HELLYUM: Barevná centrifuga přetékající fantazií

První známky života vyškovské melodicmetalové kapely Hellyum spadají do roku 2014. Tehdy si spolu Menša (Melancholy Pessimism, Hypnos) a Otyn (Melancholy Pessimism, Pigsty) zahráli v útrobách vyškovského nahrávacího studia Davos. Brzy pochopili, že to má smysl, a tak oslovili Deseda. Prý mu za nazpívání skladeb nabídli transplantaci jater, až bude potřebovat, a on souhlasil.

„Ten večer vrány prozpěvovaly zimní písně a kamarádi Otyn, Menša a Desed se nechali strhnout atmosférou zimních radovánek. Poté, co dostal Otyn ledovkou do obličeje, zvolal:  Stop, hopla, nepla, já už nehraju, jdeme džemovat. Během pár dní byly první skici budoucích písní na světě a vzniklo Hellyum,“ přibližují svůj vznik ti tři.

Shodují se na tom, že definovat hudbu formace je poměrně složité. „Definovat Hellyum je stejně obtížné, jako zavařovat vzduch uvnitř žárovky. To že se na našem albu podílejí členové Pigsty, Dark Gamballe nebo Hypnos je zárukou hodně vyšinuté, nepředvídatelné, svobodné, barevné centrifugy, která přetéká fantazií,“ vysvětluje trio.

Debutové album se jmenuje „Fantaziare“. Je skutečně těžko uchopitelné. V jeho hudbě je pestrost, mnohovrstevnatou, bravura, jistota, série vlivů, v textech v podstatě totéž. Je to nářez, sypačka za všech okolností, podstata tvrdé hudby. Pozoruhodný je i Desedův zpěv. Vříská při něm jako před lety, kdy se jeho domovská kapela ještě jmenovala Dark a v metalu se pohybovala velmi elegantně.
„Desed má u nás zakázáno zpívat v jakémkoliv známém jazyce a také dělat rozhovory za Hellyum, neboť je moc nudně normální. Myslím, že se nikam vracet nechtěl, ale už zapomněl, že kdysi používal murmur, řev. Využiĺi jsme jeho špatné paměti a namluvili mu, že takhle zpívat, je teď moderní a on v tom teď chudák žije,“ vysvětluje k projevu zpěváka kapela. 

Hellyum - "zoer"