SKYWALKER - "Liberty Island"

Zde narazíme jak na zpomalení projevu, tak na hip-hopové prvky, které u SKYWALKER nejsou nic nového a zvláštního, ale albu to neskutečně pomohlo. Najednou slyším snahu se vymezit, nenudit a nabízet něco jiného než pozitivní melodie, metalcorové stopky a divoký řev. Když se prokousáte krajtou rozsekanou na dvě části uprostřed alba, čeká na vás zasněný punkrockový skoro ploužák "Jelly School". Nejzajímavějším úkazem, který může, ale nemusí být naschvál, mi přijde fakt, že od osmé skladby jsou až do konce alba všechny delší jak tři a půl minuty, což do té chvíle platilo pouze u zmíněné "Decadence". Správné počínání - nejprve do posluchače nasypat kratší vály a pak mu naložit vlastní vizi, co chci s deskou udělat.

Jestli někde skutečně SKYWALKER řádí v tom nejlepším slova smyslu, je to hardcorové frázování s přelivem do pop punku, a to nejlépe uslyšíte u výtečně plynoucí "Survival". Ostrovem svobody je pro ně hudba, protože se v ní cítí bezpečně a svobodně, jak praví ve svém mottu. Deska se nemohla jmenovat lépe, protože právě tu svobodu v tvoření nabízí od začátku do konce za, pro tento styl,  ideální minutáže alba, to jest do 35 minut. Ani mi nijak zvlášť nevadil deathcorový breakdown u "Laura", na který tam měli posilu ze SUFFOCATE WITH YOUR FAME. Spojíme-li precizní starání se o image kapely, u fanoušků oceňovaná živá vystoupení a k tomu ještě takto dobře šlapající (středně) dlouhohrající desku, není prakticky co namítnout u takových snaživců. Mohou se klidně vyprdnout na rejpálky, kteří se budou nimrat v některých příliš měkkých pasážích dělaných pro holky nebo naopak v přidaných složkách, které v jejich očích mohou být mimo mísu. Ale tak tomu není. S propůjčením názvu u poslední "Glue" končím s konstatováním, že vše je poslepováno s citem, myšlenkou a především album nenudí.

Hodnocení: 5/6