Tohle
je přesně ten typ rozhovoru, který mě osobně baví nejvíce. Já kladu
prosté otázky a dotazovaný odpovídá velmi promyšleně a se zájmem. Do toho si
můžu říct svůj názor, diskutovat s ním o něm a případně ho třeba i přehodnotit.
Povídat si s kytaristou Gabrielem Pleskou z kapely Z DAVU, která
se teď prezentuje s novým albem „My z mraků“, bylo přesně takové.
Přirozené, příjemné a konec konců i zábavné.
První
otázka se trochu nabízí (a vlastně vyplývá i z vašeho názvu). Hudebně
podle mě z davu vyčníváte určitě. Předpokládám, že je to záměr. Nebo to
vyčnívání jde samo?
Jsme
rádi, že máme trochu svůj sound a ksicht. Ona by to asi ani nebyla
zábava, znít stejně jako někdo jiný. Ale pravda, spoustu lidí to baví; jinak by
to asi nedělali. U nás je to každopádně tím, že máme dost originálního a
svébytného skladatele. Většina písniček je od pianisty Leoše Janouška a to je
prostě samorost, ač s tradičním hudebním školením. Ale i z naší zpěvačky se teď
klube dost svérázné skladatelské kvítko.
Tak
to asi musíte být všichni v kapele naladěni na stejnou vlnu. Nebo je to
právě naopak?
A to
ani ne. Všichni jsme asi přesvědčení, že Leošovy písničky jsou
výjimečné. Ale o tom, jak je uchopit, se leckdy můžou vést spory. Mě třeba baví
syntetické, nepřirozené zvuky. Každou chvíli za ně dostávám přes prsty. Prý míň
té chemie, chlapče! Ale známe se asi dost dlouho, abychom se nějak srovnali do
latě. V kapele máme vlastně různé „rovnače“. Jeden rovná ostatním ladění,
jiný rovná sociální vejmoly, když se objeví, a jiný zase rovná věci
organizační.
Tak
hlavní je, že to klape! Pokud ale vím, v minulosti jste si prošli mnoha
personálními změnami. Proběhly všechny v poklidném duchu?
Za
tu dobu jich vlastně nebylo tolik. Za dvacet roků máme akorát třetí
regulérní zpěvačku, což je post, kde se to točilo nejvíc. Pak tuším přišli a
odešli kytaristi (asi dva), opustil nás letitý harmonikář, všechno to ale
vlastně bylo celkem v klidu. Jenom bubeníci se naší partě sháněli blbě. Ale to
snad máme konečně výborně vyřešený. Pak jsme si prošli pár změnami, které sice
výrazně změnily sound a obsazení, ale osoby vlastně zůstaly stejné. A největší
změna (ale velmi dávná) byla, když Leoš přestal tlouct bicí a osedlal piáno.
Takže častěji se k nám do kapely přichází, než odchází.
(Z nahrávání "My z mraků")
A
byli jste vlastně vždy zaměřeni "alternativně"?
K čemu?
Mám
na mysli hudbu. Někde jsem četl, že tomu sami říkáte
"nepopulární" hudba. Pro mě je těžko zařaditelná, ale za slovíčko
"alternativní" se opravdu krásně schová. Takže zeptám se jinak. Hráli
jste vždy "nepopulární" hudbu?
Asi
jo. I když mám pocit, že v devadesátých letech byly žánrově obtížně
zařaditelné věci docela vyhledávány. Muzikanti chtěli hrát a znít jinak a lidi
chtěli nové věci. Dneska mám pocit, že už to tak není. Možná se to ale
přesunulo do hudebních stylů, o kterých mám menší povědomí. Od kapel
s basou, kytarami a bubny teď lidi stále častěji chtějí, aby zněly stejně.
A sranda je, že jim to muzikanti můžou dopřát. Když se mi zalíbí zvuk americké
kapely, můžu si pořídit stejné vybavení a můžu se z „bambilionu“ videí
naučit hrát stejně jako oni. Osobně jsem překvapený, kolik lidí to dělá. Díky,
nechci. Mimochodem všiml jsem si, že tak od loňska nebo předloňska si
„nepopulární hudbu“ bere jako „podtitul“ mikulovský festival Eurotrialog. Výborný
festival! Chybí mu jediné – my.
A
jak je to vlastně myšlené? Má to být hudba, která nechce oslovovat velké
davy?
Neznám
muzikanta, který by nechtěl mít večer plno. Nemusí to být davy, stačí
plný sál v menším klubu. Nakonec i řada úspěšných kapel preferuje kluby,
protože vědí, že do nich patří a že právě v nich ze sebe dostanou to nejlepší.
To označení máme hlavně proto, že žánrový označení mít musíš. Je to divné, ale
je to tak. Jako musí mít firma právní formu (musí být „eseróčko“ nebo je to
třeba akciovka), tak kapela musí mít tuhle vcelku zbytečnou věc. A když si se
žánrovým zařazením nevíš rady... Zčásti je to fór, zčásti konstatování. A samozřejmě to je trochu i plán.
Rozumím
a myslím, že to funguje! Přesuňme se k nové desce. Mohl by ses vcítit do
role posluchače a popsat nám ji?
Poslouchal
jsem ji samozřejmě mockrát, ale ještě nikdy se mi nepovedlo udělat to
jako posluchač. To bych se omezil na strohý popis. A už jsem ho asi někam i
sepisoval. Osm písniček se spoustou not a se slovy někdy přímo ze života.
Takhle, jak se o tom bavíme, to vypadá, že je naše muzika nějak divná, ale
vstřícný posluchač (jakým bych byl já) by ti určitě potvrdil, že jsou to
nakonec vlastně jenom písničky. Sloka, refrén, sloka, refrén a jdeme domů.
Já
se přiznám, že z ní mám hodně rozporuplné pocity. Těch not je na mě
možná až příliš. Na druhou stranu je ale třeba říct, že tohle není deska na
jeden či dva poslechy. Možná mi to začne dávat smysl až daleko později. Jak to
vidíš ty?
Jo,
dej to potřetí.
Neboj,
já ji poslouchal mnohokrát. (smích)
Myslím to spíše obrazně. Mám rád intrerprety, ke kterým je cesta trochu
složitější.
Pokud
jde o počet not, jsou tam i řidší kusy. „Prstem i poslepu“, „Polštářek“
nebo „Moře“ – to jsou například přehledné kusy i pro nepřipravené uši.
To
je fakt. Kde všude vlastně hledáte inspiraci?
To
je asi otázka pro každého zvlášť, člověče. Ale z velké části dostáváme
noty. A Leoš, který ty noty píše, jde po textu. Vyžaduje text, jinak neskládá.
A
tomu věřím! Myslím, že to jde i poznat. A když už jsme u textů, dalo by
se nějak obecně charakterizovat, o čem vlastně jsou?
Myslím,
že by to neuměl ani člověk zvenčí, natož já, který jich už nějakou dobu
tak půlku dělá. Ale asi většinou o lásce, jak se to u rokenrolu sluší.
Dobrá,
teď klasická otázka. Co plánujete do budoucna a na co se můžeme těšit?
Přesný přehled máme vždycky na
Bandzone: http://bandzone.cz/zdavu
a na Facebooku: http://www.facebook.com/zdavu.
(Plzeň - Anděl - 18.12. 2014)
Sestava: Barbora Podaná - zpěv, Leoš Janoušek - klavír, Martin Nezbeda - baskytara, Jan Vácha – kytara, zpěv, Jan Šiler - trubka, Petr Šmidrkal - tenorsaxofon, Martin Janoušek - trombón, Václav Terč - zpěv, Lukáš Let - bicí, Gabriel Pleska - kytara
Diskografie:
2014 My z mraků
2012 Radost
2008 Jiří říkal že
2005 Nahozeno
2003 Loutkové
2000 Na druhý straně oblohy
1998 Ztracení v davu
1996 Vši se vším souhlasí
Odkazy (které zároveň posloužily jako zdroj fotografií):