ŠKWOR
Sliby a lži
Supraphon – 41:04
Pop/nu-metal, ČR
Ke svým patnáctým narozeninám si pražští ŠKWOR
nadělili novou řadovku. Pokud čekáte, že naváží na syrovost a tvrdost „Drsnýho
kraje“, jste na omylu. Novinka totiž pokračuje v duchu desky „5“, jíž
společně s „Vyhlašuju boj“ považuji pro kapelu za klíčovou. „Vyhlašuju boj“
totiž reprezentuje punk/thrash/nu- éru skupiny, zatímco „5“ silně melodickou
pop/nu-. Nechci zde porovnávat, jaká byla lepší. Hoši hrají, jak to cítí a když
si pustíte jejich diskografii hezky chronologicky, zjistíte, že do současného
stadia dospěli přirozeným vývojem. Už od „Loutek“ sázejí hlavně na melodičnost zasazenou
v tvrdém zvuku. Do své hudby k tomu stále výrazněji vkomponovávají
akustické nástroje. Pravda, na „Drsným kraji“ chtěli znít syrověji, ale
nejnovější „Sliby a lži“ jdou ještě dál v tom, co předpověděla „5“. Deska
začíná akordeonovým intrem, jež má na svědomí samotný frontman Petr Hrdlička.
Album pak pokračuje v hutném zvuku doplněném místy o akustické nástroje a
samply, bez nichž si už ŠKWOR dnes nedovedeme představit. Punkové stopáže
většinou nepřesáhnou tři minuty a zpravidla je ukončuje nějaký sampl nebo zvuk.
Zde ale nacházím jedno slabé místo. I když by elektronika měla skladby od sebe
odlišit, což dělá, způsob, jak je často otevírá a uzavírá, dodává „Slibům a
lžím“ na monotónnosti. Jak se ŠKWOR navíc začínají pořád výrazněji přiklánět
k jednoduchosti, občas jsem si během poslechu říkal, jestli písně neznějí
už moc stejně. Pak ale přišel moment, sampl nebo melodie, které mě
z pocitu vytrhly. Jistě, říká se, že v jednoduchosti je síla, ale už
na „Drsným kraji“ jsem objevoval chvilky, jež mě nudily. „Sliby a lži“ jsou o
dost zábavnější, jenže i na nich jsou okamžiky, kdy si říkám, že bez samplů,
jež kapele slouží mimo prostředku ke zpestření také jako pomocná berlička, by
mě už album dávno přestalo bavit. Nebál bych se tedy přidat ještě víc detailů.
Nikoliv však v elektronice, ale v kytarových a basových partech, aby
písně spolehlivě zaujaly i bez samplů. „Sliby a lži“ pokračují
v pop-metalové škwoří tradici a jsou v mnoha ohledech
sofistikovanější než „Drsnej kraj“. Navíc se zde ke slovu dostalo víc
akustických nástrojů. Najdou se tu hodně silné momenty jako „Poslouchej“ nebo
jeden z vrcholů alba, balada „Hlídej ten ráj“. Deska patří k tomu
lepšímu ve škwoří diskografii. Místy na ni ale cení zuby monotónnost, která se
naštěstí ještě ze řetězu neutrhla. Nebo aspoň ne tak jako na předchozí řadovce. Whichever option the player chooses, the storyline of http://bigbassbonanzaslot.com/en/demo/ remains the same. At the same time, players can appreciate the quality of the graphics, to be in the role of a real fisherman who decides to take advantage of his own catch. The more fish the player catches, the bigger the payout will be. Users will also be offered an unforgettable atmosphere.
Jirka Štraub ****1/2