Blogger Gerd Muller: Prouza ve dne v noci

(Glosa vznikala v listopadu - pozn. šéfredaktora)

A ještě něco vám řeknu. Ten facebook a jeho Zuckerberg vědí občas opravdu všechno o nás všech. A pokud to je navíc  informace  pravdivá, tak na ČT ART uvidíme vbrzku záznam z Akropole s kapelou PROUZA z roku 2013. Tehdy se křtilo album „Ve starém městě“. Což bude věc!

PROUZA patří v mém pomyslném TOP listu českých kapel stabilně na přední místa. A to přesto, že jsem je na živo nikdy neslyšel. Zato jejich čtyři alba drhnu na CD s nečekanou pravidelností. Všechno originály, žádné pálení čarodějnic. A to se mi doma práší i na vinyly. I na ty jednou zase přijde řada.

Co je to ta  PROUZA zač? Nebo snad on nebo ono? Netuším. Ale hudebně je to naprosto úžasný fenomén. Jednoduché, ale těžce návykové riffy, zadumané kytarové motivy a přesmyčky, úsporné, často líné tempo. A ještě línější vokál. Texty lakonické, ale ze života. Opravdu nečekejte seifertovskou poezii nebo beatnické příběhy. Vzhledem ke kořenům PROUZY je to spíše odkaz na Bezruče. Přímočaře vpřed a žádné alegorie. Tam, kde poetickému Pražákovi na průměrné sdělení nebude stačit šest rozvinutých souvětí, běžný obyvatel ze severu Moravy a Slezska zavalí větu dvě a je vymalováno. Stručnost – sestra talentu. Asi tak nějak to vypadá.

Vlastně celé království PROUZY je tak někde mezi Frýdkem, Třincem a Karvinou. Tam někde mezi hutěmi a doly  a lidmi s vůní  železa a uhlí. Dnes už to snad ani není pravda, ale naši tátové jezdili do ocelárny za prací a strejdové na šachtu. Kdo vyfáral, dal si kořalku s kostelíčkem. Tak možná proto tady je to místo.

Tady je to místo
kde stojíme teď
a odkud vidíš
všechny ty oči 

Tady je to místo
kde cítíš že
všechno je v pořádku
a ty se usmíváš

PROUZA je  stále neobjevený diamant. Nebo lesklý kus antracitu. A to bez ohledu na to, že první koncert odehrála kapela 17. listopadu 1989. Chci věřit, že ty velké koncerty má teprve před sebou. A  nám musí zatím vystačit koncertní záznam  na ČT ART.  Ve dne v noci.