Liberty Island
Jiný břeh, Redfield Reords - 32:01
pop punk - Praha I když se řekne u SKYWALKER první dlouhohrající deska, neznamená to, že před námi leží nějaká placka zelenáčů, neboť jimi pražští hardcoristé rozhodně nejsou. Uplynuly čtyři roky od jejich debutu na EP, na které už si skoro nikdo nevzpomene, a to je dobře, protože s "Liberty Island" přichází jiný nádech. Od prvních tónů po intru totiž poznáte, že tady je to myšleno sakra vážně od zvuku až po samotnou prezentaci. Chvíli trvá, než nacházím na albu specifikum, díky kterému bych si řekl: "Jo, tohle jsou Skywalker" a zřejmě to přichází se čtvrtou skladbou "Decadence", která sice může mít velmi podobný základ jak píseň před ní ("Shere Khan"), ale to nehraje žádnou roli, když na ní nejen uslyšíte rysy kapely, ale jako by tomu osud s přispěním samotných členů chtěl, tak ještě právě čtvrtá skladba funguje jako zajímavý předěl k další části desky.
Zde narazíme jak na zpomalení projevu, tak na hip-hopové prvky, které u SKYWALKER nejsou nic nového a zvláštního, ale albu to neskutečně pomohlo. Najednou slyším snahu se vymezit, nenudit a nabízet něco jiného než pozitivní melodie, metalcorové stopky a divoký řev. Když se prokousáte krajtou rozsekanou na dvě části uprostřed alba, čeká na vás zasněný punkrockový skoro ploužák "Jelly School". Nejzajímavějším úkazem, který může, ale nemusí být naschvál, mi přijde fakt, že od osmé skladby jsou až do konce alba všechny delší jak tři a půl minuty, což do té chvíle platilo pouze u zmíněné "Decadence". Správné počínání - nejprve do posluchače nasypat kratší vály a pak mu naložit vlastní vizi, co chci s deskou udělat.
Jestli někde skutečně SKYWALKER řádí v tom nejlepším slova smyslu, je to hardcorové frázování s přelivem do pop punku, a to nejlépe uslyšíte u výtečně plynoucí "Survival". Ostrovem svobody je pro ně hudba, protože se v ní cítí bezpečně a svobodně, jak praví ve svém mottu. Deska se nemohla jmenovat lépe, protože právě tu svobodu v tvoření nabízí od začátku do konce za, pro tento styl, ideální minutáže alba, to jest do 35 minut. Ani mi nijak zvlášť nevadil deathcorový breakdown u "Laura", na který tam měli posilu ze SUFFOCATE WITH YOUR FAME. Spojíme-li precizní starání se o image kapely, u fanoušků oceňovaná živá vystoupení a k tomu ještě takto dobře šlapající (středně) dlouhohrající desku, není prakticky co namítnout u takových snaživců. Mohou se klidně vyprdnout na rejpálky, kteří se budou nimrat v některých příliš měkkých pasážích dělaných pro holky nebo naopak v přidaných složkách, které v jejich očích mohou být mimo mísu. Ale tak tomu není. S propůjčením názvu u poslední "Glue" končím s konstatováním, že vše je poslepováno s citem, myšlenkou a především album nenudí.
Hodnocení: 5/6
NOIRUM - One man black
ESAZLESA přicházejí se svým „Vykoupením"
Dan Vertígo pokřtí Smrtící koktejl na pražském Střeláku
Letošní ročník Štěrkovny bude patřit k nejsilnějším
ANURRN - Theurn
