Z DAVU - Nepopulární hudba s mnoha notami

První otázka se trochu nabízí (a vlastně vyplývá i z vašeho názvu). Hudebně podle mě z davu vyčníváte určitě. Předpokládám, že je to záměr. Nebo to vyčnívání jde samo?
Jsme rádi, že máme trochu svůj sound a ksicht. Ona by to asi ani nebyla zábava, znít stejně jako někdo jiný. Ale pravda, spoustu lidí to baví; jinak by to asi nedělali. U nás je to každopádně tím, že máme dost originálního a svébytného skladatele. Většina písniček je od pianisty Leoše Janouška a to je prostě samorost, ač s tradičním hudebním školením. Ale i z naší zpěvačky se teď klube dost svérázné skladatelské kvítko.

Tak to asi musíte být všichni v kapele naladěni na stejnou vlnu. Nebo je to právě naopak?
A to ani ne. Všichni jsme asi přesvědčení, že Leošovy písničky jsou výjimečné. Ale o tom, jak je uchopit, se leckdy můžou vést spory. Mě třeba baví syntetické, nepřirozené zvuky. Každou chvíli za ně dostávám přes prsty. Prý míň té chemie, chlapče! Ale známe se asi dost dlouho, abychom se nějak srovnali do latě. V kapele máme vlastně různé „rovnače“. Jeden rovná ostatním ladění, jiný rovná sociální vejmoly, když se objeví, a jiný zase rovná věci organizační.

Tak hlavní je, že to klape! Pokud ale vím, v minulosti jste si prošli mnoha personálními změnami. Proběhly všechny v poklidném duchu?
Za tu dobu jich vlastně nebylo tolik. Za dvacet roků máme akorát třetí regulérní zpěvačku, což je post, kde se to točilo nejvíc. Pak tuším přišli a odešli kytaristi (asi dva), opustil nás letitý harmonikář, všechno to ale vlastně bylo celkem v klidu. Jenom bubeníci se naší partě sháněli blbě. Ale to snad máme konečně výborně vyřešený. Pak jsme si prošli pár změnami, které sice výrazně změnily sound a obsazení, ale osoby vlastně zůstaly stejné. A největší změna (ale velmi dávná) byla, když Leoš přestal tlouct bicí a osedlal piáno. Takže častěji se k nám do kapely přichází, než odchází.

A byli jste vlastně vždy zaměřeni "alternativně"?
K čemu?

Mám na mysli hudbu. Někde jsem četl, že tomu sami říkáte "nepopulární" hudba. Pro mě je těžko zařaditelná, ale za slovíčko "alternativní" se opravdu krásně schová. Takže zeptám se jinak. Hráli jste vždy "nepopulární" hudbu?
Asi jo. I když mám pocit, že v devadesátých letech byly žánrově obtížně zařaditelné věci docela vyhledávány. Muzikanti chtěli hrát a znít jinak a lidi chtěli nové věci. Dneska mám pocit, že už to tak není. Možná se to ale přesunulo do hudebních stylů, o kterých mám menší povědomí. Od kapel s basou, kytarami a bubny teď lidi stále častěji chtějí, aby zněly stejně. A sranda je, že jim to muzikanti můžou dopřát. Když se mi zalíbí zvuk americké kapely, můžu si pořídit stejné vybavení a můžu se z „bambilionu“ videí naučit hrát stejně jako oni. Osobně jsem překvapený, kolik lidí to dělá. Díky, nechci. Mimochodem všiml jsem si, že tak od loňska nebo předloňska si „nepopulární hudbu“ bere jako „podtitul“ mikulovský festival Eurotrialog. Výborný festival! Chybí mu jediné – my.

A jak je to vlastně myšlené? Má to být hudba, která nechce oslovovat velké davy?
Neznám muzikanta, který by nechtěl mít večer plno. Nemusí to být davy, stačí plný sál v menším klubu. Nakonec i řada úspěšných kapel preferuje kluby, protože vědí, že do nich patří a že právě v nich ze sebe dostanou to nejlepší. To označení máme hlavně proto, že žánrový označení mít musíš. Je to divné, ale je to tak. Jako musí mít firma právní formu (musí být „eseróčko“ nebo je to třeba akciovka), tak kapela musí mít tuhle vcelku zbytečnou věc. A když si se žánrovým zařazením nevíš rady... Zčásti je to fór, zčásti konstatování. A samozřejmě to je trochu i plán.

Rozumím a myslím, že to funguje! Přesuňme se k nové desce. Mohl by ses vcítit do role posluchače a popsat nám ji?
Poslouchal jsem ji samozřejmě mockrát, ale ještě nikdy se mi nepovedlo udělat to jako posluchač. To bych se omezil na strohý popis. A už jsem ho asi někam i sepisoval. Osm písniček se spoustou not a se slovy někdy přímo ze života. Takhle, jak se o tom bavíme, to vypadá, že je naše muzika nějak divná, ale vstřícný posluchač (jakým bych byl já) by ti určitě potvrdil, že jsou to nakonec vlastně jenom písničky. Sloka, refrén, sloka, refrén a jdeme domů.

Já se přiznám, že z ní mám hodně rozporuplné pocity. Těch not je na mě možná až příliš. Na druhou stranu je ale třeba říct, že tohle není deska na jeden či dva poslechy. Možná mi to začne dávat smysl až daleko později. Jak to vidíš ty?
Jo, dej to potřetí.

Neboj, já ji poslouchal mnohokrát. (smích) Myslím to spíše obrazně. Mám rád intrerprety, ke kterým je cesta trochu složitější.
Pokud jde o počet not, jsou tam i řidší kusy. „Prstem i poslepu“, „Polštářek“ nebo „Moře“ – to jsou například přehledné kusy i pro nepřipravené uši.

To je fakt. Kde všude vlastně hledáte inspiraci?
To je asi otázka pro každého zvlášť, člověče. Ale z velké části dostáváme noty. A Leoš, který ty noty píše, jde po textu. Vyžaduje text, jinak neskládá.

A tomu věřím! Myslím, že to jde i poznat. A když už jsme u textů, dalo by se nějak obecně charakterizovat, o čem vlastně jsou?
Myslím, že by to neuměl ani člověk zvenčí, natož já, který jich už nějakou dobu tak půlku dělá. Ale asi většinou o lásce, jak se to u rokenrolu sluší.

Dobrá, teď klasická otázka. Co plánujete do budoucna a na co se můžeme těšit?
Přesný přehled máme vždycky na Bandzone: http://bandzone.cz/zdavu a na Facebooku: http://www.facebook.com/zdavu.

(Plzeň - Anděl - 18.12. 2014)

Sestava: Barbora Podaná - zpěv, Leoš Janoušek - klavír, Martin Nezbeda - baskytara, Jan Vácha – kytara, zpěv, Jan Šiler - trubka, Petr Šmidrkal - tenorsaxofon, Martin Janoušek - trombón, Václav Terč - zpěv, Lukáš Let - bicí, Gabriel Pleska - kytara

Diskografie:

2014 My z mraků

2012 Radost

2008 Jiří říkal že

2005 Nahozeno

2003 Loutkové

2000 Na druhý straně oblohy

1998 Ztracení v davu

1996 Vši se vším souhlasí

Odkazy (které zároveň posloužily jako zdroj fotografií):

http://bandzone.cz/zdavu

https://www.facebook.com/zdavu