Daniel Landa alias Žito aneb Pořád je co poslouchat

Daniel Landa

Žito

WARNER MUSIC - 38:24

Rock    Praha

O současných výrocích a chování Daniela Landy si můžeme myslet, co chceme. Zajímavé je, že nijak negativně nezasáhly kvality jeho současné tvorby. 

Daniel Landa - Uruz

Jeden výrok ale stojí za připomenutí. Zpěvák se totiž před časem svěřil Czech Blade, že: „Deska ‚Žito‘ nábojem velmi připomene ‚Víly‘, ‚Valčík‘, začátky. Je to syrový rock šanson.“ Je nutno mu dát do určité míry za pravdu. „Modrá obálka“ nebo „Kejklířovo díkuvzdání“ (jež je asi nejvýraznější odraz zpěvákova současného rozpoložení) jsou dokladem toho, že Landův rock šanson může mít pořád podobné kouzlo jako na prvních albech.  Taková „Šmouha“ už ale spíš působí jako vykrádačka „Touhy“ z pozdější tvorby. Duet s Noidem „Tohle je válka!“, který se nachází i na aktuálním Noidově albu „Jedinej krok“, je díky přimíchanému dubstepu zase v rámci desky „Žito“ jako pěst na oko. Do konceptu Noidovy sólovky zapadá daleko lépe (a to je tam zařazena jako bonus track). Samotná píseň je ovšem (zejména díky proplétajícím se vokálům v refrénech) - velmi působivá.

Daniel Landa - Kejklířovo díkuvzdání

„Žito“ je opět zatěžkané úsměvným, křečovitým a patetickým patriotismem, což ale k Landově stylizaci patří. V muzice se tu objevují vlivy rocku, folku, ska a dokonce i keltské hudby. Landův projev je patřičně démonický, albu na hodnotě přidávají vynikající, osvědčení muzikanti jako Tomáš Vartecký, Miloš Meier nebo Karel Mařík.

Daniel Landa - Šmouha

Daniel Landa prohlašuje, že se zbláznil (nebo to alespoň prohlašoval; teď tvrdí, že se jedná o vojenskou akci). Jenže na to je album „Žito“ až moc racionální…