Pro album BEATY HLAVENKOVÉ se točilo i v Norsku a Americe

Album obsahuje devět nových skladeb tvořících návazností a střídáním nálad jakousi rozměrnou suitu.  Nazváno je latinským ekvivalentem slova „jiskra“, neboť autorka hledá cestu k jiskře v srdci člověka, kterou – v souladu s citátem amerického psychoterapeuta Thomase Moora – zakrývá mračno v podobě průměrnosti, jež člověku velí činit jen tolik, kolik stačí, zatímco skutečná osobnost učiní vše, aby nechala jiskru zazářit.

„Scintilla“ je též akronym tvořený počátečními písmeny názvů jednotlivých skladeb. Autorčin klavír na albu doplňují další klávesové nástroje (rhodes piano a různé syntezátorové zvuky) a každá skladba je ozdobena účastí jednoho či více vzácných hostí.

V Norsku nahrávali klávesista Anders Aarum, s nímž Hlavenková plánuje i rozsáhlejší koncertní spolupráci, zpěvačka Julie Dahle Aagård a perkusista Kenneth Ekornes, známý především spoluprací s Mari Boine. V USA vznikly nahrávky příspěvků trumpetistky Ingrid Jensen (členky Maria Schneider Orchestra a spolupracovnice Hlavenkové již z časů alba „Joy For Joel“) a význačného alternativního hudebníka, hráče na klarinety a saxofony, Evana Ziporyna. V Čechách pak nahrával violoncellista Jiří Bárta, jehož osobnost je pojmem ve světě vážné hudby, a v Praze naturalizovaný britský zpěvák Justin Lavash.

BEATA HLAVENKOVÁ na albu spojuje vlivy vážné hudby, minimalismu, jazzu a lidové hudby a naprosto přirozeným mixem žánrů dosahuje svého vlastního zvuku, který je již v dnešní době nezaměnitelný a snadno identifikovatelný, ať již v její vlastní tvorbě, nebo v tvorbě pro Baromantiku Lenky Dusilové, jíž je zásadní členkou a spoluautorkou repertoáru.

Nahrávky klavírních základů pro album pořídil Ondřej Urban ve Studiu HAMU v Praze, příspěvky hostí byly nahrány v dalších studiích v Praze, Norsku a USA, jakož i ve Studiu Sono Records, kde vznikl i finální mix Milana Cimfeho. Mastering provedl (stejně jako u předchozího autorčina alba „Theodoros“) věhlasný Tony Cousins v londýnském studiu Metropolis.