AWRIZIS patří mezi kapely, které si hrají po svém bez ohledu na aktuální trendy. Po vydání desky „Final Hybridation“ se o ně rozhořel zájem i v zahraničí a zatím vše nasvědčuje tomu, že je čeká velmi slibná budoucnost. Mé otázky mi ochotně zodpověděl kytarista a zpěvák Frodys.
Máte relativně neobvyklý název, který určitě mnoho lidí na první pohled upoutá. Jak vznikl? Označuje něco konkrétního?
Název kapely by měl být obrazem samotné hudby nebo alespoň směru, kterým se kapela vydává. My jsme od začátku chtěli něco, co na zdejší scéně není a chybí. Zároveň něco, co je tajemné a po zadání do Googlu vám nic konkrétního nevypadne :).
Proto necháváme toto slovo částečně zahaleno tajemstvím. Možná nic neznamená, možná je to zkomolenina mých zálib a možná je to výraz pro orgasmus mořské panny v karibském dialektu. Kdo ví...
Před založením AWRIZIS jste všichni hráli v jiných kapelách. Jak vás napadlo se spojit a vytvořit nový hudební celek? Vedla vás k tomu třeba i nespokojenost ve vašich tehdejších formacích?
Z jedné části to byla náhoda a z druhé touha po muzice. Chtěli jsme hrát to, co nás opravdu baví. Bez kompromisů. A jít si tvrdě za tím, něčeho dosáhnout. Hlavně všechno dělat od srdce a s notnou dávkou trpělivosti.
Nespokojenost tam určitě nebyla. Na takových základech se špatně staví. Spíše chuť dělat věci trochu jinak. Najít novou cestu, nový cíl...
Svůj styl trefně označujete jako hybrid metal. Cítíte takto větší tvůrčí svobodu, když se nemusíte nijak žánrově vymezovat?
Stylové škatulky se snažíme neřešit. Samozřejmě máme rádi melodický death, black, progressive a od všeho trochu.
Určitě se nechceme svazovat. V umění by měla vždy panovat myšlenková svoboda. Třeba se může stát, že další deska budes true gangsta rap. To je jen na nás.
Už vaše debutové EP vzbudilo v českých metalových kruzích nemalou pozornost a všechno naznačovalo tomu, že v budoucnu jen tak nezapadnete. Jak ho zpětně hodnotíte? Udělali byste dnes něco jinak?
Za vším co jsme udělali, řekli nebo nahráli si, pevně stojíme. V té době jsme to tak cítili a chtěli takhle udělat.
Samozřejmě, vždycky se dá najít něco, co by šlo udělat jinak. Ale takový je život. Jak debutové EP tak album je odrazem nás samých.
Když se zpětně ohlédnu, myslím, že se nemáme za co stydět.
V roce 2013 jsme se dočkali debutové desky „Final Hybridation“, na níž mnoho recenzentů z celého světa pělo ódy. Čekali jste takovéhle reakce? Jaké zpětné vazby od fanoušků se vám doposavad dostalo?
Za albem stojí spousta dřiny, potu a krve, což je doufáme i patřičně cítit. Jsme rádi, že si toho všimli jak recenzenti, tak fanoušci. Jestli u nás nebo v zahraničí nehraje roli, protože hudba je univerzální jazyk. Samozřejmě z pozitivních reakcí jsme měli radost a byli jsme trochu i překvapení. Když si navíc někdo objedná CD nebo triko do Finska či Japonska, zahřeje to u srdce a nakopne k další práci.
Ačkoliv se na vašem debutu nevyskytují čisté vokály, tak se na něm přesto najde hodně písní, které mají hitový potenciál. Uvažovali jste někdy o zařazení čistého zpěvu do své tvorby?
Tato otázka je docela častá. Až nás to nutí zamyslet se. Ale postupujeme přesně podle naší filosofie. To znamená, až složíme skladbu, kde uznáme čistý vokál jako vhodný, dáme ho tam. Určitě se tomu nebráníme.
V intru „The Process“ můžeme slyšet úryvek z filmu Osvícení. Jedná se pouze o „easter egg“, nebo to má nějaký hlubší význam?
Souvisí to s příběhem, který započal na EP a pokračuje na albu. Příběh Osvícení se točí kolem lidské psychiky a její proměny v závislosti na prostředí. Což je jedno z témat našich textů.
Tento příběh a film má navíc neobyčejnou atmosféru, která mě neustále inspiruje.
Loni v říjnu jste uvolnili k poslechu nový singl „Endangered Uniqueness“ z vaší připravované nahrávky. Zůstanete na ni věrni dosavadnímu pojetí vaší tvorby, na které jsou fanoušci zvyklí, anebo se budete ubírat trochu jiným směrem?
Na tohle nevíme ještě odpověď ani my sami. Nové skladby jsou zvláštní. Hodně emotivní. Myslím, že naši tvorbu posuneme hodně daleko. Ne však na úkor kvality nebo trendu. Potřebujeme vypustit hodně energie při živých vystoupeních a na to nové skladby budou fungovat výborně.
Kromě hraní v AWRIZIS se věnuješ ještě post-rockovému projektu POSTCARDS FROM ARKHAM. Jak ses od metalu dostal k post-rocku?
Odpověď je velice jednoduchá. V dobách, kdy jsem začínal, jsem toužil hrát a skládat. Nemohl jsem si ale dovolit elektrickou kytaru a aparát. Nevěděl jsem ani jak udělat zkreslený zvuk. To mi ale nezabránilo tvořit. Měl jsem rád filmovou a atmosférickou hudbu. Takže jsem skládal jen s tím, co jsem měl. O tom, že existuje nějaký post rock, jsem neměl ani potuchy.
P.F.ARKHAM vznikl vlastně ještě před jakoukoli mou metalovou kapelou. Asi i proto má to zvláštní kouzlo, alespoň pro mne.
Letošní rok se pro vás nejspíše ponese hlavně v duchu připravované novinky. Máte v plánu ještě něco dalšího, s čím byste se s námi rádi podělili?
Chceme pořád hrát co nejvíce živě. To patří ke skládání, občas vypustit páru a vyčistit hlavu.
Jinak já se budu věnovat i P.F.Arkham, kde dokončuju desku. K tomu ještě několik hudebních aktivit, takže nuda určitě nebude.
Děkujeme za podporu a někdy třeba na koncertě.
Sestava: Marek „Frodys“ Pytlik – zpěv, kytara; Jakub Grunt – basová kytara; Matěj Grunt – kytara; Václav Horák – bicí
Diskografie: Shapes of Imagination EP (2011), Final Hybridation (2013)
