STROMBOLI – Syrová, rockerská zpověď Pánu Bohu

Po pětadvaceti letech se Michal Pavlíček rozhodl zaktualizovat STROMBOLI a obohatit jejich diskografii novou řadovkou. Jeho skladby se tentokrát propletly s básněmi Vlastimila Třešňáka a dvěma texty Petra Kolečka. Ukázalo se, jak velkou hrají pro STROMBOLI roli české texty. Jak sám Michal Pavlíček v rozhovoru zmínil, připadá mu ale, že se „Fiat Lux“ hudebně blíží možná spíš k anglicky zpívanému „Shutdown“ než k eponymnímu dvojalbu. Tam jeho povídání o novince však zdaleka nekončí…

Co vás k tomu dát opět dohromady STROMBOLI a nahrát s nimi po letech novou desku?
Jak často hraji různé koncerty, chodí za mnou lidé a ptají se, jestli nebudeme dělat koncert STROMBOLI. Mohl za to i comeback VÝBĚRU. Nostalgie starších fanoušků je veliká. Jak Klauda i Bára měli spousty takových otázek ze strany příznivců. Druhý impuls byl Libor Ploček z rádia Beat, který za mnou přišel a říkal: „Máte nějaké výročí. Nechceš udělat koncert STROMBOLI?“ Ze začátku jsem říkal, že se musím rozmyslet. Dělal jsem už comeback VÝBĚRU a nechtěl jsem zase rozdmýchávat nějaký svár mezi VÝBĚREM a STROMBOLI atd. Potom jsem si ale uvědomil, že by to byly opět žabomyší války a hlavně, že Michal si vydal také vlastní sólovou desku a že jsme se dohodli na naprosté svobodě, kde už takovéto věci nebudeme řešit. VÝBĚR má navíc dlouhou pauzu minimálně až do roku 2016, tak jsem říkal, že splníme očekávání našich fanoušků a zároveň si uděláme radost a vzpomínkový večer. Třetím impulsem i z hlediska realizace bylo, že se toho ujal Radek Havlíček (manažer KABÁTU, baskytarista kapely WANASTOWI VJECY - pozn. autora), jelikož byl velkým fanouškem STROMBOLI. Říkal: „Udělám krásnou show, nádherná světla, jelikož jsem vás měl opravdu rád,“ a čtvrtý impuls byl, že se toho jako pořadatel ujala O2 Arena, která nese riziko toho, jestli přijdou nebo nepřijdou lidi. Byla to tedy souhra x věcí. A proč ta deska? Říkal jsem si, že by bylo lepší, než jenom zhmotňovat vzpomínky, udělat nějaký most k současnosti. Napadlo mě udělat album z několika důvodů. Za prvé, aby na koncertu zaznělo něco nového, za druhé se pokusit aktualizovat STROMBOLI - tento můj hudební pohled.

Jak se už vyjádřila Bára Basiková, deska je písničkovější než předchozí tvorba. Zachovává si však smysl pro atmosféru a pro vás typický skladatelský rukopis. Na první dojem mi „Fiat Lux“ připadá někde mezi první deskou STROMBOLI a prvním CD z trojalba „Srdeční záležitosti“…
Myslím si, že v lecčems je to podobné tomu, co jsem dělal pro STROMBOLI předtím. Možná, že je to víc podobné „Shutdown“, ale nějaké košatější kompozice jsou tam u několika věcí také. Bára to asi neměla úplně naposlouchané, když tohle říká (smích). Ale „Srdeční záležitosti“ jsou také kus mého života. To, jestli je „Fiat Lux“ nějak vzdáleně připomíná, je v pořádku. Jsem to prostě já. Vždycky je nutné si uvědomit, že když je kapela, kde je víc autorů a je kompaktní, tak se rukopisy různě promíchávají, ale když skladby píše jeden člověk, je jasné, že nějaká pojítka najdeš. U STROMBOLI jsem vždycky dělal muziku já a je to moje dítě, takže ono to takhle funguje pořád. Zásadní rozdíl tu oproti předchozí tvorbě ale je. Kdybych to měl brát z emotivní stránky, tak jestliže jsem táta „Fiat Lux“, tak máma jsou Vlasta Třešňák s Petrem Kolečkem. Obsah textů je na „Fiat Lux“ daleko zásadnější než u všech projektů před tím. Morgenstern byl výborný, ale co se týče obsahu, dvojalbum STROMBOLI byla vlastně moje koncipovaná sólová deska. Dovolil jsem si na ní takový pall-mall od „Ó hory, ó hory“ až po třeba „Aladina“, což se normálně nedělá. V té době jsem dělal takové menu. Takhle jsem si skládal čtyři roky do šuplíku, když byl zákaz VÝBĚRU, ale teď jsem rád, že „Fiat Lux“ má jeden silný myšlenkový obsah, jedno velké pojítko.
Oslovil jsem Vlastu Třešňáka, jelikož je mi blízký. Poslal mi své básně a ani jsem netušil, jakým zásadním způsobem mě zasáhnou. Oslovily mě a daly mi křídla, jelikož jsem věděl, že tento způsob sdělení, způsob filosofie a poloha vidění světa jsou mi velmi blízké. V tomto jsme s Vlastou v souznění, takže jsem některé texty zhudebnil a některé básně dosadil do hudby, jíž jsem už měl hotovou – tak jako jsem to dělal s Morgensternem. Dva texty napsal Petr Kolečko, který mi také napsal nějaké texty na „Srdeční záležitosti“ a myslím, že se i on docela strefil… Vlasta nabídl textů víc, ale zkoušel psát i text na mou hotovou muziku a tam už byl trošku problém, protože on, jak je samorost, není profesionální, zručný textař. Napíše si pro sebe své party, protože mají svůj systém vykřikování do světa, ale napsat přesně frázující text je pro něj svazující a celkem pochopitelné, jelikož zde to musíš opravdu sekat jako profesionální textař. Proto jsem nakonec dal dvě skladby Petrovi Kolečkovi a ve zbytku jsem používal Vlastovy hotové básně, které jsou čisté v tom, že vznikly spontánně bez našroubování na muziku. V tom je ta síla.

Jak přesně jste navázal spolupráci s Vlastou Třešňákem?
Kontaktoval jsem Vlastu, jestli nechce napsat nějaké texty pro Báru, jelikož dělám novou desku STROMBOLI. Napsal mi na mail: „Posílám ti šuple,“ a tím to skončilo (smích). Tak jsem otevřel šuple, v něm bylo dvacet básní, vybral jsem jich osm a ty jsem pak upravil. Byly pro mě inspirací, částečně jsem je zhudebnil, částečně je dosadil. Když jsem všechno dodělal a složil, poslal jsem klukům demáče, aby věděli, co mají hrát a Báře také, aby věděla, co má zpívat. Pak nastalo další kolo, kdy bylo důležité, aby si materiál poslechla Bára, protože ona jako interpretka se musí s básněmi ztotožnit. Mohlo to dopadnout tak, že by řekla: „Mně se ty básně nelíbí, já to nechci zpívat“. A to nenastalo. Báře se moc líbily a i muzika, takže tím to bylo vyřešené. Klukům se něco líbilo víc, něco se jim může líbit méně – to je jedno. Ona to byla v tomhle smyslu virtuální kapela. Rozeslal jsem všem demáče a Bára to přišla před měsícem (rozhovor se odehrával na začátku listopadu – pozn. autora) celé nazpívat. Za tři dny to měla hotové. Klauda přišel do studia a za dva dny album nabubnoval, Veselý udělal za dva dny basu. Nejvíc jsem se s tím sral já, jelikož jsem na projektu dělal tři měsíce – složil jsem muziku, natočil kytary, aranžoval, míchal atd.

Jak jste už zmínil, na „Fiat Lux“ hrají na rozdíl od předchozí tvorby daleko zásadnější roli texty. Zároveň ale bylo avizováno, že jste chtěl navázat na debut, čemuž už napovídá přebal odkazující na eponymní album. Jak je těžké na starou tvorbu STROMBOLI navázat, když od vydání debutu je to už 27 let?
Nevím, jak to navázání vnímáš, ale jsem člověk činný, pořád skládám, chrlím hudbu a je to vlastně kus mého života. Nemám to tak vzdálené. Jako bys mi říkal: „Ty jsi hrál za mlada takováhle sóla, teď hraješ takováhle sóla.“ Jedná se o přirozenou součást mého já, takže věci, co jsem dělal pro STROMBOLI nyní a před tím, se mi zakrývají. Dá se říct, že bych procházel nějakými obdobími, – měl jsem chuť udělat písničky pro Zuzanu Michnovou nebo jsem měl radost, když jsem složil Kamilovi „Zemi vzdálenou“ anebo když jsem dělal výběrovské úlety a škleby – ale pořád je ve mně bytostně odstín STROMBOLI. Pro mě není nějak těžké navázat. Je to prostě můj svět. Každý, kdo mě zná, určitě pozná můj rukopis.

Na novince jste si také zazpíval duet s Bárou Basikovou. Není to zdaleka poprvé, co na albu zpíváte. Jaký máte vztah ke zpívání ve studiu a naživo? Je to věc, kterou si užíváte nebo něco, co spíš musíte přetrpět?
Když si zpívám všechny demáče ve svahilštině, jde mi to nejlíp. Skládám vlastně tak, že si všechny písničky nazpívám a dám je zpěvákům. Baví mě to, protože si při tom vždycky identifikuji výraz a je to zásadní vodítko pro interprety. Zpěv mě přestane bavit, když otevřu ústa a začnu zpívat nějaký český text. Moje barva se změní. Vůči angličtině ji můžu mít chvilkami i zajímavou, ale v češtině se ze mě stane logopedický, výběrovský šklebal. Na „Srdečních záležitostech“ jsem se pokoušel některé i lehce vážnější věci nazpívat česky a tam mi barva mého hlasu nesedí. V angličtině bych si však klidně něco nazpíval. Ale jelikož jsem složil nevím už kolik písní a všechny nazpíval, musel jsem se naučit zpívat. Je to součást tvé osobnosti. Nehraješ zpěvákům melodii na piano. Zazpíváš jim ji, jak chceš, aby byla. Když jsem zpíval demáče Báře, musel jsem tak činit v horních polohách. Falzetem nebo fistulí to umím hodně vysoko, takže jsem zpíval její party, což byla docela sranda… 
Bára má v sobě dar dát do toho výraz. Je samouk, neumí noty. Dáš jí demáč, ona si ho naposlouchá nebo jí ukážeš, jak chceš, aby to zpívala - jí to rychle vleze do makovice. Jenže, v čem je její síla, když se o ní bavím jako o interpretce obecně, je to, že je schopná zazpívat jednu písničku například v pěti výrazech. A to jsme dělali i na nových STROMBOLI. Jedná se o moji zajetou praxi s ní: „Báro, zazpívej to, jako když se usmíváš. Zazpívej to, jako když ti je hodně smutno. Zařvi to,“ nebo „Báro, vyceň zuby. Zpívej to na dechu, strašně intimně.“ Natočíš si u jedné písničky třeba pět takovýchto poloh a v rámci zpěvu Báry hledáš správný výrazový prostředek. Výrazy, jež má v rejstříku a cit, který do nich dá, jsou u ní velmi přirozené. Zpívá přesné tóny, dodržuje přesně tvé noty, ale její výrazový projev je zásadní. Proto má například takové odstíny, kterým říkám „uplakánkové“ - jako v „Košilele“ atd. Potřebuje jen lodivoda, jenž jí řekne co a jak. Svůj cit pro výraz má jasný, ale stejně se musí stanovit, kam plout. Pak je ta práce, že si člověk natočí například deset stop výrazů a sedí doma a vybírá, co je správné.

Říkal jste, že album má blíž k „Shutdown“ než ke „Stromboli“. Proč tedy ten přebal, který přímo odkazuje na debut?
Jelikož je to naše největší značka. Každá kapela má svoji výraznou značku, a jestli jsme měli nějaký výrazný obal, tak to opravdu byl kamenný nápis „STROMBOLI“ s lávou. Jako máš auto Fiat, tak máš značku STROMBOLI (smích). Hlavně se těším na to, jak lidé budou reagovat na název „Fiat Lux“. Vyjadřuje kontrast k pekelnému ohni. Ten text je nádherný. Je syrovou, rockerskou zpovědí Pánu Bohu, jenže hodně lidí nebude vědět, co znamená. Budou si myslet, že jsme se zbláznili, že snad propagujeme auto (smích).

Složení:
Michal Pavlíček – kytara, zpěv, Bára Basiková – zpěv, Jiří Veselý – baskytara, Klaudius Kryšpín – bicí

Diskografie:
1987 Stromboli
1989 Shutdown
2001 Shutdown & Stromboli in Quartet
2014 Fiat Lux

Odkazy:
https://www.facebook.com/stromboli.cz?fref=ts