Tolerance a černá hudba. Název článku je poměrně výstižný, i když jak nad ním přemýšlím, možná i trochu zavádějící. Rozhodně nechci psát o netoleranci vůči posluchačům metalu, ani o netoleranci posluchačů metalu vůči posluchačům čehokoliv jiného. Přiznejme si na rovinu, že toto téma je už tak trochu…no…upřímně řečeno – jeté. O jaké toleranci tady chci tedy vůbec něco psát?
Přemýšleli jste někdy o vnitřním světě takového rockera nebo metalisty? Jak je vůbec možné, že něčí srdce přiroste k tvrdé hudbě a životnímu stylu rovnajícímu se často bohužel také i negativnímu pohledu na svět? Alespoň co se nedozrálých metalových existencí týče. Zamysleme se ale nad tím, zda každého někdy nenapadlo, jestli k tomu témata kolem metalu tak trochu nevybízí… Abyste dobře pochopili – tento můj fejeton se vůbec nemá týkat konzervativní kritiky metalu jako takového. Sama totiž nemám ráda, když někdo kritizuje jiného člověka jenom kvůli tomu, co má rád on. Dá totiž rozum, že každý je přece z jiného těsta a sto lidí – sto chutí…
Vraťme se ale k tomu, co jsem již započala. Když se trochu psychologicky zamyslíme nad obaly desek např. od CANNIBAL CORPSE nebo myšlenkami, které ostentativně sdílí protagonisté některých blackmetalových kapel… Ano, nejsem tak naivní, že to napadne každého. Ale přesto si myslím, že některým vyvstane na mysl několik otázek týkajících se humánnosti všech věcí, které jsem výše zmínila. A i když se teď „true metalista“ (pokud dočetl až sem) chytá za hlavu, musím zmínit ještě jednu věc. V souvislosti s demokracií dnešního světa, liberálností ve výchově a cenzury, která vlastně pomalu neexistuje – je to vlastně nehumánní? Přehoupla se doba do stavu, kdy násilí a krutost můžou být zobrazovány explicitně? Kdy není žádné tabu vůči veřejnému ponižování jedné ideologie ideologií druhou, přestože ta první nikomu neškodí? A to vše bez jakéhokoliv pohoršení?
Někdy mě popravdě zamrzí, že jsem si vybrala cestu, kterou procházím životem, co by byl i bez metalu už tak dost komplikovaný. Ne kvůli tomu, že někteří to nechápou. Mrzí mě to kvůli těm, kteří se rozhodli do některých krásných melodií např. vložit text ve formě negativní reklamy čehokoliv, co by bylo za jiných okolností naprosto odsouzeno a dovoluji si tvrdit, že dokonce právem. A mrzí mě to i kvůli těm, kteří nejsou dostatečně vyzrálí na to, aby pochopili, že i v tomto „jejich“ světě jde někdy o manipulaci a propagandu…
Některým lidem bych přála, aby v sobě našli dostatek tolerance vůči světu, okolí a hlavně vůči sobě, aby pochopili, že svět není černý a bílý. A aby pochopili, že je třeba dívat se kolem sebe a rozlišovat a pokud to nejde, alespoň se zamyslet. Tak, jak nejlépe dokážou. To bych přála některým příznivcům, pochybovačům, ignorantům i interpretům.
Na závěr se omlouvám, jestli jsem vás pohoršila přílišným hloubáním. Je to u mě naprosto běžné.