FORREST JUMP: Muzikantsky a skladatelsky jsme nejsilnější teď (nový klip)

Patnáct let své existence oslavuje kapela FORREST JUMP mimo jiné novým albem „Neminem“. Představuje se na něm ve skvělé formě, jako by se zkušenost z let minulých spojila v jednu silnou masu. Na otázky odpověděl zpěvák Pepa Michálek.

Minulý měsíc jste v článku řekli, že čím jste starší, tím jste naštvanější. Jak se to projevuje?
Třesem. Někdy jsem prostě tak vzteklý, že s třesu. A nejraději bych třásl někým jiným. Jenže ctím pravidlo Začni u sebe, takže se třesu sám. Ale vážně – vždycky jsem si myslel, že s věkem přijde určité zklidnění, možná zmoudření. Jak ale řekl pan Horníček: Bohužel ke mně dorazil věk sám. Je pro mě strašidelně těžké pochopit motivaci některých lidí k některým činům, o kterých si myslím, že jsou krátkozraké a s cílem momentálního zjednodušení věci na úkor budoucna. Ale je možné, že to blbě vidím já. 

V textech na novém albu „Neminem“ je patrné, že vás štve spousta věcí v současném světě, politika, vztahy mezi lidmi, lež. Myslíte si, že se to někdy změní k lepšímu?
Říká se, že ve dvaceti letech si člověk myslí, že ví všechno, ve třiceti zjistí, že tomu tak není, ale teprve ve čtyřiceti se s tím naučí žít. Souvisí to s předchozí odpovědí. My se nacházíme na té třetí hranici, takže očekávám, že se nějakým způsobem pokusíme s děním smířit. Zatím se tak neděje. Děsí mě, jak je strašně jednoduché člověka osočit, aniž by měl možnost sebemenší obrany. Je jedno, jak věci jsou, je důležitější, jak vypadají. Jestli se na nás odněkud dívají Marťani, musí se strašně chechtat. Tady to zatím moc k smíchu není. A jestli se to někdy zlepší? Moc rád bych tomu věřil, ale nevěřím. Zatím…

Je podle tebe správné, když se kapela kriticky vyjadřuje k dění kolem?
Vůbec si netroufám tvrdit, co je a není správné. Myslím, že to platí obecně – pokud má kdokoliv, ať už kapela, zpěvák nebo řečník, co říct, má obecenstvo a chuť sdělovat, stejně mu nikdo nezabrání. Já to mám tak, že ve mně nálada písničky vyvolá nějakou myšlenku, kterou se snažím rozvinout. Nepřemýšlím o tom, jestli je to správné. Já bych třeba hrozivě rád dění kolem chválil. Ale copak to jde?

Forrest Jump je dnes na klubové scéně známá kapela. Ve kterém období své patnáctileté existence byla nejsilnější?
Těžko se mi to srovnává. Situace na začátku byla úplně jiná, byli jsme mladí a plní elánu. Hodně živo kolem nás bylo po vydání desky „Orgasmix“ v roce 2007, což ale utnul odchod basisty Vlasty a nemožnost najít náhradu. Myslím ale, že muzikantsky a skladatelsky jsme nejsilnější teď. Naše poslední desky „Monolit“ a „Neminem“ na mě působí dospěleji než předchůdci. Dá se říct, že jsme vždy udělali maximum možného v daném čase. Kdybych ale měl vybrat jediné období, určitě je to současnost.

Jaké dnes máte vlastně ambice?
Na to se snažím sám sebe už několik let neptat... Je jasné, že chceme hrát. Chceme hrát tak, abychom si dělali radost, a pokud se to bude líbit někomu dalšímu, je to fajn bonus. Ideálním stavem je odehrát čtyřicet koncertů ročně v klubech i na větších podiích a k tomu udělat nějakou novou muziku. A potkávat se s lidmi, se kterými jsme na stejné vlně.

Vznik: 2001
Místo: Bučovice
Styl: hardcore-crossover
Zajímavost: Kapela zjistila, že smíření nepřichází tak snadno 

Diskografie
2002 Nobility
2004 Aforrestation
2005 Killusion
2007 Orgasmix
2012 Monolit
2016 Neminem

Sestava
Pepa Michálek – zpěv
Mira Kosa – kytara
Ivko Vrána – kytara
Marek Loučka – baskytara, sampler
Silvestr Müller - bicí

Forrest Jump - Zvrat