Zpěvák,
skladatel a producent Milan Havrda, vystupující pod jménem BORIS CARLOFF, je v
dnešní době významným českým interpretem, o kterém má povědomí i širší svět, u
nás je však známý pro svoji studiovou práci převážně jen mezi hudebníky.
Nejvíce prorazil v roce 2012 se svým sólovým albem “The Escapist”, za které
získal nominace v mnohých kategoriích na ceny Anděl, z nichž dvě se staly
vítěznými - Nejlepší album v žánru elektronická hudba a Klip roku (k písni
“Falling”). Současně se stal také držitelem Ceny české hudební kritiky Apollo.
Letos 17. října mu vychází další, kritiky netrpělivě očekávaná deska, na níž
BORIS CARLOFF spolupracoval s Islandským producentem Barði Jóhannssonem a o
které (a nejen o ní) byl ochoten si s námi popovídat.
Boris Karloff
byl významný herec 30. let, ztvárnil například Frankensteinova netvora a
podobné, hororové role... Proč sis jako název svého projektu, z nějž se formou
jistého zlidovění stal tvůj pseudonym, vybral právě jeho jméno?
Mám rád staré horory z
první poloviny 20.století - Drákulu, Nosferatu, Mumii... a navíc jsem v době
začátků Borise Carloffa měl rád skupinu BAUHAUS a od nich písničku "Bela Lugosi Is dead".Od Bely Lugosiho je to pak už jen kousek ke Karloffovi. A od něj ke Carloffovi.
Původní
kapela BORIS CARLOFF už šla hudebně stejným směrem, jakým ses vydal poté, co
jsi z ní udělal v podstatě one-man projekt?
No, původni kapela
existovala asi měsíc až dva, takže o směru bych moc nehovořil. Jisté je jen to,
že to byla elektronika.
Každému
posluchači je po prvním poslechu Vaší hudby jasné, že se vyděluješ z toho, co
se běžně hraje, působíš téměř jako z jiného světa jiné populární hudby, málokdo
je schopen tebe, jako interpreta, žánrově někam zařadit... Snažíš se cíleně o
to, působit takhle? Nebo “to samo”?
Ono je to jednoduché.
Dělám hudbu tak, jak mě to baví. Nedělám ji proto, aby ji pak hráli na Evropě 2
nebo abych se musel jakkoliv omezovat. Na to musím myslet při své produkční
činnosti dost. Takže se snažím dělat hudbu především tak, aby mě bavilo ji
poslouchat.
Tvou první
sólovou deskou byla “The Escapist”, ta vyšla v roce 2012. Předtím ti, pokud
vím, vycházely u nás a v Anglii nahrávky jen pod názvy různých projektů, do
nichž bylo zapojeno více lidí. Pokoušel ses již někdy dřív o nějaký sólový
počin?
Boris Carloff vyšel
poprvé v roce 2004 jako EP, a to pouze na vinylu. Takže ano, pokoušel. A byla
to celkem úspěšná premiéra, protože mě hrál 2x ve své Worldwide Show Gilles
Peterson na BBC.
Tvoje hudba
je posluchačsky náročnější, než tvorba jiných interpretů, kteří se běžně
objevují v médiích, přesto sklízíš v mediálních soutěžích a anketách velký
úspěch. Co si ty sám myslíš o úrovni české populární hudby?
Došel jsem do stoického
stádia. Ať si každý dělá co chce. Je to jeho problém a jeho svědomí. Nemá cenu bojovat s
větrnými mlýny. Víc k tomu asi nemám co říct.
Je u nás, na
tuzemské scéně, nějaký interpret, kterým se rád necháváš ovlivňovat? Nebo nacházíš
inspiraci spíše u zahraničních umělců? Jakou hudbu sám rád posloucháš?
Napadá mě leda Zdeněk
Liška. Snažím se spíš hledat nové věci. Zajímavé věci se dějí ve Skandinávii, samozřejmě v
Británii. Ale po letech ve studiu mám spíš tendenci hudbu vypínat – až na
vážnou, ta mě baví čím dál víc...
Jak velký úspěch měla tvoje tvorba, vydaná v Anglii? A proč ses vracel k vydávání pro české posluchače?
Úspěch měla celkem slušný, ale jednalo se tehdy o žánrové nahrávky z oblasti nu-jazzu a brokenbeatu. Já upřímně nějak nepřemýšlím o tom, že vydávám něco zrovna pro českého posluchače, na “The Escapist” mám ohlasy z Japonska, kladné recenze vyšly po celé Evropě. V době internetu je svět na dosah ruky…
17. října ti vyjde nové album. Co se týče jeho produkce, nechal ses slyšet, že tě zajímá, jak by deska zněla, kdybys ji neprodukoval ty sám, a že tě láká severská produkce. Nakonec jsi zakotvil na Islandu u producenta Barði Jóhannssona, proč sis vybral zrovna jeho a jak jsi s touto spoluprací spokojen?Bárdi dělal na věcech, které se mi zvukově i obsahově líbily. Tak jsem mu prostě napsal. Trochu jsem se bál, že tam pojedu a nakonec budu mít stejně pocit, že bych to udělal lépe sám. Naštěstí se nic takového nestalo a Bárdi to zkrátka jenom dělal jinak, než jsem zvyklý, spoustu vrstev a věcí mi vyhodil – za což jsem vděčen a bylo to ku prospěchu věci.
Hudbu sis
vezl na Island už s sebou, nebo tam nějaká část teprve vznikala?
Hudbu jsem měl složenou a
vezl si s sebou projekty. Pracovalo se spíš jen s aranžemi a se zvukem.Samotné
nahrávání bylo rychlejší než minulá deska. Spíš, než že bych něco dělal
konstantně, pracuji usilovně na etapy a ty etapy byly občas bolestné... Ale
většinou jsem měl dobrý pocit, že to, co vzniká, je lepší, než minulá deska.
Hnalo mě dopředu přání udělat to jinak a lépe.
Probíhalo
nahrávání bez potíží? Plus mimohudební otázka - jak se ti na Islandu líbilo?
Problém mám zrovna teď. Večer mi volali do studia,
že po restartování nejde nahodit počítač a já si uvědomil, že ty věci nemám
zálohované… A Island? Na Islandu je na mě zima. Ale jsou tam skvělí lidé a
nádherná příroda, a to to vyvažuje. Doufám, že tam pojedu brzy znova...
Tvojí velkou
doménou jsou i graficky zajímavé videoklipy, které také nezůstávají bez
diváckého ocenění. Kdo za nimi stojí? A bude i nějaký klip z Islandu?
Klipy děláme s Martinem
Živockým, animátorem ze Zlína, žijícím v Brně (ten první byl i s jeho bratrem
Honzou a druhý i Matějem Chlupáčkem a Mikem Samirem). Myslím, že si rozumíme
umělecky a nebojíme se dělat něco, co nevypadá jako ten normální klip s kapelou
hrající a zpívající - snažíme se, aby to bylo něco, co bude mít přesah. A
takový doufám bude i nový klip. Z Islandu.
Diskografie:
2003 Palm Beat – I Wanna Be a Pair / Distracktion
Records (EP)
2004 Boris Carloff – Good Stuff / Red Salamanda
Records (EP)
2005 kNot Photogenic – Underexposed / Xproduction
2012 Boris Carloff – The Escapist / Championship
music
Odkazy: