostě hodně osobní a je to první píseň v historii Red Baron Band, kterou jsem nazpíval kompletně sám. Monika říkala, to musíš zpívat ty, já to líp neudělám.

Jako nejpřekvapivější kousek vnímám „You Are Gone Again“, zníte v ní až nečekaně rozverně. Jak se rodila?
To je taky jedna z novějších skladeb na albu. Základ jsem vymyslel v ateliéru mého kamaráda a malíře Igora Šalamouna. Pak jsem udělal demo, které jsem poslal kapele. Začali jsme ji zkoušet a Monika k ní napsala text. Vybrali jsme ji právě proto, že je jiná a není podobná ničemu, co jsme kdy nahráli. Její členění a změny tempa jsou přesně příkladem toho, že s metronomem bychom jí museli nahrávat po částech a podle mě by to pak nefungovalo.

Křest desky je naplánován na 10. října a už je známo, že se ho jako host zúčastní Guma Kulhánek. Čím Tě tento muzikant oslovuje? 
S Gumou jsem hrál asi dva a půl roku v kapele KUHORAKO (Kulhánek, Holeček, Razím, Kowacz) a sem tam si zavoláme nebo dáme pivo. Přišlo mi fajn ho pozvat, je to výrazná postava naší rockové scény a natočil spoustu krásné muziky. Má taky neuvěřitelné historky, například když s PRAŽSKÝM VÝBĚREM hrál v Německu v cirkuse a bydlel v maringotce mezi cirkusáky. Když vypráví tyhle příběhy, je to fakt sranda.

Prozradíš i nějaká další lákadla, která vaše fanoušky na křtu čekají?
Jako druhý host bude už zmíněný Martin Rufer na Hammondy. Přijde spousta lidí z hudebního byznysu a někteří pokřtí desku. Bude projekce a zahrajeme i některé songy, které jsme naživo hráli jen jednou nebo vůbec. Celý koncert budeme nahrávat, protože plánujeme i živé album. Už máme nahraných několik podařených koncertů z konce roku 2025, kdy jsme hráli na tour s Ianem Paicem, a několik koncertů z období, kdy vznikalo „Walking Danger“.

Když se ohlédneš za dosavadní historií RED BARON BAND, je něco, co bys dnes udělal jinak? A existuje něco, co jste kdysi třeba považovali za chybu nebo problém, ale dnes to vnímáš jako důležitý pozitivní krok?
Kdybych měl ten nadhled, občas bych nezachraňoval setrvávání některých bývalých členů v kapele. Dnes vím, že pokud někdo z jakéhokoliv důvodu není v souznění s tím, kam kapela směřuje a není ochotný ji budovat, nemá cenu ho držet. Nakonec se vždy najde někdo jiný, kdo ho nahradí a není to pak zbytečné trápení.

Hrajete hudbu inspirovanou rockem šedesátých a sedmdesátých let, oslovuje tě tahle doba i v soukromí nebo si bez nejmodernějších technologií nedovedeš život představit?
Obecně mám tu starší dobu z určitého pohledu rád. Technika a design té doby mají své kouzlo. Nástroje jsou skvělé, stejně tak grafika nebo filmy. O hudbě ani nemusím mluvit, ta je famózní. Je v tom i kus nostalgie, protože jsem vyrůstal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Jinak moderní techniku a pokrok mám rád, ale je dobré si uvědomit, že se to občas zlomí z „dobrého sluhy“ ve „zlého pána“. To je příklad politické manipulace na internetu a sociálních sítích, kde se cíleně zneužívají k ovlivňování části populace, která to nedokáže rozeznat a s nástupem AI je to samozřejmě stále těžší. Je to i zneužívání technických možností v tvorbě, například programy jako Suno, které vykrádají existující hudbu a dělají na ní variace. Je to dost kontroverzní a podle mého názoru za hranou autorských zákonů. Mě by vůbec nebavilo dělat hudbu tímto způsobem, mám rád samotný proces tvorby a mám velkou imaginaci. Jsou lidé, kteří pomocí AI tvoří hudbu na kšeft a mají z toho velké příjmy. Mám obavu, že se AI může obecně vymknout kontrole s negativním dopadem na celý svět. Jako pozitivum je zase fakt, že některé technologie se staly dostupné na tak vysoké úrovni, že můžeš svobodně tvořit bez limitů. Dnes si můžeš dělat grafiku, videa, profesionální i demo nahrávky tak, jak to dříve z finančních důvodů nebylo možné. Záleží na kreativitě a schopnostech.

Facebook RED BARON BAND
Původně zveřejněno na METAL FOREVER