THE.SWITCH: The.SwitchChampionship music, 42:00 min.
crossover/rock Pánové okolo zpěváka Štěpána Šatopleta nepatří mezi ty, jež by léta přešlapovali na místě a komfortně hráli stále to samé dokola. Po rané hardcorové epizodě se jejich styl postupem času vybrousil do dnešní všeobjímající crossoverové podoby. Novinka je však svým způsobem zase trochu jinde. Jisté indicie nabídla už i tři roky stará singlovka Tětiva, na které byl znát jemný příklon k melodice a též čistšímu zvuku. Je patrné, že THE.SWITCH tato nahrávka posloužila jako pomyslná vlaštovka, která ukázala, jakým směrem se vydat. Aktuální deska poté už jen dotáhla nastíněné koncepty do finální podoby.
Nynější fáze vývoje kapele evidentně svědčí. Přeci jenom si prošla dlouhým obdobím v hlubokém undergroundu a nyní si zaslouženě užívá ovoce, které ji současná pozice přináší. Větší možnosti spojené s přibývající fanouškovskou základnou logicky otevírají dveře. Relativně nedávná cesta za velkou louži toho budiž důkazem. Klip k písni Kam vedou naše kroky natočený v Seattlu není žádný nízkorozpočťák, nýbrž profesionálně zvládnutá práce hodná uskupení světového formátu. Na podobné úrovni bylo přistupováno i k nahrávání zbrusu nové desky, jež bylo hlavní náplní této cesty.
I přes výše zmíněné se jedna zásadní změna udála, a to po stránce textové. Kapela se s vydáním alba Svit rozhodla předávat obecenstvu své poselství výhradně v češtině a pro tento účel nyní povolala do svých služeb básníka Tomáše Tajchnera. Snad netřeba dodávat, že tento evidentně talentovaný poeta svými lyrickými verši vyšperkoval již v základu velmi dobrý instrumentální materiál. Není zkrátka na škodu, když se hudební těleso snaží skrze svoji tvorbu něco sdělit i jinak, než pouze skrze jekot kytar a hřmot bicích.
THE.SWITCH se stávají nahrávku za nahrávkou stále přístupnějšími. Nové eponymní album se opravdu velmi dobře poslouchá a to i přesto, že se kapela nesnížila k žádné prvoplánové komerci nebo zjednodušování instrumentální linky. Vrstvené kompozice tolik známé z předchozích nahrávek zůstaly zachovány, díky ještě lepšímu zvuku se však celá hudební složka pročistila a jednotlivé segmenty jsou pro posluchače čitelnější.
Vyniknou proto i ty nejmenší detaily, jež propůjčují desce tvář a nezaměnitelný charakter. I z tohoto důvodu novinka sama vybízí k opakovanému poslechu. Ačkoliv se pokaždé octnete v důvěrně známém prostředí, nikdy si nemůžete být jisti, kdy narazíte na novou, dříve dobře skrytou maličkost.
Tvorba skupiny vždy stála spíše na tvrdších věcech s nálepkou crossoveru okořeněném špetkou progrese. Nejinak tomu je i v tomto případě. Sekané riffy a chraplák frontmana Šatopleta nadále tvoří pomyslné základy, na nichž se tu od základu staví. Tentokrát byl však značný prostor věnován i kusům klidnějším. Již zmiňovaná čtvrtá Kam vedou naše kroky představuje to nejlepší z nich. Postupně budované tempo se odpíchne od úvodního rozostřeného chvění kytar skrze sloku do grandiózního post-metalového vyvrcholení připomínajícího CULT OF LUNA v mírně odlehčené verzi.
Skoro bych se odvážil říci, že v klidnějších pasážích si kapela věří více nežli v těch, kde hrají první housle technika a tvrdost. Nejspíše tomu tak je z důvodu jiného zaměření prezentovaných textů orientující se nyní spíše na lásku a témata s filosofickým přesahem. To přirozeně vybízí k tomu vydat se trochu smířlivější, méně trnitou cestou.
Muzika THE.SWITCH je vším, jen ne otřepaným klišé. Přesto si jedno na závěr neodpustím. Skupina vydáním nové desky bez debat dosáhla vrcholu své dosavadní tvorby. K tomuto výsledku ji dopomohla léta tvrdé práce a postupná promyšlená tvůrčí evoluce bez překotných excesů. Proto ať se zamýšlím, jak se zamýšlím, nenacházím objektivní výhradu, která by měla představovat škraloup na vycizelované a perfekcionisticky provedené práci. Klobouk dolů pánové, tohle se vám opravdu povedlo. Hodnocení: 6/6
