SUPPORT LESBIENS - K.I.D.ův příběh: 3. část Oslava života a smrti

Máme tu závěr velkého rozhovoru se SUPPORT LESBIENS. Zda jste si mysleli, že jsme vše zajímavé vyplýtvali v předchozích dílech, pletli jste se. Nyní se totiž skutečně dostáváme až k jádru desky „K.I.D.“

V úvodní skladbě „K.I.D.“ jste znatelně přitvrdili. Stalo se tak díky producentovi?

Radek: Myslím si, že to vzniklo samo. Nechci ani říkat, že jsme chtěli zvolnit nebo přitvrdit. Filip je mnohem kytarovější, dělá o dost rockovější písničky, než skládám já. Vždycky napíšu písničku, která mě napadne, ale nikdy jsem nepřemýšlel, jestli chci udělat tvrdou věc nebo měkkou.

Filip: Spíš jsme se báli, že písničky nebudou na desce fungovat společně. Přišla nám každá jiná.

Hynek: Což je práce Armina (Effenbergera, producenta – pozn. autora), jenž desce dal nějakou kompaktnost. Řešili jsme to ve studiu dlouho, jelikož jsme byli na něco zvyklí. Měli jsme nějaké představy, a to je konsenzus hudebníci versus producent, což je v tu chvíli nezaujatý pátý člen bandu, ale dohlíží na nahrávku zvenku. U některých pecek jsme se lámali, říkali jsme: „Ty vole, uvidíme, co z toho vyleze.“

Filip: On to nakonec spojí Czendův zpěv a výraz.

Czenda: Kdyby ji Martin (Amir) dost neusměrnil, aby se vešla do konceptu alba, je „K.I.D.“ ještě větší nářez. Skladba sice i tak vyčnívá, ale kdybychom ji natáčeli na „Leave a Message“, bude o třicet procent tvrdší.

To už mi trochu začíná připadat, jako byste se vraceli k úplně prvním albům jako např. „Medicine Man“.

Filip: Kdyby tam byl náznak, neurazilo by mě to.

Hynek: SUPPORT LESBIENS vždycky byli crossover stylů, vždycky byla naše alba barevná nebo jsme se o to aspoň snažili. To se stále děje, akorát je to teď fresh, mnohem aktuálnější, soudobější, což je strašně dobře a jsem za to rád. Fúze stylů ale probíhá stále. Na albu jsou tvrdé věci i hezké balady. Minule fanoušci plakali, že je škoda, že jsme na „Leave a Message“ neudělali žádnou baladu, tak teď jich je tam víc, ale zase jsou na desce syrové věci jako „Liar“ nebo „Paranoid“.

Filip: Trocha funky…

Hynek: Pak je na albu Radkova věc „Dunno“. „K.I.D.“ je „napunkovatělá“ pecka s elektronikou a synťáky. Je dobře, že lidé mají všechny tyhle věci rádi. Deska není na jedno brdo, z čehož mám radost.

Upřímně mě úvodní „K.I.D.“ hodně překvapila. Při rozhovoru k „Leave a Message“ jste lehce naznačovali, že by další album mohlo klidně být jen z pomalých věcí.

Hynek: To je vždycky tak, když se tě někdo zeptá, co do budoucna. To nevíš, Jsou to nudle z nosu. Baladická deska by mohla přijít, ale „K.I.D.“ vznikl ve studiu jako úplně poslední skladba. Jedna pecka se z desítky vyhodila, protože do ní koncepčně nezapadala, i když byla dobrá. Museli jsme udělat další věc, takže z nějakého nápadu vznikla tahle píseň, která se přearanžovala, zrychlila a dopadla luxusně. Když jsem ji slyšel v prvním mixu, říkal jsem: „Ta musí být na desce první. To je otvírák jak hovado. Ta se jinam nehodí.“

Filip: Album je také odrazem toho, co jsme dělali poslední dobu a co jsme poslouchali.

Czenda: Kdybychom natáčeli album hned po „Leave a Message“, je možné, že by to byla baladická deska. Intimní záležitost s akustickými kytarami. Najednou si ale od nahrávání odpočineš, odjedeš pár koncertů, setkáš se s dalšími podněty, nabiješ se...

Hynek: …a začne ti v hlavě šrotovat co, jakým směrem a jaký sound. Deska vždycky vzniká v nějakém období a je to aktuální věc. To, co z nás a z producenta vylezlo za poslední tři měsíce.

SUPPORT LESBIENS - "K.I.D."
Jak se lišila práce na novince od práce na „Leave a Message“?

Radek: Už jenom tím, že jsme oslovili Armina (vlevo). To byla hlavní změna oproti předchozímu albu. Minulou desku vzal na sebe roli producenta Hynek. Ale to není úplně role producenta, protože Hynek je v kapele. U producenta je krom umu a schopností také důležité, aby nebyl ve skupině. Aby měl odstup. Byla velká změna dát velký kus důvěry někomu a doufat, že to dobře dopadne, což naštěstí dopadlo, ale je to vždycky trochu vabank. Doufáš, že jsi vybral správně a že myšlenky producenta ti budou blízké nebo že o nich bude minimálně ochotný s tebou diskutovat a bude hledat nějaké finální řešení.

Filip: Byl tam člověk, který z nás dokázal vytáhnout víc.

Radek: Producent není jen hudebník, ale i psycholog. Nějakým způsobem si povídáte, řešíte nahrávku, motivuje tě, hecuje tě, říká ti: „Tohle je nic. Musíš to dát líp.“

Hynek: Armin má hudební vzdělání. Je to muzikant, profík a dělal jako host všechny synťáky. Usměrňoval nás, co všechno na album dát a nedat. Samozřejmě probíhaly diskuze, ale jelikož jsme si vizi dopředu řekli, byli jsme naladěni na stejnou vlnu a diskuze probíhaly v pohodě. Vždycky jsme se domluvili.

Krásně jste popsali roli producenta. Takových ale nejsou na ulicích stovky. Jak jste hledali někoho dostatečně kompetentního?

Radek: Jelikož jsou Čechy malá země, takových producentů tady moc není. A ještě producentů pro styl, jaký jsme chtěli dělat my. Ani si nepamatuju, proč a jak jsme začali pokukovat po Arminovi.

Hynek: To bylo jednoduché! Chtěli jsme producenta, který má hudební vzdělání, který hraje na synťáky, ale zároveň je i multiinstrumentalista. Školený muzikant, který nám může pomoct s harmoniemi atd. Na výběr moc nebylo a s Arminem se známe léta. Radek se s ním zná, já také a došlo k tomu, že jsem se s ním potkal na narozkách jeho syna. Děti si hrály, my si povídali venku. Slovo dalo slovo, nějak jsme se o tom bavili a předhodil jsem to klukům ve chvíli, kdy jsme si řekli, že bychom na novinku chtěli nějakého producenta. To bylo ještě daleko před tím, než jsme ji začali dělat. Přemýšleli jsme koho, a když jsem přišel s Arminem, Radek řekl, že to není vůbec blbý nápad, že toho kluka zná a je šikovný. Splňoval kritéria, jaká jsme od producenta chtěli. Dali jsme s ním řeč, začali jsme se ladit na jednu vlnu a nakonec to takhle dopadlo. Ale také to byla odysea na delší lokte, než jsme se rozhodli, že chceme někoho třetího.

Czenda: Nezažil jsem ještě tolik producentů, ale pár už jich bylo a vím, že to musí být nejen skvělý muzikant a člověk s nějakým přehledem, ale i osobnost. Protože ve chvíli, kdy ti přijdou muzikanti do studia – jsou v přesile –, snažíš se je přesvědčit o nějaké cestě, kam chceš skupinu a album posunout. Musíš být tedy i taková osobnost, abys je přesvědčil.

Hynek: Musí probíhat vzájemný respekt.

Czenda: Jinak tě kapela umlátí. I když přišla s tím: „Tady ti dáváme volné ruce a chovej se tady jako doma.“ Ve finále je největší průšvih producenství, když se skupina tváří, že producentovi volnou ruku dá, ale pak mu ty jeho sváže tak, že nemůže ani nic udělat. Proto jsme i po nějakých debatách z Martina vycítili, že má naši důvěru a respekt. Občas ve studiu dojde i k nějakým kolizím, výměně názorů, neshodneš se s producentem a musíš tomu člověku věřit natolik, že když řekne: „Ne, hele, fakt se mýlíš. Musí to být takhle,“ tak mu odpovíš: „OK, věřím ti.“ Je to těžké, protože album je TVOJE dítě.

Hynek: Pak poznáš až když je album hotové, jestli měl producent pravdu nebo ne.

Czenda: Když ten člověk není osobnost, řekneš mu: „Ne, předělej to, jak to chci já. Platím tě.“ Je to alchymie. Musí to sednout i lidsky. Musí si sednout ega.

Sice jste ho oslovili vy, ale najednou přijdete do studia, je tam někdo pátý a začne do toho mluvit. Jak dlouho trvalo, než jste si při práci sedli?

Hynek: Když jsme přišli do studia, důvěra už probíhala. Už jsme byli rozhodnutí, že do toho jdeme. Předtím jsme si popovídali o tom, co z toho chceme dostat a postupně jsme šli k cíli. Proběhli dvě natáčecí session. Čtyři dny trvala první – červenec, pět pecek - a čtyři dny druhá – srpen, pět pecek. Pak se ještě dotáčelo. Nahráli jsme základy. Mezitím se editovalo, stříhalo, produkovalo, vymýšlelo, točily se zpěvy atd. Byly to zhruba dva měsíce práce.

SUPPORT LESBIENS - "Řeka"
„K.I.D.“ je zkratka „King Is Dead“. „Kid“ znamená dítě. Jaký to má vlastně význam?

Hynek: Asociací je víc. Dítě. Nějaká etapa skončila, nějaká začíná. Název vymyslel Radek. Zaplaťpánbůh, jelikož vymyslet jméno byla také odysea. To je vždycky. Když to plácnul v dodávce, dávalo to smysl.

Czenda: Minoritní asociace je ta, že to znamená „dítě“. Už jsou tu z nás tři otcové a jedno dítě. (Smích) Muzikanti jsou děti. Co si budeme vykládat.

Hynek: Deska může být naše dítě.

Czenda: Přesně tak, ale ještě hraje roli zkratka věty „Král je mrtev, ať žije král.“ A to je spíš to, co jsme tím chtěli říct. Zaprvé přijímáme výzvy. Viz. třeba čeština. Pak je tu výzva, že chceme udělat lepší desku, než byla ta předešlá. Král je mrtev – stará deska je mrtvá. Ať žije král – nové album je tady. Nemá smysl říkat všechny asociace. Ať si lidé trochu zapřemýšlí sami a najdou si nějakou svou vlastní interpretaci. Má to spoustu rovin a mohli bychom je tu házet, ale ty jsou mezi námi. Jsou tu výzvy, etapy. Tak to v životě chodí. Je to nějaký koloběh života. Něco umře, něco nového se narodí.

Když jsem poprvé slyšel zkratku „K.I.D.“, říkal jsem si, jestli nechcete vyřešit název dvojjazyčného alba tím, že se snažíte udělat univerzální zkratku jak anglického, tak českého sloganu.

Radek: Je pravda, že minimálně já jsem chtěl mít název, který nebude znít anglicky. Už proto jsem přemýšlel o zkratkách, protože je mám rád.

Hynek: Samozřejmě jsme si říkali, že ten název musí každý umět vyslovit. „Kid“ řekne každý. Nebude ho nikdo komolit, když o něm bude psát nebo o něm bude mluvit v rádiu. To jsou také docela důležité věci. Název je zapamatovatelný a vizuálně krásně zpracovatelný. Trika, scéna na koncertech, včetně logotypu koruny, v níž je schovaný název „K.I.D.“… Je to hlavolam, proto jsme udělali na Facebooku soutěž, jestli podle loga někdo uhodne, co to je. Nakonec to opravdu někdo uhodl. Dostane CD. Dává to smysl. Je to vizuál, který bude album provázet po dobu, co ho budeme propagovat a dá se z něj vycházet jak na upomínkových předmětech, tak při scénografii. To se mi všeobecně líbí na rockové muzice. Dává se pozor, aby všechno fungovalo, aby trička vypadala dobře, aby scéna korespondovala s přebalem alba, aby lidi viděli to, co mají vidět.

Hezky fungují protiklady. „King Is Dead“ evokuje smrt. „Kid“ zrození.

Czenda: To také.

Hynek: Všechno to secvaklo s názvem. Radek načmáral na ubrousek logo, které vypadalo jako obrácená královská koruna. Když to grafik (Dan Kurz, mimochodem zpěvák KURTIZÁN Z 25. AVENUE, ATARI TERROR a NOSTRRROMÖ - pozn. autora) dostaljako podklad, říkal, že je to super a za dva dny nám poslal návrh obalu.

Czenda: Grafika se mu povedla geniálně. Je to vlastně oslava života a smrti.

Sestava:
Josef Czenda Urbánek – zpěv
Hynek Toman – kytara 
Filip Fendrych – kytara
Radek Tomášek – bicí
Václav Vávra - baskytara (stálý host)

Diskografie:

1993  So, What?

1994  Medicine Man

2001  Regeneration?

2002  Tune Da Radio

2004  Live (DVD)

2004  Midlife

2006  Euphony And Other Adventures

2007  Greatest Hits 1993-2007

2008  Soundtrack Máj

2008  Lick It

2009  Soft Collection

2011  Homobot

2013  Leave a Message

2015  K.I.D.

http://www.supportlesbiens.cz/