Czech Blade dnes uvádí v život novou rubriku. Jmenuje se Historky ze zákulisí a bude sice nepravidelně, leč často přinášet pravdivé historky, které patří k české hudební scéně. Některé budou zcela nové, jiné možná poznáte, neboť jste je už někdy někde slyšely. V každém případě spoluvytvářejí skutečný obraz české hudební scény v posledních několika desítkách let.
Ta první se týká skupiny NOVÁ RŮŽE, která prožívala své nejšťavnatější období na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Jejími členy byli (a stále jsou) Vilém Čok, Ota Balage, Petr Roškaňuk a Franta Hönig. Na počátku devadesátek si kapela, tehdy zhruba stejně slavná jako LUCIE, užívala nabyté popularity i svobody plnými doušky. Poznali to i majitelé některých hotelů, v nichž NOVÁ RŮŽE a její tým obvykle kalily dlouho do noci i pozdního rána a svou přítomnost před ostatními hosty rozhodně neskrývaly. Na kontě mají i hotelovým oknem vyhozenou televizi, což k rock’n’rollu patří.Ota Balage si také rád hrál s hotelovými hydranty. Kapela vzpomíná, jak v jednom období vždy, když vstoupil do nějakého hotelu, vypátral jeho hydrant a pustil ho. Balage to vysvětlil: „Ta hadice je naprosto placatá. Když ale do ní napustíš vodu, nafoukne se a je oválná. Strašně mě to vzrušovalo.“
Kytarista Petr Roškaňuk k tomu dodal konkrétní vzpomínku: „V jednom hotelu jsme hydrant vystříkali tak důsledně, že na zemi stály tři centimetry vody. Když přijeli policajti, snažili jsme se jim ve své opilosti nabulíkovat, že zavádíme prvek takzvaného preventivního hašení, který spočívá v tom, že se prostě hasí dopředu. Ale nezbaštili nám to.“
